Mynář prozradil před poslanci o kontaktech se soudci víc, než chtěl

1. Bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa a ústavní soudce Vojtěch Šimíček ve středu v podvečer před poslanci justičního podvýboru popsali zásahy prezidenta Miloše Zemana a kancléře Vratislava Mynáře do justice. Šlo o důležité vystoupení, jež zaznělo za přítomnosti poslanců – a už po něm nad slovy soudců nelze mávnout rukou, že jde jen o výkřiky v médiích.

2. Baxa se Šimíčkem v detailu rozebrali případy, které před třemi týdny zveřejnil Respekt, a následně některé další přidal Deník N. Kancléř Mynář chtěl po Baxovi například informace ve věci Plzeňské teplárenské. Hrad se stavěl ve sporu s ekology na stranu teplárníků, chybělo jim povolení k provozu, u soudu proti tomu protestovaly ekologické organizace. Šimíček zase popsal, jak ho Mynář kontaktoval kvůli služebnímu zákonu, kdy se prezident domáhal jeho zrušení. Zazněly ale i další skutečnosti. Baxa sdělil, že mu Zeman nabízel výměnný obchod. K němu přirovnal vyjádření prezidenta Zemana o tom, jak by měl Nejvyšší správní soud rozhodovat ve věci nejmenování tří vysokoškolských docentů profesory. Zeman mu při soukromých hovorech opakovaně naznačoval, že by se mohl stát předsedou Ústavního soudu. „Spíš připomínaly výměnný obchod: Já vám dám funkci, vy mně rozhodnutí,“ popsal Baxa vyjádření hlavy státu.

3. Jde o závažná slova, kterými by se měla zabývat policie. Vydíral prezident vysoce postaveného soudce, snažil se ho korumpovat? V zájmu všech by teď mělo být udělat v tom jasno.

4. Kancléř Mynář byl pod viditelným tlakem, při jednání byl donucen na otázky poslanců uvést některé věci, jež až dosud tajil. Šlo především o to, že kontaktoval více ústavních soudců, nejen Šimíčka. Mynář to potvrdil a dodal, že to bylo kvůli služebnímu zákonu. S kým byl dál ve styku, ale Mynář neřekl ani poslancům a před následnými otázkami novinářů pak utekl do svého auta. „To, co se řekne na čtyři oči, se neprozrazuje,“ reagoval. Na tahu jsou nyní soudci Ústavního soudu. Pokud jim jde o kredibilitu jejich instituce, a to by mělo, pak by podobně jako Baxa a Šimíček měli vystoupit a popsat své kontakty s Pražským hradem. Nelze se tvářit, že se nic nestalo.

5. Jednání v Poslanecké sněmovně bylo normotvorné. Soudci si vyžádali, že nemá být utajené. Proti tomu protestoval komunistický poslanec Zdeněk Ondráček a jediný pak také hlasoval proti otevření zasedání. Tím, že vysoce postavení soudci promluvili o tlacích Hradu veřejně, dávají příklad i těm níže postaveným. Ti vidí, že se neohnuli - což pro řadů lidí v justici může sloužit jako kompas ve stále rozbouřenějších a nejistějších vodách, kdy tlaky na justici ve střední Evropě zesilují. Zdejší politická moc soudy doposud neovládla tak jako v Maďarsku a Polsku, ale chování Hradu ukazuje, že apetit jí v tomhle směru rozhodně nechybí. Bude nyní záležet na odvaze každého představitele justice, zda dělbu moci uhájí. V tom by měli mít soudci od veřejnosti maximální podporu. Jak totiž řekl soudce Baxa: „Justice nepotřebuje nezávislost kvůli sobě, ale kvůli těm, jejichž práva chrání.“