Obvinění komunistických bossů Jakeše a Štrougala má smysl

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu začal stíhat Lubomíra Štrougala, Milouše Jakeše a někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara za podíl na smrti devíti lidí, kteří byli v letech 1976 – 1989 zastřeleni nebo roztrháni psy při pokusu o útěk z komunistické země. Zabití chtěli jediné, svobodu - a právo ji užívat jim zaručoval od roku 1976 Mezinárodní pakt o občanských a lidských právech, který podepsalo i tehdejší Československo.

Jakeš, Štrougal a Vajnar podle policejních vyšetřovatelů věděli o tom, že jsou lidé při pokusu o přechod hranice zabíjeni, ale neupravili české zákony tak, aby odpovídaly paktu, který komunistické Československo podepsalo. Nepřímo se tak podíleli na smrti zmíněných devíti lidí.

Možná nebudou vůbec obžalováni a souzeni. Lubomír Štrougal už to ostatně zná, před pěti lety byl vyšetřován za jiný zločin páchaný na československých hranicích - a vyšetřování bylo odloženo kvůli promlčení. Ale ti, kdo si to nepamatovali, se dozvěděli, že někdejší premiér několika vlád komunistického Československa a také ministr vnitra ze šedesátých let je osobou, která může nést trestní odpovědnost za elektrikářskou specialitu tehdejšího režimu.

Do vysokých plotů z ostnatého drátu natažených na hranici s kapitalistickými státy se pouštěl proud o síle a frekvenci schopné zabíjet. Místa, kde plot kvůli složitému terénu postavit nešlo, komunisté zaminovali. V drátech a minových polích v letech 1952–1964 zemřelo při pokusu opustit Československo celkem devadesát šest lidí. Štrougal jako ministr vnitra několikrát o smrtícím plotu ve vládě jednal. Debatovalo se, zda jej vypnout, nebo ne; podle dostupných zápisů z vlády se rozhodnutí odkládalo, až konečně v roce 1964 byla elektřina vypnuta. Ne kvůli smrti skoro stovky lidí a strachu, že mohou zemřít další, ale kvůli energetické a finanční náročnosti.

Nyní jsou se Štrougalem za podíl na zabíjení na hranicích obviněni další dva lidé. Potrestáni zřejmě nebudou - i kdyby se věc dostala k soudu, je málo pravděpodobné, že se už vzhledem k vysokému věku dožijí pravomocného verdiktu. Ale bude dobré připomenout si třeba příběh mladého muže, na kterého při pokusu o útěk do Rakouska kousek od Bratislavy pustili pohraničníci psy, kteří ho tak potrhali, že na místě zemřel.

Ano, bude zcela jistě dobré si zopakovat, jak socialistické Československo drželo obyvatele v kleci za ostnatými dráty, které nebránily (a nikdy by nezabránily) údajnému nebezpečí útoku zlých západních imperialistů, jak režim tvrdil – ale které bránily občanům Československa opustit svobodně zemi. Lidí by měli znát fakta o minulosti své země, i když jsou někdy velmi brutální.