V zahraničí pořád berou slova Miloše Zemana vážně. Bohužel

„Je třeba odstranit byrokratické překážky v obchodu se zbraněmi. Vždy se najde někdo, kdo se obává jejich následného reexportu do rizikových států. Do toho už nám ale nic není, to je problém zemí, které reexportují,“ oznámil prezident Miloš Zeman loni v březnu při návštěvě šternberské továrny společnosti Czechoslovak Group, která donedávna patřila podnikateli Jaroslavu Strnadovi, který ji v půli letošního února ze záhadných důvodů převedl na svého pětadvacetiletého syna Michala.

V Česku to média i občané zaregistrovali jako jednu z tradičních prázdných vět Miloše Zemana, která nic neovlivní a ani moc neznamená. Jenže diplomaté některých spojeneckých zemí vzali podle neoficiálních zdrojů prohlášení hlavy českého státu vážně - a fakt, že Zeman pronesl slova na půdě firmy, která byla v tu dobu prověřována za export zbraní na Střední východ a za nákup i prodej čínské munice, prý považovali za přímou a veřejnou státní podporu Strnadovým obchodům.

Je to ukázka, jak Zeman umí poškodit pověst nejen země, ale i podnikatelů nebo branže. Jaroslav Strnad je jistě kontroverzní obchodník, ale fakt, že ho tímto způsobem podpořil Miloš Zeman braný na Západě jako spojenec Vladimíra Putina, mu určitě nepomohl. Dostat podporu ve zbrojní branži od reprezentanta kremelských myšlenek je poměrně slušná ztráta reputace na solidních trzích. I když v případě Jaroslava Strnada je to komplikovanější.

V Česku jsme si zvykli nebrat slova prezidenta příliš vážně, protože je říká persona asi pětkrát soudem usvědčená jako lhář. Jaksi tušíme, že spousta zavádějících informací, které pustí do světa, ho napadla až v daný okamžik; že je plácl, protože lhát nebo říkat neférové věci mu v Česku prochází. Pro jeho fandy je říká jejich Miloš a přece je nebudou podrobovat kritickému pohledu, pro jeho odpůrce ztratila většina jeho veřejných prohlášení smysl.

V zahraničí je však Miloš Zeman českým prezidentem. A když něco prohlásí, je to vnímáno tak, že to říká coby reprezentant země - že jeho slova představují nějakou zahraniční politiku, mají význam. Když tak Miloš Zeman řekne, že podporuje obchod s Ruskem, vnímají to v normální zemi jako vyjádření programu. Přitom jsou to prázdná slova, Miloš Zeman ve skutečnosti neudělal pro obchod s Ruskem nic. Za dobu, co je prezidentem, zůstává pořád na zhruba stejné minimální výši. Problém je, že v Evropské unii tato slova rezonují jako jistá chuť odklonit se od ekonomické spolupráce.

Slova nám v případě prezidenta Miloše Zemana škodí možná víc než jeho činy. Obraz, který o Česku vytvořil jako politik v zahraničí, je nelichotivý, a přitom neodpovídá realitě. Česko není ani proruské, ani pročínské, nechce porušovat dohody o obchodu se zbraněmi ani nehodlá dělat další podivnosti. Je to jen obraz. Jenže když je vytvořen slovy oficiálního a vrcholného politika, má bohužel svou „státnickou“ váhu.

Miloš Zeman samozřejmě už dávno zapomněl, koho by měl reprezentovat. My bychom neměli. V tom je ten vtip.