Kam patří bolševici

Připravujeme se na to, víme, že to přijde - a stejně cítíme se zaskočeni, když tomu pohlédneme do tváře. Čeští komunisté míří znovu k moci. Už několik měsíců jim roste chuť, jsou agresivnější, arogantnější. Přesto až vystoupení Vojtěcha Filipa v Otázkách Václava Moravce jasně ukázalo, jaké bahno nás čeká.

Obraz vydá za stovky slov, takže když se televizní obrazovka rozdělila a diváci mohli spatřit do kouta zahnaného, kroutícího se šéfa demokratické strany ČSSD a vedle toho arogantní, přehlíživou masku šéfa komunistů, který ví, že nemá co ztratit, protože za ním stojí premiér Babiš a prezident Zeman, šla z toho úzkost.

V novém Respektu věcně rozebírám rizika chystané vlády, takže zde si dovolím drobnou poznámku, možná spíše lamentaci. Kam jsme se to dostali? Jak je možné, že téhle úspěšné zemi nevadí nateklí bolševici, kteří mají na svědomí její někdejší devastaci, zmařené lidské životy, ničení památek i krajiny?

Už za chvíli si připomeneme padesát let od nejhorší zrady v našich dějinách; to komunisté ukradli lidem naději, svobodu. Jak to, že se jim to tak snadno prominulo? Máme se v klidu dívat, jak nám tu lidé, jejichž strana má na sobě krev vlastních spoluobčanů, budou říkat, co máme a nemáme dělat?

Kde se bere ta drzost reprezentanta zločinecké organizace určovat, kdo má být ministr? Máme brát vážně jeho argumenty, že chce hájit naší zemi, když podporoval její okupaci sovětskými vojsky? Když se zavázal, že bude upřednostňovat loajalitu ke Kremlu před loajalitou k vlastním občanům?

Jak je možné, že politik, který chtěl pomoci pěti stovkám uprchlíků, které by si vybrala a prověřila Česká republika, je označován za větší bezpečnostní riziko než bolševici, kteří se navíc i dnes hlásí k politice Moskvy?

Kdokoli, kdo se chystá s komunisty vládnout, stává se součástí jejich zločinů. Pro to není omluva. Není a nebude.