Čí je to vláda

Update: 105 poslanců hlasovalo po středeční půlnoci pro menšinovou vládu premiéra Andreje Babiše, 91 bylo proti. Při hlasování nebyl přihlášený komunista Zdeněk Ondráček a vládu nepodpořil. Naopak někdejší ministryně obrany Karla Šlechtová řekla kabinetu ano.  Pro hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD, byť někteří byli dříve proti vládě.  Jedinou výjimkou byl nepřítomný Milan Chovanec. Schůze trvala šestnáct hodin, během nichž opozice kritizovala zejména účast komunistů na vládě - a zejména ke konci byla diskuse velmi emotivní. Vypjatý byl  také incident před Sněmovnou: Andrej Babiš vyšel ven, aby se setkal s demonstranty, ale začaly na něj létat lahve. Poté, co se vrátil do budovy, došlo k emotivní hádce mezi premiérem a Miroslavem Kalouskem.

Těžko říct, komu patří nová vláda. Je Miloše Zemana? Andreje Babiše? Je to vláda reprezentující velké firmy, jako je ČEZ nebo Agrofert? Nebo patří těm 2,3 milionům občanů, kteří loni volili ANO, sociální demokracii a komunisty? Vládu vede trestně stíhaný premiér, registrovaný tajný spolupracovník StB Bureš a bývalý komunista Andrej Babiš. Jeho hnutí ANO má ve vládě většinu. Doplňují je rozbředlí a nesvorní sociální demokraté a podporují následníci zločinecké KSČ. Nevypadá to, že by vláda chtěla a uměla vyřešit ty nejdůležitější problémy, které před Českou republikou stojí. Spíš jde z kabinetu strach, že zadělá na další komplikace.

Jen namátkou, systém tuzemského vzdělávání potřebuje zásadní reformu. Také je zapotřebí změnit přístup ke krajině, k venkovu. Hrozí nebezpečí vyčerpání půdy, dalšího znečištění ovzduší. A to nejsou radikální zelené výkřiky, ale fakt. Česká bezpečnost by byla - nebýt v NATO a Evropské unii – hodně chabá, hospodářství je zásadně závislé na světové ekonomice. A vláda přitom dělá mnohé pro to, aby se Česko světu spíše uzavřelo.

Těžko říct, jak dlouho bude Babišova vláda funkční a kdy někdo celkem vratký celek opustí. Ani hnutí ANO není žádný věčný monolit a Andrej Babiš bude mít čím dál tím větší problém udržet ve straně jednotu. Sociální demokraté vypadají spíše na smrt než na nějakou moderní vládní inspiraci. A komunisté budou chtít – jako vždy ve své historii – vytěžit pro sebe co nejvíc, bez ohledu na zájmy země. Tohle všechno se může rychle rozpadnout. Na druhou stranu, zemanovsko-babišovské autoritářské způsoby mohou udržet vládu naživu až do příštích voleb v roce 2021.

Svět v Česku však nestojí naštěstí jen na voličích, kteří v posledních sněmovních volbách nedali moc šancí liberalismu, svobodě a otevřenému světu. Volili pocit dusného bezpečí a manipulující sliby o tom, jak bude líp. Volili také prezidenta, který reprezentuje zájmy Moskvy, Pekingu a nečitelné hradní lobby Martina Nejedlého.  Máme tak zřejmě před sebou čtyři roky, kdy budeme především občany, kteří chtějí chránit své zájmy - nejen ty reprezentované reprezentanty voličů, ale také zájmy dané ústavou, morálkou, zákony, třeba i selským rozumem.

A k tomu budeme mít šanci každý den. Veřejné mínění se třeba skoro ukázkově vypořádalo s nepřijatelností Taťány Malé na postu ministryně spravedlnosti. Nepustilo do tohoto křesla ani Andreje Babiše. To je slušný výsledek. Podobnými kroky se dá korigovat tuzemská politika vlády a Hradu každý den. Když budeme všímaví, zvídaví a aktivní. Občanské postoje většinou neobstojí, když jsou neustálým bojem proti něčemu… Třeba proti Miloši Zemanovi, Andreji Babišovi nebo Miroslavu Kalouskovi. Neobstojí, pokud nepřináší požadavek naplnění nějaké hodnoty.

Komunistický režim v roce 1989 padl nejen proto, že lidé už nechtěli komunisty, ale hlavně proto, že chtěli svobodu, chtěli cestovat, volně si nakoupit, mít přístup ke vzdělání, chtěli se účastnit běžného života svobodného západního světa. Takže ještě jednou: současný kabinet „zvolilo“ 2,3 milionu lidí. Pět milionů lidí ji nevolilo. Pokud se jim dnes vláda nelíbí, musí jasně říct, co se jim nelíbí, a hlavně jak to napravit a kým tuto vládu nahradit.

A to není výzva k nerespektování výsledků voleb, nýbrž k občanské odvaze. Tou lze držet Andreje Babiše i Hrad na uzdě měsíce a roky - ale zároveň bychom si přitom mohli ujasnit, co bychom chtěli, až tu tahle vláda nebude, a jak toho dosáhneme. Ten čas dnes začal odtikávat.