Podceňujeme sílu zákonů, proto je Andrej Babiš v politice

Když si zadáme do vyhledávače Newton sousloví střet zájmů, zjistíme, že ho celostátní média použila za poslední měsíc víc než čtyřtisíckrát, a to téměř výhradně ve spojení se jménem Andrej Babiš. Je to logické, máme tu audit Evropské komise, který konstatuje, že český premiér byl při čerpání několika (možná několika desítek) evropských dotací ve střetu zájmu politika a vlastníka velkého holdingu.

Je velmi pravděpodobné, že porušil i český zákon o střetu zájmů, který platí od roku 2017 – což jej diskvalifikuje, aby nadále důvěryhodně vykonával politickou funkci. A teď tuhle vyhrocenou situaci řešíme, protože sám Andrej Babiš si to nemyslí. Stejně jako si to - aspoň veřejně - nemyslí jeho spolustraníci, jeho voliči a možná i někteří jeho nevoliči. A část veřejnosti se naopak pohoršuje, kam dospěla politická kultura.

Slovo kdyby nabízí často moudra až poté, co se už něco stalo, ale v tomto případě stojí pohled zpět za zamyšlení. Střet zájmů je něco, co českou společnost začalo trápit už v devadesátých letech. První zákon o střetu zájmů byl schválen v roce 1992. Nestačil, nedokázal postihnout konkrétní akty. V minulém desetiletí se slovo střet zájmů stalo velmi frekventovaným hlavně při jmenování politiků či bývalých politiků na posty významných statutářů ve velkých, většinou státních firmách. Tedy do tzv. politických trafik.

V roce 2006 byla proto schválena novela zákona, která politikům a státním úředníkům (spíše jen proklamativně) nedovolovala vykonávat výdělečnou činnost, která se neslučovala s jejich službou pro stát. Pro poslance tím ovšem boj proti střetu zájmů skončil, dál o něm mluvily a psaly už jen některé neziskovky.  V roce 2013 se však do velké politiky dostal Andrej Babiš a o střetu zájmů se začalo mluvit znovu.

Jen si zkusme představit, kdyby poslanci v roce 2006 odvedli práci pořádně, kdyby na ně média tehdy tlačila a kdyby ten problém zajímal veřejnost. Protože kdybychom měli od roku 2006 zákon, jaký platí od roku 2017, nešel by Andrej Babiš do politiky. Zcela jistě by si nedovolil zbavit se obrovské firmy převedením do svěřeneckého fondu ještě před tím, než by byl měl jistotu zvolení – a tu neměl. Hledal by jiné cesty jak prosadit svůj zájem, ale osobně by v politice nebyl.

Jistě, je to jen povzdech. Ale dost hluboký. Společnost se totiž naučila vnímat v posledních pětadvaceti letech problémy vyloženě personifikovaně. Řeší většinou jejich důsledky a už podstatně méně prevenci – kterou umožňují především a právě osvícené a rozumné zákony.

Mluvíme většinou o tom, kdo konkrétně si už „nakradl“ a často pro to nemáme ani důkazy. Za vše můžou Havel, Kalousek, Zeman, Topolánek, Klaus, Gross, Paroubek, Babiš a bůhvíkdo ještě. A navíc nebyl nikdo potrestán!  Tohle není právní stát – slyšíme. Ale právní stát tu máme, právo je vymahatelné, i když se značnými obtížemi; přese všechno tu jsou zákony a normy a jimi zřízené instituce, jež právo vymáhají, jak nejlépe dovedou.

Vsuvka – minulý týden schválili poslanci tzv. nominační zákon. Trvalo to patnáct let, ale konečně tu máme zákon, který velmi omezí ony kdysi v každém pádu skloňované politické trafiky. Je to zákon, který dává jasná pravidla, kdo může být jmenován do dozorčích rad a představenstev firem se státní nebo komunální účastí. Je to hodně důležitý zákon, který může omezit korupci, klientelismus a vtahování státních firem do podpor politických stran. Na rozdíl od těch několika tisíců citací ohledně personifikovaného střetu zájmů Andreje Babiše se nicméně všechna tuzemská média dohromady zmínila o tomto zákonu za poslední měsíc třicetkrát. Přitom je pro průhledné fungování státu stejně důležitý.

Mluvit a psát o nepravostech a zločinech vysoce postavených politiků je samozřejmě zapotřebí, ale mělo by to vést k debatě, co udělat, aby se neopakovaly; k debatě, jak zabránit zmíněným excesům do příště. Trest pro viníka je důležitý, ale ještě důležitější je přemýšlet nad budoucností - a nad tím, jak vymezit mantinely tak, aby nepoškozovaly naše přirozená i ústavní práva a zároveň neumožňovaly zneužití těchto práv těmi, kdo vládnou ve státě velkou mocí.

Šance na reparát se právě nabízí. Je čas, kdy by bylo dobré uzákonit přehledný registr evropských i tuzemských dotací, které teď fungují neuvěřitelně komplikovaně a nejednotně.