Čtyři ztráty Miloše Zemana. Co se děje jinak, než si prezident přeje

Miloše Zemana potkalo v poslední době několik neúspěchů - a jeho ztráty mohou přispět k lepší reputaci této země. Prezident přichází o několik vlivných spojenců a celkově nejde o marginální záležitosti. Miloš Zeman tyhle ztráty ustojí, ale zdá se, že jeho zvolení do funkce hlavy státu na dalších pět let může přinést méně škod a trampot, než se předpokládalo.

Za prvé. Ve víru čínských stranických a ekonomických vyšetřování a čistek se ztratil Jie Ťien-Ming. Tuzemský prezidentský poradce a motor podivných čínských investic v České republice. Tuzemské tajné služby poukazovaly na to, že investice, které neměly pro tuto ekonomiku žádný význam, byly zástěrkou čínské chtivosti po ovlivnění místní politické moci. Investice podle BIS provázalo vyšší nasazení čínských špiónů v Česku. Vše s vědomím  - a to první i s krytím - prezidenta Zemana. Konec Jie Ťien-Minga oslabil čínský vliv v Česku a oslabil i ambice Miloše Zemana, který se zásluhou necelých tří desítek miliard korun přišedších do Česka z Číny vydával takřka za zachránce zdejší ekonomiky.

Za druhé. Premiér Andrej Babiš se rozhodl prosadit – a prosadil – vyhoštění tří ruských špiónů z Česka, což nebyla zrovna vůle Hradu. Babiš a jeho vláda tím aspoň trochu zachránili Česko coby proevropskou, demokratickou a spojenecky transatlantickou zemi. Nikoli proruskou nebo pročínskou. Zároveň je hodně pravděpodobné, že Česko nevydá do Ruska Jevgenije Nikulina - hackera, o nějž mají USA eminentní zájem. A vydá jej za moře i přes zřejmý nesouhlas Miloše Zemana. Je asi brzy jásat, že Andrej Babiš opouští spojenectví s Hradem a stává se evropským politikem; ale je to krok, z něhož je zřejmé, že se dá odolat autoritářským prezidentským metodám.

Za třetí. Rozdělení společnosti ČEZ. Sporný plán, který prosazovalo vedení ČEZ s podporou prezidentského poradce Martina Nejedlého. Krok, který by vedl k vydělení jaderné a uhelné energetiky z polostátního kolosu, k jejímu znárodnění, k riziku zbytečného státního zadlužení i k možnému ovládnutí tuzemské jaderné energetiky Ruskem, jak to prosazují Nejedlý a Zeman. Navíc, ona ekonomicky podstatně výnosnější část by byla privatizována způsobem, do nějž laik a vlastně ani vláda nevidí – ale vidí do něj vedení ČEZ a někteří další akcionáři. Tedy jinými slovy, bylo tu podezření na tunel. Rozdělení se rozhodnutím vlády odkládá. Další ztráta vlivu Hradu.

Za čtvrté. V Kremlu ztrácí podle znalců postavení Vladimír Jakunin. Muž, který pracoval dvacet dva let v KGB, donedávna byl jedním z nejbližších spolupracovníků prezidenta Vladimíra Putina a šéfem tamních státních železnic - což je pro Rusko jedno ze tří hlavních strategických a ekonomických odvětví (spolu se zbrojním průmyslem a těžařskými společnostmi). Jakuninův odchod z funkce šéfa ruských železnic může znamenat i ztrátu Zemanova postavení v Moskvě, protože Jakunin byl jeho hlavní kremelskou spojkou. Zůstal jen šéfem Světového fóra pro dialog civilizací – společnosti, jež pořádá každoročně sympózium na ostrově Rhodos, kterého se celkem pravidelně Miloš Zeman zúčastňuje. Má to jistý háček – demokratické tajné služby se domnívají, že „Jakuninova“ organizace pracuje pod dohledem a podle not ruské rozvědky SVR. Takže další pravděpodobná ztráta Miloše Zemana, výhodná pro demokracii v téhle zemi.

Ani autor, ani pan Patizon nevyjadřují prostřednictvím těchto řádků zlomyslnou radost z možného počínajícího pádu českého prezidenta; a stejně tak nepřeceňují kroky současného trestně stíhaného premiéra v demisi. Jsou to ale dobré zprávy a byla by škoda na ně neupozornit.