Ani demise neznamená, že z prezidenta je car nebo sultán

„V tuto chvíli volím jediné rozumné řešení, které existuje, a to je, že vláda podá demisi,“ oznámil v úterý po poledni premiér Bohuslav Sobotka nečekaně způsob, jímž vyřeší finanční skandály ministra Andreje Babiše. Demisi stále fakticky nepodal, nicméně ČSSD již prolomila mlčení a ve středu večer po jednání vedení strany oznámila, že upřednostňuje obnovu vlády na koaličním půdorysu, ale bez Babiše - s tím zamíří Sobotka k prezidentu Zemanovi ve čtvrtek na Hrad. Babiš naopak mluví o budoucím premiérovi, který by Sobotku nahradil. Podle ústavního právníka Jana Kysely však není odvolání Sobotky namísto celé vlády v souladu s Ústavou. 

Jaké existují interpretace Ústavy ohledně toho, že demise premiéra znamená demisi celé vlády?

V minulosti existovaly dvě a měl jsem pocit, že dnes existuje pouze jedna. V Brně se pod vlivem profesora Filipa demise premiéra nutně nepovažovala za demisi celé vlády, považovalo se za možné vyměnit osobu premiéra. V Praze od počátku převládal názor, že pozice předsedy vlády je s vládou tak spjata, že něco takového nepřichází v úvahu. Pražské interpretaci svědčí ústavní praxe, pomineme-li hybridní případ v roce 1997 – demise druhé Klausovy vlády, kde se kombinovala demise předsedy vlády s demisí celé vlády.

Jaké jsou ty příklady z ústavní praxe?

Určujícími příklady je demise premiéra Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Petra Nečase, které byly považovány za demise celé vlády. Je to praxe, která se ustanovovala dvacet let. Je opřena o důsledky tří demisí bývalých premiérů různých politických stran, které se vztahovaly ke dvěma až třem prezidentům. Proto si myslím, že není prostor myslet si, že existují dvě interpretace. Prostě jsme si tu jednu vybrali.

Právník Jan Kudrna napsal, že ze systematického výkladu Ústavy vyplývá, že demise premiéra znamená demisi celé vlády. V čem se liší systematický výklad oproti ústavní zvyklosti, kterou popisujete?

Systematický výklad znamená, že si přečtete celý právní předpis a nehledáte konkrétní ustanovení, které daný případ upravuje. Ze systematického výkladu vychází, že i když tu není zmiňované ustanovení, je pozice předsedy vlády natolik provázaná s existencí vlády, že bez předsedy nemůže fungovat. Kdybychom byli na bázi ústavní praxe, tak od toho odhlédneme a zkoumáme jen to, co v minulosti bylo. Jedno vyplývá z textu Ústavy, druhé je čistá praxe. Ale při téhle demisi se výklad co do výsledku neliší.

V Ústavě tedy ona konkrétní úprava není. Jedná se tím pádem o zvyklost, kterou prezident Miloš Zeman nemusí dodržet? Bylo by to obhajitelné?

Takhle; nebe nepraskne, nejspíš ani nevypukne revoluce. Podle mě by to ale nebyl postup ústavně souladný. Záleží také na tom, co bude stát na papíře, který předloží premiér prezidentovi. Kdyby se předseda vlády pokusil všemi myslitelnými způsoby vyjádřit, že podává demisi pouze a jen sám za sebe, tak je to podle mě ústavně pochybné, ale prezidentu republiky by to umožnilo zamyslet se nad jeho odvoláním.

A jeví se tak chování předsedy vlády?

Zatím se mi zdá, že Bohuslav Sobotka nemá nic takového v úmyslu. Podle dosavadních prohlášení se z jeho demise dá vyvozovat demise celé vlády. A pak si nejsem jistý, že když předseda vlády jasně žádá o odvolání celé vlády, může prezident říct, že to pochopil jako demisi premiéra.

A kdyby se přece jenom rozhodl uznat pouze demisi premiéra?

Pohybujeme se v rovině ústavního práva, která se s politikou a jejími vlivy velmi prolíná. Ústavní právo je tvarováno i jistou shodou politických aktérů. Když nějaký problém řešíte určitou cestou, mělo by se v tom pokračovat, aby se zmenšilo množství nepředvídatelných okolností - což má být náš cíl v právu obecně. Pokud ustálené pravidlo ignorujete, je to protiprávní. Ale je otázka, co se s tím dá dělat. V tomto případě není příliš možností. Mám pocit, že pokud by předseda vlády zjistil, že hrozí tohle nebezpečí – tedy že bude odvolán pouze on, nikoliv celá vláda - tak by demisi raději vzal zpět. Ve chvíli, kdyby mu to prezident republiky neumožnil nebo rozhodl bez ohledu na něj, tak se můžeme tvářit, že se to nestalo. Ale to jsme v rovině, ve které bychom se neměli vůbec ocitnout. Fakticky je to tedy samozřejmě možné, ale pokud se pohybujeme ve sféře ústavního práva, tak bychom tyto situace neměli vůbec zohledňovat. Není šťastné přemýšlet o tom, že je možné výklad nerespektovat. V podstatě můžeme nerespektovat vše. A pokud jste prezident, tak je zřejmé, že vás za to nezavřou.

Zmiňoval jste propojenost s politickými silami. Co kdyby prezident odvolal jen Sobotku a ostatní politici ho v tom podpořili?

Bylo by to jiné, než kdyby se jednalo o jednostrannou svévoli. Ale museli bychom konstatovat, že došlo k významové proměně Ústavy, která do budoucna bude znamenat něco jiného, než jsme si doposud na základě praxe mysleli. Když bychom argumentovali konsensem politických aktérů, tak by podle mého názoru musel zahrnovat i premiéra. Takže spíše ne.

Jaké jsou tedy možné scénáře?

První krok je, že předseda vlády podá demisi, což zatím neučinil. Poté záleží, zda prezident demisi přijme, nebo nepřijme. Samozřejmě jedním řešením je, že demisi nepřijme – protože se v tomhle případě nejedná o povinnost. V případě, že ji přijme, nabízejí se další scénáře. Další variantou je úřednická vláda, vláda v demisi nebo politická vláda. Po přijmutí demise následuje sestavení nové vlády, a to buď úřednické či politické. A teprve, když tohle nevyjde, je ve hře vláda v demisi do voleb. Vláda v demisi ale není politicky hodnotná, protože demisí dáváte najevo, že má problém. Proto si myslím, že je nejméně pravděpodobné řešení vládnout v demisi půl roku - pokud to není nezbytné. Neznamená to totiž jen to, že vládnete do příštích voleb, vládnete, dokud nesestavíte novou vládu. A to po volbách nemusí být vůbec svižné, zvlášť když se to spojí s prezidentskou předvolební kampaní. Pátou variantou jsou předčasné volby, které bych však s velkou pravděpodobností vyloučil.

A která varianta je za stávající situace nejpravděpodobnější?

To nevím. Nedokážu odhadnout, co přesně zamýšlí předseda vlády. Nikdo neví, co bude krok dva po odevzdání demise. Také je složité určit, zda se prezident bude nacházet v podobném rozpoložení jako v roce 2013, kdy sestavil úřednickou vládu v čele s Jiřím Rusnokem na základě jednostranného rozhodnutí. Roli zde hrají i preference ostatních politických stran. Možné je všechno.

Pro Český rozhlas jste řekl, že předpokládáte, že se sejde prezident Zeman se zástupci koaličních stran. Už u něj byli Andrej Babiš i Milan Chovanec, ale až ve středu večer ČSSD oznámila, že ve čtvrtek zamíří na Hrad premiér a šéf strany Bohuslav Sobotka. Co znamenala ta dlouhá pauza?

Nevím, nabízí se, že by se premiér, který podává demisi, s prezidentem měl sejít - respektive, že by mu prezident republiky měl umožnit se s ním sejít. Pakliže jeden nebo druhý necítí potřebu mluvit, je to při nejmenším zvláštní. Rozhodně to nenasvědčuje scénářům, které jsem četl v médiích. Podle všeho to vypadá, že předseda vlády nemá s prezidentem nic domluvené.

Je něco, co se v reflexi současné vládní krize a demise opomíjí?

Mně se zdá, že ano. Titulky novin vypadají následovně: Sobotkův pád. Karty má v rukou Zeman (MF Dnes), Sobotka shodil vládu, dal moc Zemanovi (Lidové noviny). Protože takhle by demise a současná situace neměla být vnímána. Sobotkův pád prosím, ale mně jde o zmiňování role Miloše Zemana. Titulky novin vzbuzují dojem, že máme v naší zemi cara nebo sultána, který čeká na příležitost, aby mohl libovolným a svévolným způsobem kompetence využívat.

Není to jen otázka konkrétních ustanovení, která mu říkají, co má udělat, ale jde i o systém, ve kterém se prezident pohybuje. Jestliže je Česká republika demokratický právní stát, který ctí základní lidská práva a svobody, tak se tím vyjadřuje i určitá hodnotová orientace – orgány veřejné moci jednají na základě zákona a nemohou si počínat svévolně. A to platí pro všechny orgány včetně prezidenta republiky. Jeho rolí má být tlumit konflikty, nikoliv je rozvášňovat. To se mi zdá, že tenhle typ titulků opomíjí. Vypadá to, že politická reprezentace vyřadila sebe samu a my čekáme, co od sultána nebo cara vzejde.

Takže odevzdáním demise do rukou prezidenta se jeho pozice neposílí?

Zdůraznila se jeho pozice, ale má okolo sebe určité mantinely a omezené možnosti, které může, ale i nemusí využít. Přičemž bychom měli neustále zdůrazňovat, že to není pouze na něm. Ne každý zřetel, který prezident považuje za podstatný, je vážně podstatný - a cokoliv, co vytěsní, by mělo být vytěsněno. Chybí mi zdůraznění faktu, že se jedná o ústavního prezidenta. Má sice široký prostor uvážení, ale záleží k jakému účelu. A to – obávám se  - média neberou v potaz. Spíše to interpretují tak, že jsme všichni ze hry a čekáme, co se na Hradě upeče - a ať se upeče cokoliv, tak je to v souladu s Ústavou. Takhle by to podle mého názoru být nemělo.