Zákaz kontaktu s manželkou, teplá voda dvakrát týdně, miniaturní cela. Příběh Čecha vězněného v Číně

Případ Čecha zadrženého v Číně je stále větší záhadou. Zdá se, že se stal součástí jedné z největších špionážních afér v novodobé historii země, která zaměstnává čínské i české politiky. Zde je jeho příběh.

Získávání a předávání

Ministr zahraničí Petr Macinka se o českém občanovi zadrženém na začátku prázdnin v komunistické Číně stabilně vyjadřuje jako o „tom člověku“, jeho úřad to vysvětluje „ochranou osobních údajů zadrženého“. „S ohledem na ně nebude ministerstvo danou záležitost nijak dále komentovat ani poskytovat podrobnější informace,“ říká mluvčí šéfa diplomacie Adam Čörgö.

Faktem je, že o momentálním stavu Aleše K. má ministerstvo povědomí ze zatím jediné povolené půlhodinové návštěvy, která se 17. července uskutečnila mezi ním a českým konzulem. Úředník z ní pořídil dvoustránkový zápis, s nímž se měl Respekt možnost seznámit. Schůzka se konala v prostorách ministerstva státní bezpečnosti v Pekingu, konzul však uvádí, že „pravděpodobně nelze vyloučit, že toto místo není totožné s místem, kde je muž zadržován“.

Čínské ministerstvo státní bezpečnosti nefunguje jako klasické ministerstvo vnitra, jde o největší zpravodajskou službu čínské totalitní vlády, jež se zaměřuje na špionážní aktivity dovnitř země i navenek. A právě ze špionáže Čína Aleše K. viní. „Má se jednat o získávání a předávání informací bez další specifikace,“ napsal do zápisu konzul. Co přesně měl Aleš K. udělat, česká strana nicméně dosud neví.

Jak již upozornil Deník N, schůzka s konzulem se konala za přísných bezpečnostních a cenzorských omezení. Aleš K. byl po celou dobu rozhovoru střežen třemi příslušníky čínské tajné služby v uniformách, kteří prostřednictvím čínského překladatele do jeho řeči vstupovali. Když byl konzulem dotázán na podrobnosti obvinění, Číňané přerušili hovor a zakázali mu reagovat. Jedna z mála konkrétních věcí, jež mohl Aleš K. sdělit, byl popis jeho zdravotního stavu.

Konzulovi si stěžoval, že měl po zadržení vysoký tlak a že trpí dýchacími potížemi, bolestí zad a výpadky paměti. „Je držen na omezeném prostoru, chtěl by mít možnost většího pohybu. Teplou vodu a možnost mytí má dvakrát týdně,“ stojí v zápise. Aleš K. ještě mohl říct, že požádal o právního zástupce, dosud ho však nedostal. A stejně tak mu nebyl umožněn kontakt s nejbližšími rodinnými příslušníky, včetně ženy (má jít o čínskou občanku), dcery a sestry.

Všechny tyto informace pak ministr Macinka pro veřejnost shrnul do věty, že „ten člověk není zadržen ve věznici, ale v nějakém zařízení čínského ministerstva vnitra. Je v dobrých podmínkách, nic mu neschází, nebere žádné léky.“ A že byl zadržen během „soukromé návštěvy“, přičemž „neznáme detaily o účelu jeho cesty“.

Nepostradatelný průvodce

V blízké době by o zadrženém mohlo ministerstvo zahraničí dostat nové informace. Čínské úřady totiž souhlasily s další konzulární návštěvou. Otázkou je, co vše bude moci Aleš K. říct. Stejně jako se zatím neví, jestli a jaké důkazy vůči němu pekingské úřady mají, je málo známé i to, kým zadržený Čech je. Jak vyplývá z rozhovorů Respektu s lidmi, kteří ho znali, a také z veřejných zdrojů, žil v Číně dlouhodobě, od začátku devadesátých let, a postupně pracoval pro různé české firmy, které se tu ucházely o zakázky od čínské vlády.

Tou první byla strojírenská společnost Vítkovice, jež si v Číně v roce 1992 založila svoji pobočku, aby zvýšila šance na místním trhu. Jak lze dohledat v dobových pramenech, konkrétně dodávala zalomené hřídele nebo se zabývala zpracováním bioplynu a v Číně vytvořila největší biostanici na zpracování kachního trusu na světě.

V posledních letech Aleš K. pracoval pro jinou firmu, pardubickou společnost Eldis, jež patří do skupiny CSG českého zbrojaře Michala Strnada. Eldis se specializuje na výrobu radarové techniky a systémů pro řízení letového provozu. V říjnu 2018 firma zvítězila v tendru na dodávku třinácti radarů pro letiště v různých částech Číny. Později Eldis poskytoval svým čínským partnerům servisní služby, na tamní letiště opakovaně jezdili jeho technici, kteří přímo na místě prováděli supervizi radarů. Aleš K., jak Respektu popisují někteří z nich, fungoval hlavně jako jejich místní průvodce, který jim zajišťoval hladkou logistiku v zemi. A to i v době covidu, kdy v Číně platila mimořádně přísná omezení pohybu kvůli šíření pandemie.

„Staral se o nás, vyřizoval letenky, přesuny na místě, hotely. Když byl nějaký problém, řešil ho. Byl nám velmi nápomocný. V poslední době jsem se s ním neviděl, měl mít zdravotní problémy a podstoupit operaci,“ říká jeden ze zaměstnanců Eldisu. Své jméno sdělit nechce, protože vedení firmy zakázalo ohledně tohoto případu svým lidem komunikaci s novináři: „Hned jak ho zadrželi, šlo na všechny e-maily, ať nekomunikujeme s médii. Že je to citlivé,“ doplňuje muž.

Podobně mluví i další zaměstnanci Eldisu, které Respekt oslovil minulý týden před pardubickou centrálou firmy, jíž dominuje velký radar, prototyp klíčového výrobku firmy. „Nezlobte se, nemůžu mluvit. Co s ním dál je, stejně nevím. Dostali jsme od vedení jen ten jeden e-mail, ve kterém bylo nařízeno, ať se o něm s nikým nebavíme. Co se mu stalo a jak na tom je, nám nenapsali. Snad to dopadne dobře,“ říká další ze zaměstnanců. „Nebudu na to odpovídat,“ reaguje výrobní ředitel Eldisu Aleš Kačer na otázku, co vede firmu k přísnému informačnímu embargu a jak se vedení společnosti vyzná v tom, co a proč se jejímu člověku v Číně stalo.

Otázky předám, odpovědi ne

S čínským státem má Eldis kontakty minimálně od roku 2008, kdy došlo ke zkoumání možností spolupráce v oblasti civilního letectví s Pekingským ústavem telemetrie spadajícím pod státní podnik Čínská korporace pro leteckou a kosmickou vědu a technologie (CASC). Ta se významnou měrou podílí také na čínském vesmírném programu a vývoji raket pro vojenské účely.

Američané CASC v minulosti podezřívali z toho, že pomáhá Íránu s jeho balistickým raketovým programem, označili to za riziko pro svoji národní bezpečnost. Prezident Donald Trump proto CASC v roce 2020 nechal zařadit na americký sankční seznam. Zmiňovanou zakázku na třináct radarů pro čínská letiště, jež byla největší radarovou zakázkou zadanou v historii čínského civilního letectví, získal Eldis právě ve spolupráci s CASC. Čínský stát přitom ústy svých představitelů deklaroval, že v tomto strategickém spojenectví vidí příležitost pro budoucí proniknutí svých technologií na český trh. K tomu však nikdy nedošlo.

Roli v tom mohl sehrát v roce 2021 nástup vlády Petra Fialy a dva roky nato zvolení Petra Pavla prezidentem. Oba politici se na rozdíl od svých předchůdců stavěli rezervovaně k obchodní spolupráci s Čínou v bezpečnostní oblasti včetně letectví a místo toho rozvíjeli vztahy s demokratickým Tchaj-wanem, jehož nezávislost Peking neuznává a považuje ho za svou „vzbouřeneckou provincii“.

Obchodní aktivity Eldisu a dalších českých podnikatelů v Číně a pronikání čínských investic do Česka naopak v minulosti aktivně podporoval tehdejší prezident Miloš Zeman. „Otázky předám. Pokud se prezident Zeman rozhodne odpovědět, předám odpověď,“ napsal Respektu spolupracovník bývalé hlavy státu Jan Novák na otázku, zda se exprezident nějak angažuje v případu Aleše K. a v případné pomoci zadrženému. Odpověď od Zemana do uzávěrky tohoto textu nepřišla.

Aleš K. je druhým Čechem, kterého Čína drží ve svých vězeních. Tím prvním je Matěj P., kterého v roce 2019 čínská policie zatkla poté, co u něj údajně našla drogy, a v současné době si odpykává dvanáctiletý trest za obchodování s drogami. V politických kuloárech se již delší dobu spekuluje o tom, že Matěje P. a nově i Aleše K. by Čína mohla chtít vyměnit za jiného, pro ni mimořádně klíčového muže, který pro změnu sedí za mřížemi v Česku. I on je dosud obestřen řadou tajemství.

Už to vědí i Číňané

Před několika dny rozhodl Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání o tom, zda čínský občan Jang I-min, jenž je státním zastupitelstvím obžalován ze špionáže, zůstane nadále ve vazbě, anebo bude stíhán na svobodě. Soud kvůli probíhajícímu překladu usnesení do čínštiny (aby se s ním mohl seznámit obžalovaný) svůj verdikt nezveřejnil, jak upozornily Seznam Zprávy a potvrzují to zdroje Respektu, Jang I-min v dohledné době propuštěn nebude.

Policisté muže zadrželi letos v lednu v Praze a označili ho za agenta čínské rozvědky MSS. Podle policejních zjištění měl Jang I-min v Česku pod falešným novinářským krytím vykonávat špionážní činnost pro Čínu včetně sbírání informací na vrcholné české politiky, jako je předseda Senátu Miloš Vystrčil. Městský soud po prostudování obžaloby vrátil věc v červnu policii k došetření s dodatkem, že není navíc důvod dál držet podezřelého ve vazbě. Protože se policie a státní zastupitelství obávaly, že I-min po propuštění uprchne ze země, podal žalobce proti ukončení vazby stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, který mu dal za pravdu.

V Česku i Číně se od začátku jedná o ostře sledovanou kauzu, je to vůbec poprvé v novodobé historii země, kdy se tu před soudem řeší špionáž. Umožnil to nový paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc, který veřejné žalobě umožňuje obžalovat osoby podezřelé z „úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky“. 

Paragrafy o vyzvědačství, ohrožení utajované skutečnosti nebo sabotáži byly v českém trestním zákoníku i předtím, policie však namítala, že jejich formulace neumožňuje dostatečně postihovat špionáž v celé její šíři. Podle starého znění totiž špion – aby byl špionem – musel usilovat o zisk „utajovaných informací“, nový zákon však už utajovanost striktně nepožaduje, protože to u řady cenných špionážních poznatků neplatí. Třeba jako když tu Jang I-min měl zjišťovat a předávat do Číny informace o politicích – s kým se stýkají, jak vypadá jejich soukromý život, co se o nich říká a podobně –, jež nejsou ze zákona utajované, ale jejich sběr a předávání do nepřátelských rukou může zemi ohrozit.

Co přesně tajná služba BIS a policie na Jang I-mina mají, ani jedna z těchto institucí nikdy nespecifikovala. Ředitel BIS Michal Koudelka při svém květnovém vystoupení před poslanci však uvedl, že dopadení čínského občana považuje za zásadní. „Tento případ nejen ukazuje naši schopnost zasahovat proti protivníkům, ale má i symbolický význam, protože k takovémuto odhalení a následnému trestněprávnímu řešení se odhodlá jen několik málo zemí ve světě. Spojené státy, Velká Británie, Francie a hrstka dalších. Česká republika ukázala Číňanům to, co už vědí Rusové – tedy že si u nás nemohou dělat, co chtějí,“ řekl Koudelka.

Že může jít z pohledu Číny v případě Jang I-mina o velkou rybu, svědčí značný zájem čínských představitelů o něj. Co s ním dál bude, několikrát u ministra zahraničí Macinky zjišťoval například jeho čínský protějšek Wang I, jak uvádějí zdroje Respektu z diplomacie. „Tvrdil mi, že dotyčný není špion, ale novinář,“ řekl Respektu ministr Macinka. „Reagoval jsem, že mám jiné poznatky a že o případu rozhodne nezávislá justice.“

Není lepší signál

Že by chtěla Čína vyměnit Aleše K., případně s ním i Matěje P. za Jang I-mina, Peking nikdy veřejně neuvedl. Mluvčí čínské diplomacie to však v polovině července dal do souvislosti, když nejdříve řekl, že Čína českého občana podezřívá „z trestných činů ohrožujících národní bezpečnost“, aby vzápětí dodal, že Číňan zadržený v Česku byl dán do vazby „na základě neopodstatněných obvinění“.

Ministr Macinka úvahy o vzájemné propojenosti případů zahrává do autu. „Všímám si různých mediálních spekulací, které se snaží tento případ (míněno zadržení Aleše K. – pozn. red.) spojovat s případem zadrženého čínského občana v Praze. Já to musím vyvrátit, tyto dva příběhy spolu nijak nesouvisejí. My máme standardní konzulární přístup k tomu případu v Číně, zatímco čínský případ u nás je v tuto chvíli na bedrech české justice. Ani čínská strana nepotvrdila nějakou spojitost. Jsou to dva izolované případy,“ sdělil Macinka. Na to, proč opírá svoji důvěru o postoj Číny a jak jeho úřad ve věci Aleše K. dál postupuje, Macinka Respektu neodpověděl.

Znalci Číny upozorňují, že Peking v minulosti u jiných západních zemí, které zatkly nebo soudily jeho špiony, postupoval s tvrdou účelovostí. Nejznámější je spor z roku 2018, kdy v Kanadě zatkli finanční ředitelku čínské společnosti Huawei Meng Wan-čou a jednalo se o jejím vydání do USA, kde byla obviněna z porušování ekonomických sankcí proti Íránu. Peking devět dní nato zatkl dva kanadské občany, obvinil je ze špionáže a držel je ve vězení tři roky a pustil je poté, co ředitelka Huawei uzavřela s americkým soudem dohodu – souhlasila se skutky kladenými jí za vinu a zavázala se v trestné činnosti nepokračovat – a mohla se vrátit zpět do Číny.

„Z mého pohledu vyšetřování Aleše K. s velkou pravděpodobností souvisí s případem zadrženého čínského novináře. To, že čínská vláda jedním dechem oznámila zadržení českého občana a zároveň vyzvala k propuštění svého, je poměrně jasným důkazem. Čínská strana patrně po půl roce pochopila, že česká justice může čínského státního zaměstnance skutečně odsoudit, proto se rozhodla ho chránit skrze tento diplomatický nátlak,“ říká expert na Čínu Filip Jirouš, jenž působí jako výzkumný pracovník na Univerzitě v Basileji. „Není totiž lepšího signálu pro všechny čínské občany, kteří by mohli ve státních službách porušit zákon, že se o ně stát postará.“

Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze rozhodl, že Jang I-min zůstane dál ve vazbě, dostane věc znovu na stůl Městský soud v Praze, jenž bude muset v řádu týdnů nařídit hlavní líčení. Představitelé vlády česko-čínskou výměnu vězňů v neformálních rozhovorech neodmítají, oficiální stanovisko k ní si však rezervují až na dobu poté, co soud vynese svůj verdikt.

Filip Jirouš zpracoval rešerši v čínských zdrojích.