Jsem generace Erasmus a pracuju pro Macrona, říká Francouz žijící v Praze

Benjamin Schifres představuje v podstatě vyhynulý druh: věří v integraci Evropy a právě podle toho si vybral kandidáta, kterému dá v dubnových prezidentských volbách ve Francii svůj hlas. Většina jeho krajanů to má jinak: jsou vesměs skeptičtí, pokud jde o důvěru v evropský projekt, a postoj daného politika k Evropě je to poslední, co ovlivňuje jejich rozhodnutí. Francouzští komentátoři si ostatně před časem svorně povzdechli, že z kampaně “úplně zmizela Evropa”, protože hlavní kandidáti se soustřeďují téměř výhradně na domácí témata.

Tedy s jedinou výjimkou: Emmanuela Macrona. Devětatřicetiletý bývalý ministr hospodářství se snaží zaujmout Francouze optimismem a neokoukaností, ale stejně tak velebením otevřených hranic, integrace evropských států a chválou bruselských institucí - vlastně vším, co Francouzi kritizují. Na setkání s voliči v severofrancouzském Lille, tvrdě euroskeptickém regionu, Macron uprostřed davu provolával: “Ať žije Evropa! My jsme Evropa! Potřebujeme Brusel!” V záplavě politiků předhánějících se v uzavírání kde čeho to působilo jako UFO.

Benjaminova víra v Macrona je ale právě proto pevná: věří, že pokud by tenhle politik usedl do prezidentského křesla, Francii z Unie nevyvede. A věří mu do té míry, že před časem Macronovu prezidentskému hnutí EnMarche! (Vpřed!) nabídl svoje služby a dnes je jeho zástupcem pro Českou republiku.

Generace Erasmus

“Když jsem pozoroval, jak se francouzští politici předhánějí v národovectví a jak podlézají Rusku, řekl jsem si, že se musím zapojit do politiky, kvůli mým dětem - abych jim zachoval maximum svobod, jakých si užívám já,” tvrdí osmatřicetiletý Francouz. Kromě ideálů má pro tenhle angažovaný přístup jeden velmi praktický důvod. Žije přes deset let v Praze, jeho žena je Slovenka a otevřenou Evropu oba potřebují k cestám za svými rodinami.

Přesvědčeného Evropana z něj udělala zkušenost ze studijního pobytu v rámci známého unijního programu Erasmus. “Jsem generace Erasmus,” pokyvuje s úsměvem v pražské kavárně mladý Francouz. Studoval práva v Paříži a na roční pobyt do belgického Gentu odjel zrovna ve chvíli, kdy se Unie rozšířila o deset postkomunistických zemí a jejich obyvatel.

V Belgii, jak říká, se jeho přáteli stali také Středo- a Východoevropané, které do té doby neměl moc šancí poznat. “Byl jsem fascinovaný tím evropským zázrakem, že rodiče mých vrstevníků vyrostli za železnou oponou a nemohli být tam, kde už jejich děti můžou být. Bavila mě ta pestrost názorů a zkušeností,” vzpomíná na studijní rok.

Do Francie se pak vrátil obohacený mimo jiné o poznání, že v zemích střední a východní Evropy je výrazně nižší nezaměstnanost než v jeho rodné zemi, a proto se rovnou rozhodl po absolutoriu hledat práci v tomto regionu. Našel ji v pražské pobočce americké společnosti ExxonMobil, kde nakonec zůstal devět let. Momentálně je na volné noze, živí se jako analytik trhu s energiemi.

Macronovo hnutí na jeho nabídku z loňského dubna zareagovalo po dvou měsících. Ozvali se mu a udělali s ním rozhovor přes Skype. “Ptali se na můj názor na Evropu, jestli nejsem xenofob a nemám konflikt zájmů,” říká Benjamin - a pak mu nabídli, jestli by nechtěl být spojkou hnutí v Česku. Přijal.

Víc energie

Mezi jeho prvními úkoly bylo založit facebookovou stránku EnMarche! Praha a účet na Twitteru. Ze začátku jenom říkal, že existují, teď se věnuje hnutí zhruba hodinu až dvě denně - zdarma a ve svém volném čase. Kromě komunikace s příznivci Macrona na sítích vyrazil před pár týdny i do ulic. Každý čtvrtek večer se teď v pizzerii v centru české metropole schází s fanoušky hnutí.

“Chodí tam jak Francouzi, kteří chtějí Macrona volit a jen chtějí probrat novinky z francouzské politiky. Nebo ti, kteří váhají s volbou, mají třeba otázky - a na ty já pak odpovídám. Dochází tak deset lidí v průměru,” říká Benjamin a pokračuje: “Já kromě toho dodávám informace do Paříže. Před časem jsme třeba společně s polským kolegou napsali zprávu, kde jsme vysvětlovali pohled Visegrádské čtyřky na Rusko a uprchlické kvóty.”

Stálých podporovatelů v Praze registruje EnMarche! zhruba padesát. Na přibližně dva tisíce Francouzů trvale žijících v Praze a dalšího tisíce ve zbytku republiky to není moc. Což platí o to víc, že právě mezi francouzskými světoběžníky a studenty by měl mít internacionalista Macron největší podporu. “Není to moc,” připouští Benjamin a zmiňuje, čemu prezidentský zájemce čelí na domácí půdě. “Francouzi jsou konzervativní voliči a mají problém zařadit si někoho, kdo stojí nad tradičním pravo-levým dělením jako Macron. Protože je navíc relativně nový, mají pocit, že neví, co od něj mohou čekat.” Benjamina to ale neodrazuje. Tvrdí, že jen musí vložit víc energie do vysvětlování, kdo je a co chce nejmladší prezidentský zájemce a jeho hnutí.

Tahle energie bude potřeba. Macron je sice v průzkumech favorit voleb – a podle nejnovějšího průzkumu by dokonce měl vyhrát první kolo konané 23. dubna, což se zatím předvídalo Marine Le Pen. Ale zároveň má nejméně přesvědčené voliče. Zda mu skutečně hodí v den voleb svůj hlas, váhá až 50 procent jeho sympatizantů. Zavedené strany jako socialisté, konzervativci a krajně pravicová Národní fronta, mají mnohem pevnější voličské jádro. I Benjamin Schifres a jemu podobných dalších dvanáct tisíc příznivců hnutí EnMarche mimo Francii budou muset bojovat o každý hlas.