Česko-americké vztahy se nenaplní pouhým odchodem Miloše Zemana

Prezident Miloš Zeman se ve středu setkal s americkým velvyslancem v Praze Stephenem Kingem. Schůzka trvala zhruba hodinu a mluvčí Hradu ji komentoval slovy, že mezi oběma zeměmi panuje „upřímné spojenectví a upřímné přátelství.“ Svého druhu je úspěch, že se Zeman vůbec s americkým velvyslancem setkal.

King je tu od podzimu minulého roku, ale od předání pověřovacích listin s ním Zeman mluvil poprvé po mnoha měsících. Prezident si mohl udělat čas dříve, ale neudělal. Cítí se dotčený, že stále nebyl pozván do Bílého domu, na rozdíl od řady evropských prezidentů a premiérů.

Zeman si za to ovšem může sám. Jeho politika je natolik proruská, že setkání se s ním může pro Trumpa představovat přítěž. Americký prezident je doma pod tlakem FBI kvůli vyšetřování údajných vazeb jeho lidí na Rusko během tamních prezidentských voleb a Zemanova návštěva by mohla dodat střelivo Trumpovým kritikům. Američanům zároveň vadí někteří lidé se Zemanova okolí, především jeho poradce Martin Nejedlý a (opět) jeho vazby na Rusko.

Problém česko-amerických vztahů je však jinde a přesahuje funkční období jednoho proruského českého prezidenta: dlouhodobě jsou vyprázdněné a nikdo na zdejší politické scéně nedělá příliš pro to, aby jim vdechl obsah. Svého času jím dejme tomu byl americký obranný radar, ale tenhle projekt dávno padl a od té doby se nic jiného neobjevilo.

Z pohledu USA jsme malou zemí, a záleží tedy především na kreativitě zdejších atlantistů, aby s něčím přišli. Odsudky Miloše Zemana v tomhle směru nestačí. Prezident a jeho kritika časem odejdou, ale vzájemné vztahy Praha – Washington zůstanou. A bylo by škoda, kdyby dál zůstaly bez obsahu.