Wagnerová: Jsem otrávená, Ústava dostává v krizi na frak

Premiér Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš se po třech týdnech politického napětí shodli na jménu Babišova nástupce. Poté, co Sobotka přijal nominaci Ivana Pilného na post ministra financí, je na tahu prezident. Pokud Miloš Zeman, který se právě vrátil ze šestidenní návštěvy Číny, ministra financí neodvolá, je premiér připraven podat tzv. kompetenční žalobu. Podle senátorky a bývalé místopředsedkyni Ústavního soudu Elišky Wagnerové je to v současné chvíli nejlepší řešení. Ve vzduchu ale stále visí i senátorská ústavní žaloba.

Jak na vás coby političku a zároveň někdejší ústavní soudkyni působí současná situace?

Na mě působí především jako na občana, který je znepokojen tím, co se v posledních týdnech v České republice odehrává. Samozřejmě je můj občanský postoj ovlivněn mými zkušenostmi, a to jak bývalé soudkyně Ústavního soudu, tak nyní političky. Musím použít tahle slova: ale jsem vážně otrávená, protože v krizi dostává na frak především Ústava, a to opravdu špatně snáším. Není to klišé, když říkám, že jsem naprosto oddána Ústavě - a myslím si, že by ostatní veřejní činitelé měli být rovněž.

A myslíte si, že to takto vnímají i „běžní občané“?

To je právě ten problém - pro občany je Ústava a dění kolem ní velmi abstraktní téma. Občan si neuvědomuje, že Ústava je důležitá i pro něj. Ale nelze to svádět pouze na ně. V České republice je velká neznalost ústavního pořádku, protože se o něm málo učí i mluví ve veřejném prostoru. Zároveň v poslední době můžeme sledovat, jak někteří s Ústavou a právem zacházejí zcela neználkovsky.

Koho máte na mysli?

Nechci personalizovat, ale objevily se tu výroky pronášené v podobném duchu. Některé dokonce zpochybňovaly tradiční výklady a interpretace a v celostátních denících se objevovaly články, že je Poslanecká sněmovna nejvyšší orgán v České republice. Vypadalo to, že si někteří neuvědomují, v jakém systému žijeme - a že už dávno nejsme v komunismu.

Jak to vypadá v současné chvíli s podáním ústavní žaloby ze strany senátorů? Místopředseda Senátu Jiří Šesták řekl, že by text ústavní žaloby měl být připraven tento týden.

Domnívám se, že v současné chvíli není důvod pro podání ústavní žaloby. Já osobně jsem podání nepodpořila a zatím v tomto stavu ani nepodpořím.

Proč?

K tomu, aby byl prezident odvolal člena vlády, kterého navrhl premiér, postačí kompetenční žaloba. Ústavní žaloba by nebyla přiměřeným řešením, zatímco kompetenční řízení jako mírnější nástroj nás dovede k potřebnému výsledku. Na ústavní žalobu teď není správný čas.

Jaký je rozdíl mezi kompetenční a ústavní žalobou co do důsledku?

Pokud dojde ke kompetenčnímu sporu, soud by musel říct, že prezidentovo odmítání odvolat ministra financí je v rozporu s Ústavou. V tomto by nebylo pochyb, protože Ústava jasně říká, že prezident je povinen konat. A musel by tak učinit do konkrétního termínu, který určí soud.

Myslíte si, že bude nakonec potřeba přistoupit k některým z těchto kroků?

Přeji si, aby nedošlo nejen k ústavní žalobě, ale ani ke kompetenčnímu sporu. Nyní je čas na intenzivní a věcná jednání a překonání osobních sporů mezi jednotlivými aktéry, aby tahle záležitost už byla ukončena.

Do kdy je únosné čekat, než by měl premiér žalobu podat?

Problém je, že do středy tu nebyl seriózní návrh na nástupce Andreje Babiše. Trochu mě udivuje, že o tom premiér od počátku nepřemýšlel, respektive, že nespojil s odvoláním ministra financí i návrh na jeho nástupce. Teď se o něm vyjednává, tak tomu dejme prostor – protože samozřejmě vyjednává i premiér. Zdá se, že ohledně Ivana Pilného panuje shoda. Pokud se tak skutečně stane, už nic nestojí v cestě, aby prezident v jeden den odvolal stávajícího ministra a vzápětí jmenoval jeho nástupce. Pokud by ale opět argumentoval jiným programem, například výjezdy po krajích, jednalo by se už o nepřijatelnou omluvu.

Jak vůbec vnímáte genezi současné krize?

Pokud jde o osobu ministra financí, měla být sociální demokracie možná hned od počátku opatrnější. Na druhou stranu se mnoho informací ukázalo až během společného koaličního působení a velké množství znepokojujících faktů vyplavalo na povrch až později. Poté se ovšem měla sociální demokracie zamyslet, zda je pro ně vůbec únosné setrvávat ve vládě s osobou, která je zatížená takovými podezřeními. Ale už se stalo a nějaké ,,co by, kdyby“ není v tuto chvíli relevantní. Na nástupce Andreje Babiše by nicméně neměly být kladeny extrémně vysoké nároky - zvlášť s ohledem na blížící se parlamentní volby. Nový ministr financí nebude mít na starost koncepční řešení čehokoliv, jeho jediným úkolem bude příprava rozpočtu. Nic dalšího se do voleb nestihne.