Případ Zeman

Miloš Zeman dostal v prezidenstkých volbách jen něco přes 51 procent hlasů, což je výsledek natolik těsný, že jej mohl přimět k zamyšlení. Téměř polovina občanů ochotná jít v druhém kole k volbám hlasovala proti němu – a velké části z nich nebylo nejlíp, když se dozvěděla, že vyhrál.

Zeman zároveň dosáhl všeho, o co usiloval. Porazil své oponenty v čele s Bohuslavem Sobotkou, protlačil do vedení sociální demokracie své sympatizanty a je na nejlepší cestě k tomu, aby měl i „svoji“ vládu, na kterou bude mít velký vliv. Bylo lze doufat, že jeho pověstná mstivost tím bude uspokojena a ambice naplněny. Jak ostatně sám po vítězných volbách řekl: „Toto je mé poslední politické vítězství, po kterém už nebude následovat žádná politická porážka."

Prezident však válečnou sekeru nezakopal a během čtvrteční inaugurace opět dokázal, že boj proti celé polovině společnosti neutlumí, ale bude ho naopak stupňovat. V inauguračním projevu - za který pak dostal pochvalu od Tomia Okamury i zemanovského křídla ČSSD - pozurážel Českou televizi, „Bakalova média“ včetně Respektu i občanské aktivisty. Znovu se tak vynořuje otázka, jaké motivy muže na prezidentském stolci ženou.

Možná prostě opět nadřadil všem svým cílům touhu po pomstě - jmenovaná média ho často kritizovala. Proč se ale Zeman, který už nemusí usilovat o přízeň lidu, touží zapsat do historie jako prezident, který nikdy nepřestal vést zbytečnou malichernou válku? Je divné, když mu nevadí, že ho za pár let budou historici nejspíš řadit do stejné kategorie jako třeba Vladimíra Mečiara.

Zeman vytrvale pracuje na tom, aby českou společnost a její instituce co nejvíc oslabil. Chová se, jako by jeho cílem byla zaostalá, autokraticky řízená, izolovaná země bez vlády práva, natož pak morálky. Jeho motivy neznáme a můžeme si jen klást otázku, jestli v budoucnu víc přispějí k jejich pochopení psychologové - nebo historici mapující činnost tajných služeb a vazby politiků na zahraniční mocnosti.

Z obecného hlediska je znepokojující, když hlava státu dělá z novinářů nepřátele společnosti, z konkrétního hlediska je potěšující, že zmiňuje Respekt. Zastrašování se mu nepodaří, marně to zkouší už dvacet let. Budeme i nadále dělat kritickou novinařinu, nestojíme o jeho přízeň.— Erik Tabery (@etabery)