Politolog: Klaus mladší se bude o hlasy tahat s Okamurou a Machem

Syn bývalého prezidenta Václava Klause se rychle stává nepřehlédnutelnou postavou české politiky. Nikdo jiný momentálně nepracuje na svém vzestupu tak systematicky jako on - viz text o jeho aktivitách, který najdete v aktuálním Respektu pod titulkem Klaus 2.0.

V současné době objíždí bývalý ředitel soukromého gymnázia PORG česká města a nejčastějším tématem jeho debat je právě školství, na kterém dokáže předvést celou paletu svých postojů. „Klaus je ultrakonzervativní aktivista, který manipuluje s fakty a podporuje nenávist mezi různými skupinami ve společnosti. Je to populismus? Vážně nevím,“ říká v rozhovoru politolog Ondřej Císař z Akademie věd České republiky.

Na koho Klaus mladší primárně cílí? Dá se to brát jako napojení na vzpouru proti liberálním elitám, kterou pozorujeme v celém světě?

Na to se jistě napojit snaží, ale v kontextu Babiše a Chovance to bude mít obtížné. Naposledy navíc hledal vzory pro Českou republiku v Číně a někdo si může všimnout, že heslo jeho strany je „Patříme na Západ“ - což spolu úplně nesedí. Je to guláš, ale dnes je to možná jedno…

Je Klaus mladší „autentický populista“? Nebo spíš sází na nálady ve společnosti?

Abych parafrázoval oblíbenou větu Klause staršího, populismus je falešná nálepka, která dnes více zakrývá, než rozkrývá. Za populisty jsou označováni politici ze Syrizy, Okamura, Babiš i Trump. Takový postup obvykle označujeme za napínání pojmu – ten už kvůli tomu praskl a takto označeným politikům to jen napomáhá.  Klaus je ultrakonzervativní aktivista, který manipuluje s fakty a podporuje nenávist mezi různými skupinami ve společnosti. Je to populismus? Vážně nevím.

Může být Václav Klaus tím, kdo přinese ODS více voličů?

Ano, přinese jim pravděpodobně jednotky procent, o které se bude tahat s Tomiem Okamurou, Petrem Machem a snad s Realisty - pokud tedy překročí dosavadní charakter něčeho mezi středoškolským debatním kroužkem a kanálem na YouTube.

Máme tady další podobné figury?

Jak už jsem jmenoval: Okamura, Mach, Robejšek, Zeman, Chovanec explicitně. Více zastřeně v zásadě všichni ostatní vyjma Zelených a TOP09.

Jaká je vůbec Klausova pozice v jeho dnes už zase domovské ODS? Jsou jeho radikální postoje vítány?

Jestli tomu rozumím správně, ODS chce procenta a je jí jedno, kde je vezme. Jinak řečeno, bere vše.

Takže Klausova cílová skupina se neliší od té, na kterou míří ODS?

Liší se od té původní, ale dnes už asi ne. ODS pravděpodobně míří na ten typ voličů, které  Klaus starší nechal v 90. letech Miroslavu Sládkovi. Tlačí ji k tomu na jedné straně ANO a na druhé straně aplikace politologických klišé v podání Petra Fialy. Teď mám na mysli to, že napravo od ODS už je jen zeď. Dávalo by to smysl pro hegemona pravice s podporou v řádu desítek procent, v němž by se pár radikálů rozpustilo, ale ne pro současnou ODS, kde i pár radikálů velmi pravděpodobně promění identitu celé strany. V tomto smyslu můžeme říct, že stará ODS je mrtvá. Stejně jako období, v němž vládla.

Jakou má ODS šanci ve volbách?  Uslyší lidé na jejich další témata: obranu podnikatelů a prosazování českých zájmu proti Unii?

Zatím to vypadá na to, co jim dlouhodobě ukazují průzkumy, plus se jim tedy pravděpodobně něco podaří utrhnout Svobodným a jiným pravicovým radikálům. Aktivně se o to snaží. To ale pořád budou jednotky procent.

I v ČSSD se prosazují konzervativnější názory a politici jako Tejc a Chovanec.  Převažuje názor, že je nutné být takto radikální, aby klasické strany neprohrály v boji s populisty a novými uskupeními?

V těch stranách si to asi myslí, jak jinak si vyložit „kovbojský obrat“ ministra vnitra? Myslím, že je to ale špatné čtení situace. Politický konflikt se sice prohlubuje, to je jasné, ale není to jednoduše tak, že automaticky vítězí ten, kdo sežere více „sluníčkářů“. Rozhodující budou ekonomické a sociální otázky, nikoli držení zbraní nebo něco podobného.

Takže se dá stále mluvit o pravolevém spektru?

Ano, jistě dá. Určuje konflikt u nás i nadále. Uprchlíci ani národ u nás nakonec nebudou rozhodovat volby, bude to ekonomická situace a ekonomické otázky.

A kdo u nás reprezentuje liberální pravici, když ODS jí už není?

Já myslím, že je to ANO - a vlastně úplně nechápu, proč si to nechceme připustit. To, že ANO dnes volí i bývalí voliči ČSSD, neznamená, že je to snad levicová strana. Vazba mezi voličem a stranou se velmi rozvolnila a u ČSSD je tohle ještě výraznější než u některých jiných stran.  ANO je mobilizační organizace, protože strana to není; je rozprostřena kolem středu takříkajíc na obě strany, to je ostatně její hlavní marketingová strategie. Ale její program je přesně to, s čím tu Klaus starší začínal na začátku 90. let. Inženýrsko-manažerská vize společnosti a trocha nacionalismu k tomu.

To je přece Baťa. Klaus starší s ním seděl hned v zimě 1989 v lóži Smetanovy síně Obecního domu na koncertu pro Občanské fórum a na tento zážitek podle vlastních slov nikdy nezapomněl, Babiš se dnes odvolává právě na něj, když chce udělat Česko „znovu skvělé“.  ODS dnes těmto lidem, kteří podporují ANO, nemá příliš co nabídnout, šanci u nich už ztratila, proto hledá nové voliče. Během uprchlické krize to bylo velmi zřetelné, ale nepřineslo to v zásadě nic. Dnes se o to i v osobě Klause mladšího pokouší znovu.

Co v Česku s rostoucí ekonomikou a bez uprchlíků vůbec vyvolalo radikální a populistické nálady?

Na protiuprchlickém stanovisku se shodli v Česku téměř všichni z politické reprezentace. Část tento postoj asi autenticky sdílí, část se nechala svést mobilizací zdánlivě výrazných inciativ, které ale nikdy nezískaly masovou podporu. Možná i proto, že jejich agendu až příliš rychle přebrali mainstreamoví politici. Dnes se už nedozvíme, co by kdyby, ale podle mě to byla chyba. Bylo by bývalo lepší mít silnějšího Okamuru a zbytek stran stojících proti jím reprezentované nenávisti, než se snažit učinit z nenávisti novou normu.

Takže je to hlavně vina politiků?

Kromě politické reprezentace máme i strukturální předpoklady takových postojů. Východoevropské země ekonomicky své západní kolegy nikdy nedohnaly, dnes se začíná mluvit o našich nízkých příjmech. To je problém, který sice někteří politici, aktivisté a kritičtí intelektuálové výrazně tematizují, ale moji rodiče z malého města o něm mluvili bezmála 20 let; a nejsou pravděpodobně sami. Proto se může řadě lidí zdát problematické, pokud nám „bohatá EU diktuje“ solidaritu s uprchlíky, když mají pocit, že se sami protloukají jen obtížně.  Ale myslím, že tohle bylo možné politicky uchopit jinak než převádět ekonomickou frustraci na nenávist vůči kulturní odlišnosti.