Hrad hrozil blokací nových velvyslanců kvůli „juniorovi od Rafaje”

Babišova vláda tento týden schválila balíček nových velvyslanců a mezi nimi také nominanty na několik strategických ambasád Česka. Jde například o jméno příštího zástupce při Severoatlantické alianci v Bruselu, kterým se má stát náměstek ministra obrany Jakub Landovský, nebo nového ambasadora v Německu. Tím by měl být kariérní diplomat Tomáš Kafka, nynější ředitel odboru střední Evropy na ministerstvu zahraničí.

Nejdůležitějším jménem na seznamu, alespoň z hlediska průchodnosti celého balíčku, však byl někdo jiný. Velvyslance spolu s předsedou vlády podepisuje hlava státu - a právě Zemanovi muži pro všechno, poradce Martin Nejedlý a hradní kancléř Vratislav Mynář, měli podle informací Respektu stanovit jednoduchou podmínku. Jakožto příští velvyslanec při OSN v Ženevě musí být schválen Petr Gajdušek. Jinak prezident nemůže zaručit svůj podpis pod ostatními velvyslaneckými jmény.

Gajdušek působí od roku 2015 na ministerstvu zahraničí, kam se dostal poté, co po několika letech opustil post ředitele kabinetu šéfa ÚOHS Petra Rafaje a přihlásil se do konkurzu na místo státního tajemníka MZV. Pozornější čtenáři novin tehdy mohli Gajduškovo jméno poprvé zaregistrovat. Do konkurzu se totiž mladý socialista (tehdy ve vedení ČSSD Frýdek-Místek) přihlásil jako jediný. A spekulovalo se, že zájemci z řad zaměstnanců MZV postupně „odpadli” kvůli stranické afiliaci Petra Gajduška v době Zaorálkovy éry na ministerstvu.

Po dvou a půl letech třicátník Gajdušek, jemuž se z minulosti přezdívalo „junior od Rafaje”, na místo státního tajemníka rezignoval, a coby právník s mezinárodními diplomy zakotvil na ministerstvu v odboru OSN, jemuž nyní šéfuje.

Post velvyslance je pro juniorního diplomata velmi neobvyklý, ale Gajdušek měl - jak Respektu potvrdily dva na sobě nezávislé zdroje - ve své ambici silné zastání v Zemanově kanceláři. Proč to tak bylo, není jasné. Schvalování nových velvyslanců patří do vyhrazeného režimu, a tak věc odmítli komentovat jak ministr zahraničí Tomáš Petříček, tak sám Gajdušek i další hráči.

Lze se proto jen dohadovat, čím byl pro Zemanovy muže Gajdušek tak důležitý. Jeho bývalý šéf, ředitel antimonopolního úřadu Rafaj, patří mezi chráněnce Miloše Zemana, nicméně s Gajduškem prezident přímo nekomunikoval. To činili Nejedlý, Mynář a diplomat Hynek Kmoníček ještě v roli šéfa zahraničního odboru Hradu. U státního tajemníka Gajduška našli vždy slechu, pokud od MZV něco potřebovali. Je tak možné, že Hrad jen odměnil svým zastáním loajálního člověka.

Důvod ale může být také politický. Česko od ledna zasedá v Radě OSN pro lidská práva sídlící v Ženevě, v níž ji zastupuje šéf mise při této organizaci, tedy do budoucna Gajdušek. Je tak možné, že si v jeho osobě Hrad snaží ohlídat to, aby země případně nepodpořila rezoluci kritickou vůči Číně nebo Rusku, jak se v minulosti opakovaně stalo.

Gajdušek měl podporu také personální ředitelky MZV Ivety Chmielové Dalajkové, bývalé kandidátky ODS ve Středočeském kraji a manželky exministra za ODS Juraje Chmiela, která o kariérách zaměstnanců MZV spolurozhoduje a jež je rovněž chráněnkyní Hradu. Podpora Gajduška tedy může být „jen” ukázkou toho, jak na ministerstvu zahraničí funguje Zemanova mocenská síť, mnohdy založená ještě v dobách opoziční smlouvy.