Trump stupňuje tlak na Madura. Západní levice mluví o vměšování

Koordinovaná snaha svrhnout venezuelského autoritáře Nicoláse Madura i s jeho “socialismem 21. století” postupuje pomalu a jaksi nedramaticky, což je zatím další nečekaně dobrá zpráva z oblasti. Když před týdnem všechno vypuklo, bylo snadné si představit, že Madurova klika vyřídí opoziční tahy rázně, s pomocí kulek a vězeňských cel. Mezinárodní tlak spolu s vachrlatou pozicí vlády, jež totálně zdecimovala vlastní zemi, nicméně zatím funguje. Přehled posledních událostí vypadá následovně:

Opozičního lídra Juana Guaidóa jako prezidenta postupně uznává stále větší počet zemí, mezi nimi Kanada, Austrálie, Izrael, USA, Brazílie, Argentina, Chile, Peru nebo Ekvádor.  Státy jako Španělsko, Francie, Británie, Německo, Portugalsko a Nizozemí pak o víkendu daly Madurovi ultimátum: pokud do osmi dní nevypíše férové volby, uznají rovněž šéfa opozice a legitimně zvoleného parlamentu Guaidóa.  Společná pozice Evropské unie je o něco slabší, podporuje opozici, ale nezmiňuje uznání alternativního prezidenta. Situaci podle neoficiálních informací českých diplomatů blokuje Itálie. Již dříve pronikly na veřejnost zprávy, že proti jakémukoliv “vměšování” se staví tamní levicově populistické Hnutí pěti hvězd, jež vládne v koalici s Ligou (severu).

Venezuelskou armádu, klíčového hráče a spolupachatele, “zradil” její atašé ve Washingtonu José Luis Silva, který vyzval zbytek armády, aby ho následovala. Opozicí ovládaný Kongres schválil rozhodnutí, že příslušníci armády, kteří uznají nového prezidenta, budou amnestováni. Guaidó na víkendové demonstraci vyzval své stoupence, aby si znění zákona stáhli z internetových stránek parlamentu, vytiskli a rozdávali je běžným vojákům hlídkujícím na ulicích. To se podle všeho děje.

Spojené státy stupňují tlak s pomocí ekonomických sankcí namířených proti venezuelské státní ropné společnosti PDSVA, jež je zdaleka převažujícím zdrojem příjmů do venezuelského rozpočtu. Američané umožňují svým firmám i nadále nakupovat venezuelskou ropu, ale příjmy z ní musí být blokovány na nových kontech, k nimž Madurova vláda nemá přístup. Tento postup by měl zmrazit roční příjem zhruba ve výši 11 miliard dolarů; USA mezitím zablokovaly majetek PDSVA ve výši dalších sedmi miliard. Guaidó vzápětí oznámil, že Kongres jmenuje novou správní radu klíčové státní firmy a její americké pobočky Citgo.

Spojené státy také varovaly před jakýmkoliv bezpečnostním ohrožením vlastních diplomatů a představitelů opozice včetně Guaidóa. Značný rozruch vyvolalo vystoupení poradce pro otázky národní bezpečnosti Johna Boltona, který přišel na tiskovou konferenci s ročně psanými poznámkami, z nichž novináři dešifrovali obrat “5000 vojáků do Kolumbie”. Bolton na dotaz pouze zopakoval slova Donalda Trumpa, že “na stole jsou všechny možnosti”.

Režim není zcela bez podpory. Minulý týden proběhla demonstrace loajalistů. Maduro strávil víkend návštěvami vojenských základen, kde osobně a za účasti televizních kamer dozíral na výcvik a sám se ho také aktivně účastnil. Na straně jeho vlády stojí nadále Rusko, Čína, Kuba, Mexiko, Bolívie, Írán nebo Sýrie.

Proti soustředěnému tlaku na pád režimu se staví také část západní levice. Kromě již zmíněného italského Hnutí pěti hvězd vystoupila například španělská strana Podemos, jejíž zahraničněpolitický mluvčí Pablo Bustinduy označil ultimátum vlastní středolevicové vlády za “nezodpovědné”, protože ve Venezuele “pouze přispěje k chaosu a konfrontaci”. Šéf britské opozice, labourista Jeremy Corbyn, prohlásil, že stojí “proti vnějšímu vměšování ve Venezuele, ať ze strany USA nebo kohokoliv jiného” a dodal, že “Nicolás Maduro je stále prezidentem země”.

Podobná stanoviska zastává také levicové křídlo amerických demokratů. Senátor Bernie Sanders varoval před vměšováním, neboť “Spojené státy se musí poučit z minulosti a neúčastnit pokusů o změnu režimu a podpory státních převratů”. Jeho kolegyně, čerstvá kongresmanka a charismatická představitelka radikálního křídla Alexandria Ocasio-Cortez, má pak za to, že “Spojené státy by neměly posvěcovat lídra opozice během vnitřního polarizovaného konfliktu”. Vyzvala také k ukončení sankcí, které podle jejího názoru situaci jenom zhoršují.

Neochota části levice odstřihnout se od zjevně zkrachovaného a zdegenerovaného režimu patří k pozoruhodným rysům probíhajícího převratu. Projekt “socialismu 21. století” dávno zmutoval v narkodiktaturu řízenou a vyztuženou armádou. Výsledky jsou při pohledu na jakoukoliv statistiku naprosto zdrcující: v zemi, jež disponuje největšími prokázanými zásobami ropy na planetě a považovala se za nejbohatší stát Latinské Ameriky, se dnes podle údajů Světové banky nachází pod hranicí chudoby 87 procent obyvatel; tři milióny lidí ze země uprchly, většinou do okolních zemí a Španělska. Čím dříve se podobně zdiskreditovaný systém zhroutí, tím lépe.