Mlčení a překvapivé zásluhy Marka Dalíka

Někdejší blízký přítel Mirka Topolánka, mistr zákulisních jednání a lobbista Marek Dalík opustil právě vězení. Soud uznal, že se „za mřížemi“ choval natolik vzorně, že mu zbytek pětiletého trestu může být proměněn na podmínku. Nejde o nějakou protekci, pokud prvotrestaní vězni neudělají ve vězení nějaký průšvih, často se dostanou ven po půlce odpykaného trestu. Je to běžné a neměli bychom se tomu divit ani v případě pana Dalíka. Měli bychom si ale zároveň připomenout jednu zásadní věc. Případ Marka Dalíka je totiž pro českou společnost velmi podstatný.

Nejde jen o to, že byl za podvod potrestán velmi významný společník velmi významného politika, a přitom se podařilo při vyšetřování najít indicie, které ukazovaly na možnou obří korupci při státních zakázkách. Už je skoro zapomenuto, že při vyšetřování možné korupce při nákupu obrněnců Pandur unikly ze spisu citlivé informace. Po tom, kdo informace pustil, začal v roce 2011 pátrat tehdejší ÚOOZ Roberta Šlachty. Prověřování přivedlo detektivy i k pátrání kolem aktivit Romana Janouška - a to je zase navigovalo k Janě Nagyové (dnes Nečasové). Případ Pandur byl na začátku pádu vlády Petra Nečase. To je nezvratný fakt.

Ještě si připomeňme, jak to s Pandury bylo. Marek Dalík měl za požadavek skoro půlmiliardy korun slíbit v roce 2007 zástupcům rakousko-americké firmy, že prosadí u české vlády nákup jejich obrněnců za čtrnáct miliard korun. Podvod podle soudu spočíval v tom, že Dalík neměl žádnou vládní ani poradenskou funkci - a podle názoru justice tak chtěl podvodem vymámit úplatek za něco, co nemohl splnit. Za to dostal pět let vězení.

Byl to po všech svědeckých výpovědích – včetně Dalíkova někdejšího velkého kamaráda Mirka Topolánka – opravdu asi jediný možný trestní výklad Dalíkova jednání. Čistě teoreticky neměl vskutku na koupi Pandurů žádný vliv a čistě teoreticky nemohl mluvit do jednání vlády, armádních generálů a ministerských úředníků.

Ale v té době to viděla veřejnost on-line a přiznal to v jistou chvíli před soudem i sám Marek Dalík a „jeho“ premiér: lobbista měl minimálně na Topolánka velký vliv, radil mu v mnoha věcech, účastnil se běžně jednání na nejvyšší politické úrovni, tykal si s řadou ministrů a bossů velkých státních podniků počínaje Martinem Romanem z ČEZ a konče třeba Dušanem Palcrem z J&T.

Bylo tehdy těžké věřit, že o úplatek si řekl Marek Dalík sám, bez vědomí svých bližních z politických a obchodních kruhů. Nebyl ale důkaz a Marek Dalík nikdy žádného „spolupachatele“ nepřiznal. Takže v tom zůstal sám. Je nicméně nezpochybnitelné, že jeho případ potopil ODS. Jeho žádost o úplatek přivedla detektivy nepřímo na stopu Jany Nečasové a mnoha dalších. Některé z těch případů už byly odsouzeny, jiné osvobozeny, další na soud čekají nebo soudní řízení probíhá. Marek Dalík stál na počátku vyšetřování mnoha věcí, které ukázaly nepěknou tvář tuzemské politiky.

Měli bychom za to poděkovat také policistům a žalobcům z Rakouska, bez jejichž přispění by nebyl nikdy případ Dalík vyšetřen a nikdy by se nedostal před soud. V Česku totiž nebyla na sklonku minulého desetiletí příliš velká vůle vyšetřovat velké podezření na manipulaci zakázky za čtrnáct miliard korun. To se rozjelo teprve poté, co Rakušané dodali klíčové svědecké důkazy.

A ještě jeden paradox: policie a státní zástupci začali případ vážně a pečlivě vyšetřovat až poté, co vláda Petra Nečase – především zásluhou svého premiéra – udělala v policii a na státním zastupitelství personální změny, které tehdy umožnily mnohem větší průchod spravedlnosti.