„Nikdy s Babišem“ se dobře poslouchá. Ale co po volbách?

Pokud jste si oblíbili nedokonalou, ale v mnoha momentech příjemnou českou demokracii, těžko bude pro vás poslední volební model agentury Median optimistickým čtením. Nynější koalice ČSSD, ANO, KDU je na samé hraně volební většiny. Další možnosti většinové vlády se rýsují jen velmi obtížně: buď za účasti většího počtu málo sourodých stran, nebo s podporou komunistů. Protibabišovská koalice by se bez komunistů a Okamury nedala sestavit.

Další čerstvá prognóza sestavená sociologem Janem Herzmannem pro časopis Reportér vyznívá ještě ponuřeji. Stávají koalice ČSSD, ANO a KDU nedává dohromady ani těsnou většinu. Někdo by se musel přidat - Piráti, ODS nebo TOP 09. Případně by vláda musela zahrnout ANO, ODS, KDU, TOP 09 a Piráty. Nebo by většinu utvořila rovněž trochu divoká varianta ANO, ČSSD, ODS.

V obou modelech (Median i Herzmann) by měl přitom Babiš možnost většinové vládní spolupráce s komunisty a Okamurou, držel by tedy během koaličních vyjednávání ostatní strany v šachu. Co z toho vyplývá? Je velmi reálné, že v sobotu večer bude česká politika a my s ní řešit otázku, ze které šel od začátku volební kampaně strach: Nakolik budou demokratické strany ochotné přehodnotit s gustem pronášené sliby, že „s Babišem nikdy“?

Do kotle bublajících předvolebních emocí bylo velmi snadné přihodit líbivý závazek, že ta která strana s Babišem do vlády nevstoupí. Nahrávalo k tomu jeho arogantní chování, střet zájmů, později také události kolem Čapího hnízda a jako bonbónek rozhodnutí slovenského Ústavního soudu stran jeho agentství. Slibování nikdy nebylo tak snadné, chtělo by se říct…

Po volbách se ale stane politika zase o poznání těžší disciplínou. „Zásadovost“ bude něco stát, v našem případě bude znamenat otevřené přitakání vládě bývalého komunisty a evidovaného spolupracovníka StB s extrémisty. Vládě, která může mít ještě horší důsledky, než když jiní zásadoví demokraté, tehdy z Unie svobody, odmítli vstoupit do vlády Miloše Zemana a posunuli jeho ČSSD do mocenského paktu zvaného opoziční smlouva, jejíž korupčnické plody sklízíme dodnes.

Slibům odolali jen lidovci, naproti tomu Kalouskovi, Fialovi, Zaorálkovi, Starostům a dalším, kdo před volbami opakovaně pronášeli magickou formulku „s Babišem nikdy“, teď není co závidět. Protibabišovské nálady jsou v Česku stejně nepřehlédnutelné jako jeho podpora a z pohledu strany bojujících o politické přežití je nelze pomíjet. Při četbě posledních průzkumů ovšem není těžké si představit, že už několik hodin po volbách si nebudeme přát nic jiného, než aby šla zásadovost a vnitrostranické kalkuly stranou.

Pokud Česko za bezmála třicet let zapustilo pevnější kořeny, a bylo by s podivem, kdyby ne, čtyři roky Babiše přežije - stejně jako přežila Itálie Berlusconiho a Amerika přežije Trumpa. Zvlášť pokud by šéfa ANO držely na uzdě rozumné koaliční dohody, které by dodržoval.

Orbánovskou cestu autoritativního vládnutí otevře teprve to, když se demokratické strany stáhnou do opoziční bezvýznamnosti. Skutečně tragický, na generace stigmatizující by pak byl pro Česko odchod z Evropské unie. A o tom, že by k němu vláda Babiše s Okamurou a komunisty směřovala, bychom neměli pochybovat.