Bylo to jen takové šmejdění ve prospěch rodiny Nečasových

Jana Nečasová, druhá manželka někdejšího premiéra Petra Nečase, je zproštěna obžaloby, podle níž nechala Vojenským zpravodajstvím sledovat svou sokyni v lásce, tehdejší Nečasovu manželku. Podle důkazů, které policie a státní zastupitelství shromáždilo při domovních prohlídkách, na Úřadu vlády, v prostorách Vojenského zpravodajství a taky odposlechy telefonů, špehovali státní zpravodajci z Vojenské tajné služby manželku premiéra v říjnu a listopadu 2012. Tři obžalovaní zpravodajci – Páleník, Kovanda a Pohůnek – jsou nynějším verdiktem soudkyně Heleny Králové z obvodního soudu pro Prahu 1 rovněž očištěni. Skutek se podle soudkyně sice stal, ale nebyl trestným činem.

Soudkyně tak rozhodla už podruhé, poprvé před rokem. Po jejím tehdejším verdiktu zbyla spousta nezodpovězených otázek. A ty zůstávají bez odpovědi i dnes, chybí toho dost, aby mohl pozorovatel s úlevou přijmout sdělení, že se v Česku na Úřadu vlády skutečně nestalo následující.

Nic jsem nerozhodl

Premiérova spolupracovnice a milenka Jana Nagyová žárlí na jeho manželku a už osm let čeká, až se s ní konečně rozvede. Nenávist k ní sděluje na potkání, jak vyplynulo ze svědectví jejích spolupracovníků i odposlechů. Pak milence nějaká známá řekne, že slyšela, že se kolem manželky premiéra „motají nějací jehovisti“ – jak sdělila v původní výpovědi sama Nagyová. A tak si milenka premiéra sjedná s Vojenskou tajnou službou zakázku, aby manželku sledovali, protože na ni chce něco najít a předhodit to svému milému jako argument k rozvodu. K tomu přihodí i sledování dvou zaměstnanců Úřadu vlády, svého řidiče a jeho partnerky - úřednice, kteří vědí o jejím poměru s premiérem a ona jim nevěří.

Zpravodajci ji poslechnou, a i když jsou z toho trochu nervózní, protože tohle dělat nesmějí, zajistí sledování řidiče a úřednice a sledují také manželku premiéra - a poznatky o jejím pohybu hlásí premiérově milence. Premiér o tom nic neví, proto taky poté, co celá věc vyjde v létě 2013 najevo, vydá toto prohlášení: „Nikdy jsem nerozhodl ani nebyl informován o údajném sledování osob, jejichž jména jsou v současné době skloňována v médiích. Pokud se tak opravdu stalo, považuji to za závažné pochybení. Přestože jsem o tomto konání nevěděl, hluboce toho lituji a omlouvám se všem, kterých se mělo týkat. Nikdy bych nepřipustil zneužití zpravodajských služeb k osobním a politickým účelům. Považuji také za nepřijatelné, že dva vysoce postavení představitelé Vojenského zpravodajství údajně přijímali pokyny od osoby, které k tomu neměla jakékoliv zákonné oprávnění. Petr Nečas.“

Jeden z obviněných zpravodajců Milan Kovanda (zainteresováni byli nakonec tři, nikoliv dva, jak se původně domníval premiér) při vyšetřování dozná, že se to skutečně všechno dělo, státní zástupce Ivo Ištvan ho v televizi pochválí, že se zachoval „jako skutečný voják“, když nezapíral a přiznal barvu. Vyšetřovatelé předloží soudu dokumenty o Akci Darwin (v Darwinově ulici tehdy premiérský pár bydlel) i fotky paní Nečasové a další důkazy o jejím sledování.

Nebo naopak

Důkazy o tom, že to bylo vlastně jinak, se objeví náhle až u loňského soudu. Jejich nositelem je zejména Petr Nečas, který se v mezičase rozvedl s první ženou a vzal si Janu Nagyovou. Vzpomněl si, že vlastně to byl on, kdo požádal zpravodajskou službu, aby zjistili, jestli jeho rodině něco nehrozí. Janu Nagyovou jen tehdy požádal, aby to pak zpravodajcům řekla ještě jednou, a pak znovu a pak zase, a aby s nimi spolupracovala, a pak zase, a znovu, což je zachyceno ve vyšetřování.

Konfrontaci s původním veřejným prohlášením, které skloňovala všechna česká média, soudu vysvětluje tím, že to bylo prohlášení určené jako vzkaz do zahraničí  - aby Česko nevypadalo jako země, kde premiérova milenka špehuje se souhlasem premiéra za pomoci státních zpravodajců premiérovu manželku. Protože to by - a to má premiér pravdu -  opravdu nevypadalo moc dobře.

Zpravodajec Kovanda si v mezičase zase vzpomněl, že to své „doznání“ tehdy tak nemyslel a že to vlastně bylo jinak.  A všichni si vzpomenou, že vlastně jen prověřovali, jestli premiérově rodině něco nehrozí, protože takovou obavu prý premiér tehdy měl. Že to bylo něco jako kontrasledování, nikoliv sledování, takže to nemuselo být formálně povoleno a schváleno. A nikdo nemusel ani říct paní Nečasové, že jí asi něco hrozí, a vlastně to bylo jen takové malé několikatýdenní šmejdění ve prospěch bezpečnosti rodiny Nečasových.

Tedy že vojenští zpravodajci sledovali osoby v okolí premiérovy rodiny – nějak, těžko říct kudy, se k jehovistům  časem připletla zakázka na grippeny, což zní vážně.  I když v odposleších, původních výpovědích, dokumentech nic takového nebylo a nikdo o tom dřív nemluvil, že by to celé nebylo kvůli jehovistům, o kterých jedna známá řekla premiérově milence Nagyové, ale kvůli něčemu mezi jehovisty a grippeny.

Takhle to tedy dopadlo vloni v síni soudkyně Heleny Králové: nevinni. Městský soud při odvolání našel v jejím rozhodnutí desítky chyb a důkazů, které patrně omylem vyhodnotila ve prospěch Nečasové, i když mluvily v její neprospěch, nebo si jich nevšimla, nebo je vyložila pokrouceně. A že nemůže brát jako klíčový důkaz svědectví manžela, který se přišel zastat manželky, a říká všechno naopak než dřív.

A jak vlastně taky mohlo jít o „kontrasledování“, tedy sledování podezřelých osob v okolí rodiny premiéra, když jediným sledovaným byla jeho manželka, sledování skončilo vždy, když se Nečas vrátil z práce domů, a nikdo ze zpravodajců zpětně neprověřoval osoby zaznamenané v okolí paní Nečasové – jestli třeba nejsou nebezpeční, když o tohle mělo jít. Tohle všechno nadřízený soud Heleně Králové vytkl a musela rozhodovat znovu. V podstatě jí řekl: vyhodnoťte důkazy poctivě.

V pátek jsme zjistili, že rozhodla stejně. Odůvodnění rozsudku bylo velmi stručné, jak se vypořádává se změněnými výpověďmi Kovandy, Nečase, důkazech o sledování a jeho způsobu tehdejší manželky Nečasové, to nezaznělo. Soudkyně to bude muset vepsat do odůvodnění písemného.

Vysvětlila jen svůj postoj k novým důkazům o motivu Nagyové.  Žalobci totiž dodali nově soudu odposlechy  telefonních hovorů a esemsky mezi Nagyovou a Nečasem z ledna 2013. Chtěli jimi vyvrátit argument, že Nagyová neměla motiv hledat na podzim roku 2012 „kompro“ na sokyni, jelikož to vlastně žádná sokyně nebyla. Podle Nečase byli totiž s manželkou na rozvodu dávno, dávno dohodnuti.

Z odposlechů a textových zpráv plyne, že Nečas manželce o rozvod řekl až v lednu 2013. Milence líčí, jak to doma proběhlo a jaké bude mít manželka rozvodové požadavky. Podle soudkyně to ale žádný důkaz o motivu není; plyne z toho pouze to, že premiér tehdy miloval svou sekretářku.

"Na druhé straně měl blízký vztah i ke své manželce, nechtěl jí ublížit. To, že se chtěl rozvést, je zcela zřejmé. Nevidím důvod, proč by měla obžalovaná tímto krkolomným způsobem dosáhnout rozvodu,“ zaznamenal deník Aktualne.cz slova soudkyně Králové, jimiž vysvětlovala, proč jsou všichni bez viny.

V případech, kdy soud přehlíží důkazy a neřídí se názorem nadřízeného soudu, může o případ přijít. Je pravděpodobné, že nepřesvědčí-li soudkyně Králová v písemném odůvodnění rozsudku nadřízený Městský soud v novém odvolacím kole, že tentokrát důkazy nepřehlížela a přikládala jim váhu a význam, které skutečně mají, Městský soud jí případ odejme. Pak připadne jinému soudci a začne celý od začátku.

Jen pro pořádek: žádní jehovisté se tehdy podle zjištění zpravodajců pro Janu Nagyovou kolem paní Nečasové nemotali.