Druhá opoziční smlouva je tu

Tisková konference Andreje Babiše a Miloše Zemana nepřinesla fakticky nic moc nového. Zajímavý byl spíše způsob, jakým probíhala, protože málokdy lze vidět Miloš Zemana, aby byl k někomu tak devótní. Během konference padla i otázka, jestli může vzniknout opoziční smlouva II (tu první uzavřeli Zeman a Václav Klaus v roce 1998). Podle prezidenta nic takového na stole není. To není tak přesné - cosi jako malá opoziční smlouva tu je, jen má trochu nečekané aranžmá.

První opoziční smlouva měla především za cíl vyšachovat malé strany z debaty o sestavování vlády a změnou pravidel (úpravou volebního zákona či ústavy) pak zařídit, aby byly mimo hru zcela. V tak propracované podobě nic podobného nyní nevzniká. Zeman má také pravdu, že Babiš postrádá druhou podobně silnou stranu, se kterou by dohodu mohl uzavřít. Cosi jako malá opoziční smlouva ale nyní vzniklo mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem.

Pokud si shrneme vystoupení obou pánů na tiskové konferenci, pak jsme se dozvěděli, že prezident nehledá dobré řešení pro stát, ale výhradně dobré řešení pro Andreje Babiše. Neklade si žádné podmínky a nevyzývá k hledání většinové podpory, vlastně naopak: říká, že menšinová vláda je vůbec to nejlepší. Dokonce rovnou oznámil, že ať se stane cokoli, druhý pokus o sestavení vlády znovu svěří Babišovi. Takhle nepostupuje člověk, který je nadstranickým moderátorem vyjednávání o sestavení vlády.

Babiš a Zeman uzavřeli dohodu. První pomůže druhému ke znovuzvolení – Babiš už oznámil, že vlastního kandidáta nepostaví, Jaroslav Faltýnek rovnou řekl, že bude volit Zemana – a druhý tomu prvnímu zajistí klidné sestavování vlády, která neaspiruje na získání většiny ve sněmovně. Potud je to čitelná a přehledná věc. Zásadní však je, jak na to budou reagovat ostatní strany.

Jednu strategii už navrhl Miroslav Kalousek, který oznámil, že by se měla zablokovat sněmovna, aby nemohlo být zvoleno vedení dolní komory parlamentu. Dokud se to totiž nestane, nemůže vzniknout nová vláda. Pokud budete mít chvíli, doporučuji pustit si tiskovou konferenci Andreje Babiše a Miloše Zemana znovu. Pak se podívejte do tváře prezidenta, když dostává otázku na tento Kalouskův návrh. Září naprostým nadšením. Nemůže si přát víc než několikaměsíční paralyzování tuzemského vládnutí, které bude moci připsat Kalouskovi a spol.

Píši o tom už v novém Respektu: to, co nás nyní čeká, bude velmi nelehké období. Tady se ukáže politická schopnost a strategické uvažování. Babiš půjde se Zemanem za zády na ostří nože. Bude vládnout bez důvěry, ale před poslance předstoupí dejme tomu s královským navýšením důchodů. Až strany odmítnou zvednout ruku pro, obrátí se na veřejnost a oznámí: Vidíte, kdo nechce vaše blaho? Když ruku zvednou, dají tak jeho vládě legitimitu. Co je pak lepší?

V posledních dnech se snesla kritika na Piráty, kteří oznámili, že podpoří kandidáta Hnutí ANO na šéfa sněmovny. Prý už se nechali koupit. Taková optika je možná, ale zatím to spíše působí jako promyšlená úvaha o tom, kde stojí za to jednání absolutně blokovat a kde ne. ANO už nebude moci Pirátům předhazovat, že všechno bezmyšlenkovitě odmítají. Může to být projev naivity poslaneckých nováčků, ovšem také to může být mnohem lepší čtení situace, než nabízí matador Miroslav Kalousek.

Babiš očividně o koaliční vládu nestojí. Vlastně ani nezkusil o ní jednat. Stálo by za to zamyslet se, proč tomu tak je.  Kromě faktických věcí – chce mít pod kontrolou resorty spravedlnosti a vnitra – evidentně pokračuje ve volební kampani. Už jednou si vyzkoušel, že jít proti všem (s podporou svých médií) se mu vyplácí. Politikům není vůbec co závidět. Jak Babišovi nehrát do karet destrukcí, ale zároveň mu nepomáhat ve vládnutí?