Přibáň: Naše situace se nebezpečně začíná podobat Maďarsku a Polsku

Prezident Miloš Zeman toho za uplynulý týden stihl hodně. Svolat mimořádnou schůzi předsedů koaličních stran do Liberce, oznámit udělení milosti nejznámějšímu vězni v České republice a odletět na šestidenní návštěvu do Pekingu. Ale stále neudělal to, k čemu je podle drtivé většiny ústavních expertů povinen - k odvolání Andreje Babiše z vlády. Zeman se chce dotázat Ústavního soudu, aby zjistil, zda návrhu premiéra na odvolání Andreje Babiše musí vyhovět.

„To je holý nesmysl, protože český ústavní systém neukládá Ústavnímu soudu povinnost podávat výklad Ústavy. Jestli se někdo může v celé věci obrátit na Ústavní soud, je to premiér s tzv. kompetenční žalobou,“ komentuje situaci právník a sociolog Jiří Přibáň působící na Cardiff Law School ve Walesu. A k milosti Jiřímu Kajínkovi v následujícím rozhovoru dodává: „Jestli z něčeho nelze Miloše Zemana podezírat, tak je to ctnost milosrdenství, která se k udělení milosti vždy vázala. Účel je jasný - zaplnit mediální realitu dalším skandálem.“

Jak na vás se znalostí a zároveň odstupem daným pobytem v zahraničí působí současná politická situace v České republice?

Jako česká variace globální politické krize, ve které se pod tlakem populismu rozpadá dosavadní forma demokratické vlády založené na střídání tradičních levicových a pravicových stran. Současně dochází k nebývalému oslabení stranické demokracie a propojení různých typů populismu. Takže například u nás právě v těchto týdnech došlo k otevřenému potvrzení koalice Babišova podnikatelského populismu s anti-politickým ostnem a Zemanova ryze politického populismu, který je založen na vyhledávání vnějších nepřátel a principu charismatického vůdcovství.

O spojení Andreje Babiše s Milošem Zemanem píšeme v novém Respektu. V čem je podle vás výhoda jejich spojenectví?

V koncentraci politické moci, která paradoxně nabízí pakt o rozdělení a respektování sfér ekonomického vlivu. Jde o klasický příklad vytváření oligopolu, který má současně zabránit rozpadu existujících oligarchických zájmů a zajistit přístup ke zdrojům pro nově se formující oligarchie. Něco podobného jsme zažili před dvaceti lety během opoziční smlouvy, jejíž negativní důsledky pociťujeme dodnes.

Takže krizi považujete za vážnou…

Krize je velmi vážná, protože obnažila dlouhodobý boj o moc, v němž nejde o nic menšího než o pokus změnit ústavní a politický režim v České republice. Politické strany se částečně snaží převzít populistický styl i program, ale jsou slabé a vyčerpané korupčními skandály – a těch velmi účinně využívají jejich mnohem obratnější a mediálně mocnější protivníci. V takové situaci se vyvolání vládní krize ukázalo jako jeden z mála silných tahů, jaké měl premiér a předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka k dispozici. Odvolání Andreje Babiše několik měsíců před volbami tak fakticky znamená zahájení předvolebního boje. V něm se však bude rozhodovat ani ne tak o tom, kdo bude vládnout, ale především o tom, jak se bude v této zemi vládnout.

Co je podle vás podstatou krize?

Slabost a zkorumpovanost politických stran neposiluje vládní opozici, ale opozici proti demokracii jako takové. V tomto smyslu se naše situace nebezpečně začíná podobat situaci v Maďarsku nebo Polsku. Sobotkovo rozhodnutí podat demisi, a poté, co se prezident rozhodl již poněkolikáté jít do zcela otevřeného střetu s literou Ústavy, raději odvolat Andreje Babiše z postu ministra financí, je tak třeba hodnotit velmi pozitivně. Je to snaha vymanit českou společnost z očarování bojem proti korupci.

V jakém smyslu?

Korupce je samozřejmě vážný sociální i politický problém, ale když ji vedou lidé jako Babiš nebo Trump, stává se mediálním kýčem, za nímž se ve skutečnosti skrývá brutální boj o moc. Sobotka svým postojem tento kýč odmítl a zároveň se jasně vyslovil, že je na boj připraven. Čeká ho ale nadlidský úkol přesvědčit veřejnost nejen o tom, že sociální demokracie je přes všechny vady a nedostatky důvěryhodnější než Babišovo ANO, ale především než Zeman s jeho vlastními politickými zájmy.

Je tahle situace vůbec pro veřejnost přehledná?

Myslím, že ano - v tom smyslu, že se jedná o zcela zásadní boj o moc, v němž se rozhoduje na dlouhé roky o budoucnosti této země.

A jaký vliv bude mít krize na volby?

Sociální demokracie má jedinou a asi i poslední šanci jasně se distancovat od Miloše Zemana, který ji neustále oslabuje a štěpí jako stranu. Jinak ji potká stejný osud jako ODS, která se ze stínu svého „otce zakladatele“ také nedokáže vymanit a dnes působí jako karikatura české politiky 90. let.

U prezidenta leží návrh na Babišovo odvolání už od minulého pátku. Přesto premiér Bohuslav Sobotka Miloši Zemanovi schválil cestu do Číny. Byl to správný krok?

Určitě, protože tím odmítl celý konflikt dále eskalovat a přenášet do roviny zahraniční politiky a diplomacie. Eskalace by jen posílila prezidenta, který se v ní a v extrémních situacích naopak vyžívá, jak ukazuje i jeho rozhodnutí udělit milost Kajínkovi.

Udělení milosti Kajínkovi je účelové?

Jestli z něčeho nelze Miloše Zemana podezírat, tak je to ctnost milosrdenství, která se k původně monarchickému institutu milosti vždy vázala. Účel je jasný - zaplnit mediální realitu dalším skandálem a tím udržovat veřejnost ve stavu permanentní mobilizace pocitů obdivu i pohoršení. Nejde o to, jestli rozhodnutí je správné, ale jestli dokáže rozjitřit kolektivní emoce.

Nedal tím ale premiér zároveň prezidentovi možnost vyhnout se okamžité reakci, jak Ústava podle expertů předpokládá?

Prezident nemusí konat okamžitě, ale zcela určitě bezodkladně a bezpodmínečně. Mých kolegů je mi líto, když musí v médiích neustále odpovídat na otázky, které jsou z ústavněprávního hlediska velmi jednoduché a banální. Jestliže bychom v případě demise předsedy vlády mohli ještě teoreticky spekulovat, zda se musí automaticky jednat o demisi celé vlády, v případě bezodkladného odvolání ministra snad nikdo nemůže mít ani nejmenší pochyby.

Zeman avizoval, že se sám chce obrátit na Ústavní soud, zda musí za všech okolností navrženého ministra odvolat. Je to možné?

To je holý nesmysl, protože český ústavní systém neukládá Ústavnímu soudu povinnost podávat výklad Ústavy. Jestli se někdo může v celé věci obrátit na Ústavní soud, je to premiér s tzv. kompetenční žalobou, na jejímž základě by soud mohl prezidentovi uložit nejen to, aby jednal, ale také konkrétní datum, dokdy by tak měl učinit. Tady se bavíme o možnosti, která může nastat během několika dnů či týdnů. Pokud by prezident po návratu z Číny ministra financí neodvolal, premiér by se měl neprodleně na soud obrátit - a ten by kauzu mohl prioritně rozhodnout rovněž v řádu několika týdnů.

Jak vnímáte možnost ústavní žaloby, o níž mluví senátoři?

Ústavní žaloba, kterou chystají senátoři, je krajní řešení, se kterým se podle toho musí také uvážlivě a s opatrností nakládat, protože přichází v úvahu tehdy, když se prezident dopustí velezrady nebo hrubého porušení Ústavy. Taková žaloba by připadala v úvahu, jen pokud by se prezident rozhodl ústavní systém zcela paralyzovat. Dnes je taková možnost podle mého soudu předčasná politicky, protože v obou komorách parlamentu nepanuje v této záležitosti většinová shoda, ani z hlediska ústavního práva.

Napsal jste do Lidových novin, že je zajímavé sledovat i to, jak prezident, hnutí ANO a některá média okamžitě začala rozšiřovat zprávu o „alternativních názorech odborníků“.  O čem to vypovídá?

O tom, že dnešní krize nemá jen ústavní nebo politickou rovinu, ale také mediální, protože v médiích se formuje moc prostřednictvím určitého slovníku a diskurzu, tj. způsobu, jak se o krizi má a nemá mluvit a psát, a co se vůbec za krizi smí a nesmí považovat. Jak ukázala aféra MF DNES, Andrej Babiš může prostřednictvím určitých médií diktovat, co se bude považovat za korupci, a co ne, a tím utvářet novou faktickou ústavu země. Tu budou namísto ústavních orgánů a expertů psát prodejní novináři, kteří udělají, když na to přijde, odborníka i z úplného diletanta. Lze to shrnout takto: za alternativními fakty je vždy alternativní forma moci. Vidíme to dnes v České republice stejně tak jako ve Spojených státech nebo Turecku, Rusku a Maďarsku.