Šmarda: Teď už by náš odchod z vlády nebyl podraz

Hra mezi premiérem Andrejem Babišem, prezidentem Milošem Zemanem a ČSSD o to, jestli se Michal Šmarda stane ministrem kultury, probíhala čtvrt roku. V pondělí ji překvapivě ukončil sám Šmarda, když se nominace zřekl -  přestože ČSSD předtím opakovala, že prezident otálením s jeho jmenováním porušuje Ústavu. A že Andrej Babiš, který ho pak minulý pátek odmítl jako vládního kolegu, porušuje koaliční smlouvu. Co Šmardu k jeho překvapivému kroku vedlo a jaké to bude mít důsledky, popisuje v následujícím rozhovoru.

Po čtvrt roce, kdy jste na radnici v Novém městě na Moravě chodil jako kandidát na ministra, jste dnes opět přišel „pouze jako starosta“. Co vám lidé řekli?

Oni jsou většinou rádi. Viděli na mě, když jsem z toho byl unavený a roztrpčený. Dneska jsem přišel znovu veselý, tak si myslím, že se jim také ulevilo.

Takže vám se ulevilo?

Určitě.

Znamená to, že vás do toho rozhodnutí někdo dotlačil?

Spíš je to tak, že mě ty taktické hry kolem už prostě nebavily. Vadí mi, že se nejvyšší ústavní činitelé nedokážou chovat jako chlapi, nebo alespoň jeden z nich. A že prostě když řekne, že někoho ve vládě chce, tak za to bojuje, a že když ho tam nechce, tak to na rovinu řekne.

Tím myslíte premiéra Babiše.

Ano, jeho hry, kdy mě začal pomlouvat, kdy mě začal pomlouvat jeho tým, ale zároveň sám není schopen stáhnout mou nominaci, není schopen držet slovo chlapa, to je něco, co mě na politice svým způsobem vlastně baví. Ale to, aby už přestaly, bylo zároveň jedním z důvodů, proč jsem chtěl jít do nejvyšší politiky z komunální úrovně, kde se hraje poněkud čestněji. Namísto toho jsem si definitivně uvědomil jednu věc – že tady je politická generace, která už není schopná normálně pracovat a jediné, co umí, jsou tyhle hry.

Vy jste jim ale svým obratem přece pomohl.

Já jsem jim umožnil, aby si dál ve svém akváriu žili po svém.

Jak to myslíte?

Oni jsou v tom svém vnitřním světě osmdesátých či devadesátých let nejsilnější, to prostě umí. Ale svět se ubírá jinam. Žijeme v jednadvacátém století, problémy je třeba řešit racionálně bez těchto her. Česko čeká v blízké budoucnosti řada zásadních problémů od klimatické změny po změny na trhu práce. Nyní to může vypadat, že se máme dobře, ale mohou přijít brutální změny - a my si nemůžeme dovolit, aby tyto problémy řešili lidé, kteří nejsou schopní během tří měsíců vyměnit jednoho ministra kultury.

Ale vy jste ukázal, že jejich chování, které kritizujete, pořád funguje.

Já jsem to pouze přiznal. Neměl jsem sílu to teď změnit. K tomu, abych se mohl stát ministrem, jsem nepotřeboval jen podporu ve straně, ale také to, aby se pan premiér rozhodl, že mě ve vládě chce. Nejdříve se tvářil, že mě tam opravdu chce, pak si to rozmyslel.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že ustoupíte?

Úplně definitivně? Bude to znít trochu melodramaticky, ale v neděli v noci jsem jel s rodinou z krátké dovolené v Maďarsku, všichni kromě mě v autě spali a měl jsem dost času přemýšlet. A rozhodl jsem, že to prostě nemá cenu. Už jsem nechtěl hrát ty jejich taktické hry a slovíčkařit; řekl jsem si, že koaliční smlouva není nic, co by se dalo vymoci u soudu. Je to dohoda dvou chlapů, kteří si podali ruku. Jestli se ji někdo rozhodne porušit, ale nemá jen dost odvahy to udělat formálně, a tak po vás začne se svým týmem plivat a pomlouvat vás, aby vás donutil, abyste to udělal vy sám, pak fakticky tahle smlouva nemá žádnou cenu, je to cár papíru. A pan premiér se rozhodl, že mě ve vládě nechce; jen v sobě nenašel onu odvahu, aby mou nominaci stáhl.

Jak dlouho jste to pak v pondělí probíral s předsedou strany Janem Hamáčkem?

Asi půl hodiny.

A přesvědčoval vás on nebo už předtím někdo z jeho okolí, abyste ustoupil, a tak situaci „odšpuntoval“?

Jan Hamáček mě rozhodně nepřesvědčoval. Dokonce mi i v pondělí několikrát řekl, ať si to rozmyslím, že bychom to měli dotáhnout do konce.

Co myslel tím koncem?

Myslím si, že věřil tomu, že můžeme ten spor vyhrát a já se stanu ministrem kultury - anebo na základě nedodržování koaliční smlouvy odejdeme z vlády.

Na váš ústup se samozřejmě dá nahlížet jinak. Mnoho členů ČSSD na ministerstvech obsadilo dobře placené posty a s pádem vlády by mohli o práci přijít. Opravdu po vás někdo nechtěl, abyste ustoupil?

Ve vedení sociální demokracie jsou tři členové vlády – Jan Hamáček, Tomáš Petříček a Jana Maláčová. A ani jeden z nich by nebyl ochoten se křivit kvůli funkcím. Myslím si, že jsou připraveni z vlády odejít a nedělá jim to problémy. Jestli je někde na nějakém ministerstvu schován někdo, kdo není přesvědčen, že dělá dobře svou práci, to vyloučit nemohu. Já na druhou stranu zastávám názor, že na vládních úřadech mají být zaměstnáni jen ti, kdo svou práci odvádějí dobře. Ale zároveň mi je jedno, jestli jde o členy ČSSD, nebo třeba ODS či KDU-ČSL.

V pátek bude předsednictvo ČSSD. Řeknete tam kolegům, že by měli z vlády odejít?

Řeknu jim celkový názor na vládní angažmá.

A ten je jaký?

Já si myslím, že by ČSSD neměla trvat na tom, aby zůstala ve vládě, a rozhodně by se neměla bát voleb - nebo toho, že si někdo nakoupí některé její morálně ne úplně silné poslance, jak ukazovaly náznaky v poslední době. Strach není dobrý rádce.

Myslíte, že padne v pátek návrh na odchod z vlády?

Já bych nerad, aby padaly hurá návrhy. Může se to stát, ale já bych rád, aby padl spíše návrh na celkovou politickou strategii. Neměli bychom teď udělat silácké gesto, ale mít už jasno v tom, co uděláme dál. Uvidíme.

A budete tedy vůbec nějak reagovat na postup Andreje Babiše?

Tak měli bychom si říct, k čemu teď vlastně máme koaliční smlouvu. Andrej Babiš takovým svým zbabělým stylem dělal vše pro to, aby ji sice porušil, ale neřekl to naplno. Já jsem přesvědčen, že ji prostě porušil a tečka. Dnes jsme tedy v situaci, kdy si můžeme dělat, co chceme.

A to je?

To může být cokoliv. Každopádně to ale znamená, že kdyby dnes sociální demokracie odešla z vlády, nebude to možné považovat za podraz. Třeba v červnu by to ještě podraz byl.

A je reálné, že byste odešli z vlády?

Nevím. Jak říkám, nechci dělat nějaké hurá akce. Jsem srdcem přesvědčený, že ano, ale chápu argumenty těch, kteří si myslí, že to ještě má smysl.

Jaké argumenty to jsou?

V pondělí to pěkně přiznal v televizi poslanec ANO Aleš Juchelka. Andrej Babiš si nasadí červenou čepici a jde lidem ukázat, že zvýšil důchody a zvýšil rodičovské příspěvky. Pan poslanec ale vyjmenoval, v čem všem nám ANO vyšlo vstříc - a byly to právě důchody a rodičovský příspěvek. tedy to, čím se pan premiér chlubí. My ve vládě skutečně prosazujeme věci, které považujeme za správné.

Takže realisticky spíš čekáte, že ve vládě zůstanete.

Rozhodnutí z vlády odejít je napořád. Rozhodnutí v ní zůstat znamená, že nás za měsíc, za dva zase bude čekat nějaký podraz nebo kulišárna od Andreje Babiše. To si musíme rozmyslet.

A chce vás vůbec ve vládě? Nechce už vládnout s někým jiným?

Andrej Babiš svého koaličního partnera podle mě rád trýzní. A myslím, že ho baví trýznit právě nás.

Možná by si to někdo jiný nenechal líbit tak jednoduše…

Já myslím, že v tom je opravdu vynalézavý.