Slyšte příběh, kam došla nenávist milenky s neomezeným vlivem

Ten rozdíl v argumentaci a zájmu vysvětlit veřejnosti rozhodnutí v soudní síni byl zřetelný: donedávna a hned natřikrát soudila Janu Nečasovou (dříve Nagyovou) a tři bývalé důstojníky vojenského zpravodajství soudkyně Helena Králová. Ve středu tento týden poprvé vynášela v téže věci rozsudek soudkyně Pavla Hájková, která dostala spis na stůl poté, co ho nadřízený soud původní soudkyni pro nekompetenci odebral.

Soudkyně Králová rozhodovala třikrát, jednou od stolu bez jednání takzvaným trestním příkazem, pak dvakrát v soudní síni – a tam došla vždy k závěru, že špehováním premiérovy manželky na žádost jeho vrchní sekretářky a pak dalších dvou zaměstnanců Úřadu vlády se ani ona sekretářka, ani vojenští špioni ničeho nedopustili.

Odůvodnění rozsudků nemívala připraveno, to posílala stranám až písemně, což se smí. Ale náhled do úvah soudkyně v soudní síni – když krátce vysvětlovala, proč se smí šmejdit kolem nevinných lidí pomocí Vojenského zpravodajství v soukromých věcech -  nechával zkušené soudničkáře uvyklé na logicky argumentující soudce v pochybách, zda se omylem neocitli spíš ve veřejném dopravním prostředku připomínajícím soudní místnost.

A zda s rozpaky nenaslouchají přemítání starší paní z vedlejšího sedadla o lásce: třeba že premiér přece svou milenku miloval a určitě se chtěl rozvést, což se ví proto, že to soudu říkal, tak proč by ho k tomu milenka musela ještě nějak krkolomně nutit sháněním kompromitujících fotek na manželku. Což se sice podle všech důkazů dělo, ale vyvést soudkyni Královou z letargie k důkazům se nepodařilo ani neobvykle přísnými rozhodnutími nadřízeného soudu v procesu odvolání – když se ji snažil přimět, ať pracuje pořádně, nepřehlíží důkazy či je nehodnotí otočené naruby.

A to hned nadvakrát, takže o případ přišla, a veřejnost tak mohla vidět profesionální výkon soudkyně Hájkové. Ten se bez ohledu na to, jak zní výrok o vině, pozná tak, že rozhodnutí je vyargumentováno logicky, odůvodněno do posledního detailu a podloženo důkazy včetně vysvětlení, jak je soud hodnotil. Že se zabývá rozpory ve výpovědích a vysvětluje, jak rozpory hodnotí a proč, vysvětlí motivy a označí nedůvěryhodná svědectví – opět s odůvodněním, proč na ně nelze pohlížet jako na důvěryhodná.

Ve formě návodu

Podle tohoto rozsudku byli Jana Nečasová, dříve Nagyová, i tři bývalí vysocí důstojníci Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník, Milan Kovanda a Jan Pohůnek uznáni vinnými z „přečinu zneužití pravomoci úřední osoby“. Jana Nečasová se ho dopustila „účastenstvím ve formě organizátorství“, ostatní tři jen tím, že ho dělali, ale neorganizovali. Generál Kovanda navíc ještě podle rozsudku spáchal přečin „porušení povinnosti při správě cizího majetku“ - a to samé Jan Pohůnek ve „formě návodu“.

To když podle rozhodnutí poradil novému šéfovi Kovandovi, jak se vyrovnat s dalším požadavkem vrchní sekretářky premiéra na sledování dalších lidí než jen jeho manželky, které už bylo v té době ukončeno, a sice asistentky a řidiče z Úřadu vlády. Kovanda to udělal – najali si bezpečnostní agenturu, ať ty dva sleduje místo zpravodajců, a pak agentuře vyplatil za tuto práci přes 120 tisíc z rozpočtu Vojenského zpravodajství. Tyhle peníze musí Kovanda s Pohůnkem vrátit státu.

„Obžalovaná Nečasová zosnovala spáchání trestného činu tak, aby úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou závažnou újmu a opatřit jinému neoprávněný prospěch vykonávala svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,“ přečetla v jazykem zákona soudkyně, a to hned dvakrát, protože tohle se stalo jak u sledování manželky premiéra, tak u oněch dvou zaměstnanců.

Všichni čtyři dostali podmínku. Nečasová: 2 roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří roků a zákaz výkonu ve vedoucích místech státní správy na dobu 5 let. Páleník: 18 měsíců na 3 roky, zákaz činnosti výkonu povolání ve zpravodajských službách, ozbrojených silách a bezpečnostních sborech v trvání 5 roků. Kovanda: 20 měsíců na 2 roky, zákaz výkonu povolání jako Páleník, kromě pedagogické a publikační činnosti. Pohůnek: 20 měsíců na 2 roky, zákaz výkonu povolání jako Páleník.

Světlo pro zločince

Za strohým jazykem se skrývá příběh, který vyšel najevo při předešlých soudních líčeních: Jana Nagyová si „připadala jako čekanka“, jak plyne z její korespondence s tehdejším premiérem v roce 2012 a 2013, protože on se pořád ne a ne rozvést, přestože milostný vztah spolu měli už pár let. V novinách se dočítala o tom, že Nečas sám sebe hodnotí jako „starou dobrou konzervu, ženatého otce čtyř dětí“, ve straně i na veřejnosti byl považován za úctyhodného křesťana se silným smyslem pro rodinu, který je v pragmatické a manažerské ODS nejspíš omylem.

A tak v ní, jak popsal soud, vyrostla nesnášenlivost k Nečasově ženě. "Motivem byla hluboká nenávist k manželce premiéra,“ řekla soudkyně. A ta narostla do velkých rozměrů: paní Nečasové chodily vulgární, posměšné a urážlivé esemesky z mobilních telefonů, která pak při šťáře našli policisté u Nečasové v šuplíku.

U soud zazněl i přepis telefonátu mezi Nagyovou a její kamarádkou, kde sekretářka premiéra hodnotí svou sokyni velmi hrubými výrazy a svěřuje se, že podle kartářky, na kterou je zvyklá dát, má sokyně v lásce možná taky milence. A tak si na podzim roku 2012 Nagyová domluvila s tehdejším ředitelem Vojenského zpravodajství Ondrejem Páleníkem, s nímž byla ve velmi dobrých vztazích, že jí tu sokyni budou špioni sledovat a fotit, a že ji třeba s někým nachytají. Nějak se k tomu přidala legenda, že je možná žena premiéra v sektě či co, ale sledování zpravodajců v akci nazvané Darwin – podle ulice, v níž Nečasovi bydleli -  kartářčinu vizi nepotvrdilo. Nicméně se dělo, a to jak bez vědomí premiéra, tak bez vědomí vlády nebo ministra obrany, což je pro takové sledování podmínka.

Argument bývalých důstojníků, že šlo o „kontrasledování“, tedy že měli informaci o tom, že paní Nečasové a rodině premiéra hrozí nějaké nebezpečí v souvislosti se zakázkou na gripeny (ty se k tomu přidaly v argumentaci obžalovaných časem, asi že to zní líp než jehovisti nebo žárlivost), ale soud vyvrátil důkazem, že byla sledována výhradně manželka premiéra, že nikdo neprověřoval osoby kolem ní, že se nikdo nezajímal ani o čtyři děti a sledování končilo vždy s příchodem Nečase domů, nebo když padla tma (kterou mají zločinci, jak známo, raději než světlo).

Úkol splněn

Když v listopadu 2012 nastoupil na místo šéfa Vojenského zpravodajství po Páleníkovi generál Kovanda, úctyhodný hrdina ověnčený metály, jehož čest a odvaha se dávala vojákům za příklad, sledování paní Nečasové bylo zastaveno – s vyhodnocením, že se nic nepotvrdilo. Jenže už na jaře 2013 chtěla Jana Nagyová další sledovačku: tentokrát měla podle svědectví spadeno na sekretářku a řidiče z Úřadu premiéra, kteří spolu byli v blízkém vztahu, věděli o vztahu Nagyové s premiérem – a Nagyová jim nevěřila. Kovanda tehdy řešil, kudy na to.

Jana Nagyová totiž oplývala vlivem zcela neodpovídajícím funkci, která se v tu dobu jmenovala vrchní ředitelka sekce úřadu premiéra, a všem z blízkosti úřadu bylo známo, že když chce někdo něco po premiérovi, musí si to domluvit s ní, že ona je tou silou, která dává vůli premiéra do pohybu. „Zneužila svou bezbřehou moc, které se jí dostávalo díky mileneckému vztahu s premiérem,“ označila roli Jany Nagyové soudkyně. Například Páleníkovi Nagyová vyjednala po odchodu z Vojenského zpravodajství místo ředitele Správy státních hmotných rezerv, sloužili si podle soudu takto navzájem v dlouhodobém souznění. A oznámila mu to esemeskou: „Úkol splněn.“

Nový ředitel Vojenského zpravodajství Kovanda nebyl ochoten riskovat tak zjevný průšvih, jako je sledování dvou civilistů na přání Nagyové, a tak zpravodajci tehdy vymysleli, že tu práci zadají bezpečnostní agentuře, které za to pak zaplatili. U soudu se hájili tím, že stejně mají v popisu práce testovat spolehlivost a profesionalitu bezpečnostních agentur, aby věděli, kterou z nich si mohou dát do databáze pro případnou spolupráci, a tak akci zorganizovali právě jako takové testování.

Informace od Nagyové prý tehdy zněla tak, že má podezření, že její řidič zneužívá služební vozidlo. I kdyby to zadání bylo pravdivé, Vojenské zpravodajství tu není od toho, aby sledovalo, zda si nějaký řidič občas nezajede soukromě nakoupit do Alberta, to jim bylo jasné, ale i tak u soudu (marně) doufali, že coby testování agentury jim to může projít.

Kam kdo došel

V soudní síni byl jeden muž, který se při čtení rozsudku (trvalo 50 minut) ve stoje (sedí se až při odůvodnění) tvářil jinak než ostatní. Jana Nečasová se vyhlášení rozsudku neúčastnila, všichni tři bývalí zpravodajci ano. Milan Kovanda hleděl po celou dobu na špičky bot, vypadal smutně, zamyšleně, jako někdo, kdo se snad i stydí. Právě on se v přípravném řízení choval tak, že mu vysekl poklonu vrchní státní zástupce Ivo Ištvan: nezapíral, mluvil otevřeně a Ištvan ho označil za „skutečného vojáka“.

Pak se něco zvrtlo a před soudem už všichni vypovídali jako jeden muž: v případě manželky šlo o gripeny a bezpečnost Nečasovy rodiny, v případě řidiče a asistentky o testování agentury, chtěl to po nich premiér, Jana Nagyová se zpravodajci komunikovala jen proto, že ji premiér tím úkolem pověřil.  Tahle verze v konfrontaci s důkazy u soudu neobstála a soudkyně svědectví důstojníků označila za výsledek loajality k sobě navzájem, tedy touhu se krýt.

Generál Kovanda působil před nástupem k Vojenskému zpravodajství jako vedoucí důstojník oddělení speciálních operací velitelství NATO v Německu, byl zástupcem velitele 601. skupiny speciálních sil, prošel třemi bojovými misemi v Afghánistánu, byl respektovaným velitelem.  O jeho bezúhonnosti by si dřív nikdo nedovolil pochybovat. Při pohledu na to, jak s očima zapíchnutýma do podlahy poslouchá, kudy se teď jeho život jazykem zákona ubral, se musela nutně do mysli účastníků v soudní síni vkrást myšlenka na podobný osud.

Život či alespoň pověst Petra Nečase, i když soudem v tomto případě netrestaného, prošly v posledních letech podobnou křivkou. Když sledování manželky a dvou zaměstnanců vyšlo po zátahu na Úřadu vlády najevo, vydal tehdejší premiér prohlášení, že se omlouvá a že o něčem takovém neměl ani tušení, že by nic takového nedopustil.

K soudu už ale chodil jiný Nečas: naštvaný na média, s úzkostí v očích a dosvědčující své přítelkyni, později už manželce Janě Nagyové-Nečasové, že ty důstojníky úkoloval on z pozice premiéra, že je nevinná, že ji jen pověřil, aby s nimi mluvila, a že už tehdy jeho tehdejší manželka dávno věděla, že se budou rozvádět. A že tu nebyl žádný důvod, aby se k legalizaci vztahu s ním Jana Nagyová dopracovávala přes shánění kompromitujících materiálů na manželku.

Státní zastupitelství tedy navrhlo důkaz, který to vyvrátil: a tak se veřejnost z telefonátů mezi Nečasem a Nagyovou dozvěděla nejen to, že bývalý premiér soudu lže, ale i to, v jak ponižující roli ve vztahu s Nagyovou byl. „Byl ve výrazně submisivním postavení. Obžalovaná ho komandovala, nadávala mu, on se jí omlouval a škemral,” přečetla soudkyně, když odůvodňovala, proč jeho svědectví v rozporu s první reakcí nelze brát za věrohodné. „Motivací, proč se svědek Nečas rozhodl i přes zákonné poučení o možných následcích křivé výpovědi vypovídat nepravdu, je snaha prospět obžalované Nečasové,” řekla soudkyně.

Intimní účely

Petru Nečasovi hrozí obvinění z křivé výpovědi. Právní zástupci všech tří bývalých důstojníků Vojenského zpravodajství se na místě odvolali. Obhájce Jany Nečasové odložil rozhodnutí až po setkání s nepřítomnou klientkou. Státní zástupce Rostislav Bajger, který navrhoval pro obžalované nepodmíněné tresty, si vzal s odvoláním lhůtu na rozmyšlenou – včetně toho, zda bude bývalý premiér Petr Nečas stíhán za lhaní soudu.

Příběh narýsovaný soudním líčením – příběh o zneužití Vojenského zpravodajství, o žárlivé milence s neomezeným vlivem, o třech vojácích, kteří se před ní přikrčili, o státním sledování nevinných a nic netušících osob pro „intimní účely obžalované“ a o bývalém premiérovi, který lže soudu – ale docela jistě skončí dalším kolem u Městského soudu v Praze (prvoinstanční řízení, právě skončené, vedl soud pro Prahu 1). Pravomocný rozsudek zatím není.

Už po skončení středečního jednání nicméně přišlo tušení, jaké další příběhy se k němu ještě přidají: na sugestivní otázku redaktora TV Prima odpověděl Ondrej Páleník, že ano, že se mu to rozhodnutí „zdá účelové“. Spokojený reportér po tom sdělení odešel; v čem je ten účel a komu slouží, už se diváci televize nedozvěděli, ale je pravděpodobné, že to ještě přijde.

Soudkyně Králová, která měla případ původně na stole, míří před kárný senát s návrhem na zbavení taláru, čelí žalobě pro pět trestních řízení, které protáhla o roky, protože opakovaně nerespektovala závazný názor nadřízeného soudu a případy jí byly odebrány. Čeká se, zda soudkyni v důchodovém věku, která zanedlouho dosáhne sedmdesáti let, což je mezní hranice pro výkon funkce, pošle kárný senát domů dřív.

Na jednu zlomyslnou otázku už však definitivní odpověď v mezičase přišla. Jana Nagyová nechala v době rozbujelé nesnášenlivosti poslat tehdejší manželce premiéra časopis Forbes, v němž byla coby pravá ruka premiéra uvedena v žebříčku nejvlivnějších českých žen. A vepsala jí k tomu nepodepsanou poznámku: „A kam jsi došla ty?“

Svědkyně Radka Nečasová nedávno vypověděla, že o sledování ani milence neměla tehdy tušení, odpovídala klidně, působila vyrovnaně. Podle dostupných informací žije spokojeně. A kam skutečně došla Jana Nagyová od té chvíle, co pokoutně posílala k Nečasovým domů časopis s otázkou, už víme také: ke kýženému manželství s bývalým premiérem, k jehož uhnání angažovala tři vojenské důstojníky, které to s sebou vzala do maléru. Taky k dalším dvěma soudním jednáním v roli obžalované (trafiky pro poslance spojené s nezdaněnými milionovými dary a k obžalobě za vynášení ze zprávy BIS do podsvětí) - a k jednomu čerstvému nepravomocnému odsouzení.