Exkluzivně: Česká válka o rozvědku

Česká rozvědka, přesněji Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), je na základě podání tehdejšího ministra vnitra Lubomíra Metnara už čtyři měsíce prověřována státními zástupci z možné defraudace či zneužití až tři čtvrtě miliardy korun. Vyšetřování je vedeno tajně, ale přístup k aspoň nějakým faktům má dost lidí: kromě příslušníků rozvědky,  její inspekce a státních zástupců disponuje daty o prověřovaných operacích služby i vedení ministerstva vnitra a poslanci všech stran z komise pro kontrolu ÚZSI. Není proto divu, že něco prosakuje ven, a média začínají zveřejnovat zneklidňující zvěsti.

Respektu se podařilo získat od několika zdrojů přesnější informace, čeho se má obvinění týkat. V první řadě měla persona spojená s vedením služby podepsat smlouvu na nákup šesti speciálních odposlechových přístrojů zvaných Agáta za skoro dvě stě milionů korun. Přitom onen člen vedení služby neměl mít k podpisu smlouvy právo - a není prý ani zřejmé, kde Agáty skončily.

Podle smlouvy měly být použity na zpravodajskou operaci, na níž se měla podílet česká rozvědka v severní Africe, ale neexistuje – aspoň podle zatím dostupných informací - žádný relevantní dokument, že se tak stalo. I kdyby byla akce sebeutajenější, pořád by k ní měly v rozvědce existovat dokumenty, z nichž se dá případě potřeby v dovodit, co se odehrálo. A tyto dokumenty podle slov několika lidí obeznámených s vyšetřováním chybí.

V tištěné a elektronické verzi nového Respektu 30/2018 si přečtete podrobnosti o tom, co vše státní zástupci a inspektoři v rozvědce prověřují. Posuzování relevance pátrání v rozvědce je obtížné: jsme na půdě tajných služeb, kde se věci často nedají spolehlivě ověřit, a je proto na místě přistupovat ke zprávám s vysokou mírou opatrnosti. Navíc mohou být informace o možných defraudacích v rozvědce a údajném zneužití její speciální techniky na nezákonné odposlechy, či dokonce řízené operace v české politické scéně zneužity k politickému souboji o ovládnutí tajných služeb.

Velký boj vidíme už při výběru budoucího šéfa rozvědky, přitom ten současný – generál Jiří Šašek – ještě neskončil, je jen kvůli vyšetřování v ÚZSI postaven mimo službu. Během uplynulého měsíce padlo v kuloárech několik jmen možných kandidátů na post ředitele rozvědky. Zdá se, že hlavním favoritem – jak už jsme psali před několika dny – je Marek Šimandl, náměstek Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Muž, který pracoval v Národním bezpečnostním úřadu i v BIS.

Není příliš známý a spekulace kolem jeho možného výběru a dosavadní kariéry jsou plné protichůdných i nepravdivých informací. Několik zdrojů tvrdilo, že Marek Šimandl se v NBÚ podílel na neudělení prověrky hradnímu kancléři Vratislavu Mynářovi. NÚKIB ústy svého mluvčího Radka Holého označilo tuto informaci za hloupost – Šimandl neměl údajně s prověrkou kancléře Mynáře nic společného.

Hodnocení Marka Šimandla se v bezpečnostní komunitě ostře rozchází. Podle některých informací – dodaných off record - je pečlivým úředníkem, podle druhých konjukturalistou, který byl vybrán jen proto, že bude loajální k politikům. Před časem prý dostal nabídku pracovat na Hradě pro prezidentskou kancelář, ale měl ji odmítnout. Podle jiných zdrojů je dnes pro Hrad nepřijatelnou personou, někteří blízcí Miloše Zemana prý považují Marka Šimandla za neloajálního úředníka.

V každém případě jde o zasvěcenou osobu. Marek Šimandl pracoval podle důvěryhodných zdrojů v BIS i NBÚ jako bezpečnostní expert a podílel se na oficiálním bezpečnostním prověření mnoha lidí, především samotných členů tajných služeb. Má tedy k dispozici znalosti o soukromých životech bezpečnostních celebrit. Informace, o nichž se mnoha lidem a především politikům jenom sní.

Skutečností a faktickou realitou je nicméně prověřování možných defraudací a zneužití pravomocí v rozvědce. Zatím velmi tajenou, výsledky šetření by měli inspektoři oznámit – zase v utajeném režimu, tedy jen zasvěceným - do počátku podzimu. Konkrétní informace o možných zločinech v rozvědce jsou v každém případě alarmující a svědčí o tom, že tajná služba – přesně řečeno jejich několik zaměstnanců – dělala, co neměla.