Nebojujme s Babišem jeho zbraněmi, máme lepší

Tyhle volby ukázaly jedno, v souboji s Andrejem Babišem není možné vyhrát jeho vlastními zbraněmi. Šéf hnutí ANO je mistr manipulace informacemi, kouzelník ve vyvolání pocitu, že když jsou ohroženy jeho hodnoty, jsou ohroženy hodnoty mnoha voličů. Nikdo v předvolebním klání neprokázal tak velkou vůli zvítězit, a tak velkou schopnost udělat pro to úplně všechno. Včetně výsměchu demokratickým hodnotám.

Část jeho protivníků se pokusila jej porazit podobnými zbraněmi. Andrej Babiš má problémy, je obviněný, profil Šuman jej ukázal ve světle autoritáře a manipulátora, sněmovna debatovala o jeho možných daňových únicích i o tom, jak vlastně přišel k majetku. Ale všechny tyto jistě oprávněné výhrady nafoukla Babišova opozice do bubliny, která obsahovala nepravdy. Oponenti zapomněli respektovat, co šlechtí demokracii především, vládu zákona, vymahatelnost práva. Babiš byl v očích svých protivníků vinen ve všem už dopředu. Možná vinen je, nevíme – ale občané, kteří Babišovi fandí, nebo i ti, kterým je celkem ukradený, měli dojem, že se mu dostává nezasloužené masáže. Aby někteří politici umožnili domnělý průchod spravedlnosti, brali ji do vlastních rukou. Stali se z nich takoví malí babišové. Měli by se do budoucna z toho poučit a být věcnější.

Nicméně teď jde o budoucnost. Rozjela se debata. s kým složí Andrej Babiš vládu, jestli by v ní měl být, nebo ne. Je sice docela trapné, že o vládě má a chce rozhodovat obviněný muž, ale co s tím? Co s tím v situaci, kdy je Česko uprostřed velkého evropského a světového pohybu? Kdo s kým bude vládnout je bezesporu první otázkou, ale bez toho, s jakými hodnotami budou vládnout, nemá smysl tu první otázku řešit.

Jen namátkou. Velká Británie vystupuje z Evropské unie. Z bezpečnostního hlediska je to průšvih, odchod britské armády z evropských struktur (byť moc nefungují) je velký problém a Česko by mělo být v centru jeho řešení. Stejně tak by měli politici sjednávat koalice podle toho, jestli opravdu chtějí zvýšit, a hlavně zefektivnit rozpočet na naši armádu a stát se součástí té evropské. Debata o tom, zda přijmout euro, bude také důležitá, ale nikoli tak jako bezpečnost v Evropě.

Pak je tu druhá věc, vnitropolitická. Vymahatelnost práva. Budeme posuzovat tuzemskou spravedlnost jen z pohledu toho, jak se nám zdá, nebo nezdá, že stíhá, nebo nestíhá Andreje Babiše? Nebo začneme konečně znovu řešit záležitosti, které otevřela už vláda Petra Nečase? Tedy dopracujeme zákonný rámec, který bude konečně dávat najevo, že spravedlnost není věc určovaná mocí, ale veřejným zájmem. Tuhle debatu vláda Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše úplně pominula.

Potom je tu svoboda slova. Zatím není nijak krácena, ale především politici, a především Andrej Babiš by si měli uvědomit, že to není právo říkat cokoli, co mě napadne. Stejně tak by si to měli uvědomit autoři publikující ve veřejném prostoru. Profesionální novináři, bloggeři i twitteroví a facebookoví debatéři. Ani tady bychom neměli připouštět království dezinformace a lži. I když je to k dosažení moci a ovládnutí aspoň nějaké části světa tak lákavé. Tohle se nedá uzákonit, tady můžeme jít jen příkladem. Svoboda slova není souboj o vítězství, je to pokora před fakty. Aspoň ti, kteří na to mají a chtějí, by měli dále takové hodnoty chránit.

Tyhle hodnoty zcela jistě nezajímají komunisty a Tomia Okamuru. Snažme se je držet ze hry. Ale Andreji Babišovi se dá ubránit pravdou, věcností, schopností ho udržet v mezích zákona. Nehrát s ním jeho hru. Jak připomíná mistr Patizon, vláda Bohuslava Sobotky schválila způsob přidělování dotací, který vyhovuje Agrofertu, protože ten samý způsob přidělování dotací vyhovuje jiným bohatým přátelům politiků. A pak sociální demokraté i lidovci křičeli, že Agrofert za Babišovy přítomnosti ve vládě bohatne. Ve sněmovně bude dost slušných poslanců, aby ty dobré hodnoty uhájili.