Chvilky pro listopad

Připomínka 17. listopadu 1989 se povedla. Je více než zřejmé, že étos sametové revoluce je pro nemalou část společnosti stále důležitý. Možná důležitější než jindy. Demonstrace na Letné, která proběhla o den dříve, ale i diskuse v ulicích a na různých fórech ukázaly, že lidé mají obavu, zda se podaří svobodnou cestu udržet i v budoucnosti. A je pravda, že to nejtěžší nás možná teprve čeká.

Tak trochu symbolicky naši situaci ilustroval Andrej Babiš. Pár dní před letenskou demonstrací a připomínkami sametové revoluce si zaplatil masivní reklamní kampaň v novinách. Inzeráty upomínaly na jeho facebookovou stránku, na hnutí ANO, ale také na Agrofert. V reklamě na jeho sítě stálo: „Přečtěte si pravdu. Přímo ode mě.“

Premiér tak připomněl, jak vypadá zdejší hrací pole. Disponuje finančními a mediálními prostředky, které prostě nikdo jiný na politické scéně nemá. Na Facebooku to ještě komentoval slovy: „Tak jsem si pro radost udělal inzerát na svoje týdenní hlášení. Dal jsem to do novin, je to všude.“ Normální lidé si udělají radost tím, že si koupí novou televizi (míněn přístroj), on si prostě koupí masivní PR ve všech novinách. Pravda ale je, že to byla spíše demonstrace síly. Babiš má totiž dostatek PR i bez koupené reklamy.

O to důležitější bylo, že v sobotu přišlo na pražskou Letnou možná i o trochu více lidí než v červnu. Obavy, že jich dorazí výrazně méně, měli i pořadatelé. Výdrž nikdy nebyla silnou stránkou Čechů a v poslední době to vypadalo, že Andrej Babiš vše s přehledem válcuje. Zdá se ale, že odhodlání lidí vydržet je mnohem silnější, než většina očekávala.

Hlavní zásluhu na tom má spolek Milion chvilek pro demokracii. Jeho schopnost organizovat masové akce, dát jim jasné sdělení a pozitivní energii, je opravdu nebývalá. A sobotní demonstrace byla vrcholem těchto schopností. Víceméně všechna vystoupení se zaměřovala na budoucnost, ukazovala příklady aktivního občanství, vysvětlovala potřebu politických stran a vstupování do jejich řad. Ačkoli se stále řešily problémy spojené s Babišem či Milošem Zemanem, bylo patrné, že Milion chvilek se už soustředí na to nejdůležitější – na vytvoření prostoru pro alternativu vůči Babišovi. A ta bude autentická jedině tehdy, když definuje vlastní cíle, nikoli to, koho chce porazit ve volbách.

Milion chvilek je nejúspěšnější občanskou aktivitou od roku 1989. Stojí za ním mladí lidé s ojedinělým citem právě pro organizaci protestů a formulování cílů. Jenže čím jsou úspěšnější, tím paradoxně větší morální nároky na politickou scénu kladou. A sílí tak otázka: Jsou tu vůbec politici, kteří by těmto nárokům dostáli? Lidem nebude stačit návrat do časů před Babiše. I tehdy tu bylo malérů, zneužívání moci a arogance více než dost. Jsou dnes lepší? Budou méně útočit na veřejnoprávní média, ctít nezávislost justice, hájit občanskou společnost?

Demonstracím dojde jednou dech, pokud nepřijde fáze dvě. A to nějaká aktivita politických stran. Čímž není myšleno „jen“ spojování do volebních bloků. Veřejnost bude chtít slyšet plán i jistý závazek, že strany nechtějí pouze odstranit Babiše, ale spravovat zemi jinak. Otevřeněji, férověji. Jestliže tedy Milion chvilek definuje jasné kroky, které učiní, ale zároveň popisuje i to, co nikdy neudělá, měla by to samé oznámit i opozice. A když se jí to nepodaří, měla by přijít nová politická síla, která tak učiní. Do dalších voleb zbývají jen dva roky.

Lidé, kteří nechtějí svět Babiše, Filipa, Okamury a Zemana, momentálně žijí z minulosti. Sílu jim dodává étos listopadu 1989, staví na myšlenkách Václava Havla a jeho souputníků. Milion chvilek tuto minulost zpřítomnil. Teď je jen otázka, kdo nás přenese do budoucnosti. Jinými slovy, kdo ANO, KSČM, SPD a prezidenta porazí ve volbách. Jiná cesta ke změně nevede.