Charisma, nadšení, sliby. Na polskou scénu přichází další hnutí jednoho muže
Někdejší starosta Robert Biedroń je výraznou postavou opoziční politiky
Polská politika prožívá vzrušené dny. Ani ne před měsícem byl veřejně zavražděn gdaňský starosta Paweł Adamowicz - a přes všechny výzvy i předsevzetí o uklidnění temných politických vášní se polská společnost ještě víc rozštěpila. Ostentativním neuctěním starostovy památky k tomu přispěl i šéf vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosław Kaczyński - a toho záhy dohnala dost bizarní aféra se stavbou dvou věžáků v centru Varšavy. Vinou této i dalších afér preference PiS padají a opozice hledá způsob, jak sjednotit síly. Nepříliš úspěšně. V této situaci minulý víkend ohlásila svůj nový projekt výrazná postava opoziční polské politiky - Robert Biedroń, který bude kandidovat jak do jarních eurovoleb, tak hlavně do podzimních voleb parlamentních.
Na úvodním sjezdu ve Varšavě ohlásil název své strany - Jaro - a náznaky programu, o kterém slibuje říct víc v průběhu příštího měsíce, kdy bude objíždět Polsko. S hnutími jednoho muže – a tím Biedrońovo Jaro bezpochyby je - má Polsko bohaté zkušenosti. V roce 2011 uspělo ve volbách hnutí excentrického miliardáře a filantropa Janusze Palikota, o čtyři roky později pak hnutí rockera Pawła Kukize, jehož zástupci aktuálně sedí v parlamentu.
Tohle je nicméně jiný případ. Biedroń sice do vysoké politiky vstoupil jako poslanec zmíněného Palikotova hnutí, ale není politický meteor ani kuriozita. Už předtím byl zavedenou postavou polské levice (zvlášť té zelené), mluvčím hnutí za práva homosexuálů (Biedroń je otevřeně gay) a poslední čtyři roky (úspěšně) starostoval pobaltskému městu Słupsk. „Polsko, to není jen konzervativní, populistická, autoritářská politická strana,“ tvrdí ateista, jehož dřív kvůli sexuální orientaci několikrát napadli.
Jak se shodují polští komentátoři, nedělní otevírací mítink byl ukázkou velmi profesionálního politického marketingu. V tomhle ohledu nikdo nemohl Biedrońovi a jeho nabídce “třetí cesty” nic vytknout. K showmanské hladkosti přidal Biedroń i kus velkého politického risku a ctižádosti. “Na podzim se chci stát premiérem a taky se jím stanu,” ohlásil. Chce dát voličům jinou možnost než volbu jednoho ze dvou do sebe zaklesnutých politických bloků, nehodlá být tedy spojencem nikoho ze současné polské politiky, naopak protivníkem všech. A čeká ho v tom ještě hodně vysvětlování a bojů.
Konzervativní PiS to má z jedné strany jednoduché. Biedroń mimo jiné slíbil evropský standard: zlegalizovat dobrovolný potrat, kdy polské ženy jako jediné v Unii své těhotenství nemohou dobrovolně ukončit, dále umožnit sňatky homosexuálům a dostat hodiny náboženství ze školních osnov. Politici PiS to obratem označili za ohrožení základů státu a národa a propagaci “civilizace smrti”.
Biedrońovo Jaro je zároveň levicová strana a její lídr na mítinku nešetřil sliby, co všechno se zlepší: systematické zvyšování minimální mzdy, rozšíření stávající podpory rodin, velké investice do zdravotnictví. Tím ostatně cílí i na voliče na PiS, jehož politika je v praxi levicová a vysoké sociální výdaje jsou v jádru voličského úspěchu hnutí. Tady už Biedroń čelí otázce ze všech stran; z vládní i opoziční, stejně ze strany tisku. Kde na to chce všechno vzít?
Ve věcných debatách - a také v debatách o tom, o čem na mítinku nemluvil vůbec, tedy o světě za hranicemi Polska - se podle komentářů v polském nezávislém tisku ukáže, jestli s Biedrońem má vůbec cenu počítat. Jak už bylo řečeno, hnutí postavených jen na charismatu předáka poznalo Polsko dost. Důležité bude, jestli má Biedroń kromě nepopiratelného talentu na politický marketing i talent na nejvyšší politiku, respektive dokáže naplnit své vysoké cíle.
Ty nízké má na dosah ruky, v předvolebních preferencích dosahovala už v posledních týdnech ještě neexistující strana takřka deseti procent. “Jedním z Biedrońových slibů je větší odpovědnost politiků za pronesená slova - přejeme mu, aby tuto zásadu vyzkoušel nejdříve sám na sobě. Neúspěšných hnutí postavených na individuálním nadšení lídra poznalo už Polsko dost,” píše deník Rzeczpospolita.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].