Ovlivnění českých voleb není hypotetická možnost, ale reálná hrozba

Za uplynulý rok si tím prošly Spojené státy americké nebo Francie. Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére na tiskové konferenci prohlásil, že dělají vše, aby se hackerské pokusy o ovlivnění voleb ze strany putinovského Ruska neopakovaly během zářijových parlamentních voleb u nich.  Nedlouho poté hrozí stejný scénář i v Česku, kde si budou občané postupně volit poslance, senátory i prezidenta. Podle ministra obrany Martina Stropnického (ANO) stát udělá maximum, aby se ve volbách „projevila svobodná vůle občanů, nikoli zmanipulovaná hra“. Text o možném ovlivnění českých voleb najdete v Respektu  28/2017 pod titulkem České volby v ruské režii?

Jako vysoko stojí na žebříčku současných ohrožení kybernetické hrozby?

Určitě je považuji za jedny z nejvážnějších. Netvrdím, že konvenční konflikty z minulého století jsou úplně vyloučené – vždyť vidíme, že na Ukrajině něco podobného probíhá. Ale v současné chvíli jsou kybernetické útoky mnohem spolehlivější, účinnější - a pro útočníka mnohem bezpečnější. Už se staly běžnými prostředky k prosazování politických zájmů a nového typu války. A my jsme se z ničeho nic ocitli uprostřed.

Je Česká republika připravena čelit podobnému scénáři jako Spojené státy americké při prezidentských volbách?

Právě míra připravenosti je otázka. Že by nebyla vůbec připravena a že by o ničem takovém neměla tušení, není pravda. Ale že by byla imunní vůči všem možnostem, které případná druhá strana má – to si troufám říct, že takový stát na světě neexistuje. A proto tahle oblast představuje oprávněné nebezpečí.

A je tedy ovlivnění blížících se českých voleb v podobném duchu reálné?

Už jen fakt, že si s tím dělají velké starosti v Německu, by nás měl varovat. Říkají to experti i vysoce postavení politici, není to chiméra. Těm, kteří u nás vyprávějí, že se jedná jen o malování čerta na zeď, bych v budoucnu tak trochu připsal menší spoluúčast. Nebavíme se o hypotetické možnosti, ale o reálné hrozbě, která nás může na podzim potkat. Bohudík stále nehlasujeme elektronicky, což je nejbezpečnější možnost ovlivnit výsledek voleb. Někteří cynici říkají, že nepotřebujeme, aby nás někdo hackoval, protože to zvládneme sami. Za touhle švejkovskou větou se možná skrývá určité nebezpečí.

Co tím myslíte?

Máme tu mnoho subjektů – nových a malých stran, které nabízejí to, co všichni chtějí slyšet. Posilují obavu a strach, který v české společnosti v současné chvíli převládá. Pak se dostáváme k tomu, co je i cílem ruských či jiných výpadů. Říkají, že politika je svinstvo a stát se o své občany nedokáže postarat. Tahle kombinace může Česko neskutečným způsobem rozkolísat a vzít lidem víru v politiku jako takovou.

Jak proti tomu bojovat?

Samozřejmě je to běh na dlouhou trať. Větší víru v politiku trvá vybudovat desetiletí, ne ze dne na den. Politická elita, jestli to takhle mohu pojmenovat, musí nastavit vysoký standard důvěryhodnosti a soustavně ho neporušovat. To podle mého čeští politici podceňují a myslí si, že jim jejich přešlapy voliči odpustí. A jak to vypadá, tak ne.

Když se ohlédneme za volbami do USA nebo Francie, vždy si tyhle útoky vybraly jednoho kandidáta nebo stranu, které drolením jejich konkurence podporovaly. Kdo to může být u nás?

Existují politická uskupení, jejichž představitelé používají velmi podobný slovník jako například mluvčí Kremlu. Nedémonizuji Rusko, ale vycházím z reality. A je evidentní, že Ruské federaci vyhovuje rozkolísání Evropské unie, která se pohybuje v problémech. Tam, kde z českých politických úst slyšíme podobná zpochybňování a argumenty, je největší hrozba. Netvrdím, že hned musí být nějakými agenty, ale symbolizují právě to, co by nás mohlo zavést do pekel.

Koho konkrétně máte na mysli?

Já si myslím, že to udělá každý čtenář Respektu za mě. Nechci nikoho jmenovat, protože by šlo pouze o reklamu pro dané strany.

Co stát dělá pro snížení rizika ovlivnění voleb?

Určitě není na škodu nově vzniklý úřad pro potírání dezinformací, známější jako Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Není to příliš početný útvar, ale jeho lidé analyzují a odhalují dezinformace a lži. Dále má stát k dispozici informační služby, které musí ze zákona monitorovat četnost názorových a výzvědných aktivit. Mohu se zaručit, že stát udělá maximum, aby se ve volbách projevila svobodná vůle občanů, a ne zmanipulovaná prapodivná hra.

A kde v Česku vidíte slabá místa?

To je těžká otázka. Nemyslím si, že jsou na tom naše složky v boji proti kybernetickým hrozbám zle. Ale v Poslanecké sněmovně mám třeba soustavné potíže protlačit zákon o zpravodajských službách, respektive novelu, která by umožňovala kybernetickou obranu. Ve Sněmovně se kolem toho odehrávají nehorázné obstrukce a především od těch, kteří mají poté plnou pusu řečí o bezpečí občanů. Dále velkou roli hrají sdělovací prostředky. Občas se stává, že se v některých nenazývají věci pravým jménem. Když někdo neustále opakuje, že intervence sovětských vojsk v roce 1968 byla internacionální pomoc, a dostane k tomu prostor, tak to překračuje všechny meze. Tyhle věci musíme razantně odmítat. Bohužel se podle mého názoru tak neděje, dokonce ani ve veřejnoprávních médiích.

Jak velkou zkušenost mají státní úřady s hackerskými a podobnými útoky?

Dějí se poměrně často, i na našem ministerstvu. Jsme ale schopni zajistit, aby nás to nepoškozovalo a nebylo to efektní. Ovšem testovací pokusy o nabourání do našeho systému jsou na denním pořádku. A neděje se to jenom v Česku. Po celém světě si hackeři testují, kam mohou zajít. A je na nás, jak se s tím vypořádáme. Zatím si myslím, že si vedeme poměrně obstojně.