Johnson pracuje na sjednocení Irska. Ze severu zní volání po referendu

Svět je zamotanější, než by se mohlo zdát. Boris Johnson útočí na Evropu se svou vizí tvrdého brexitu a do celého plánu se mu snaží hodit vidle … Američané. Konkrétně američtí kongresmani irského původu nebo jinak propojení s Irskem, kteří pohrozili, že pokud Británie jakkoliv ohrozí mírovou Velikonoční dohodu (o ukončení konfliktu v Severním Irsku) nebo zájmy Irské republiky, budou na oplátku torpédovat chystanou obchodní dohodu mezi Británií a Spojenými státy. A to by bylo pro britského ministerského předsedu, diplomaticky řečeno, velmi nepříjemné.

Obchodní dohoda mezi USA a Británií je hlavním argumentem brexitářů, když stoupenci setrvání v EU vyhrožují ekonomickou zkázou způsobenou ztrátou přístupu na evropské trhy. Propad má kompenzovat právě velkorysá zóna volného obchodu s Amerikou, kterou prosazuje i Donald Trump a která je také jedním z hlavních důvodů, proč se k americkému prezidentovi chová Johnson velmi vstřícně - přestože ho v éře svého londýnského starostování popisoval jako muže, který „to zjevně nemá v hlavě v pořádku“.

Americká snaha probourat se na britské trhy chráněné dosud evropskými normami vyvolává v části Britů nevoli, Spojené státy žádají přístup do britského státního zdravotnictví i na trh se zemědělskými produkty. Brexitáři jsou nicméně stoupenci volného obchodu a budoucnost Británie spojují s vizí ekonomické štiky v globalizovaném rybníce. Jinými slovy, obchodní dohoda se Spojenými státy je v samých základech logiky brexitu. Ten zatím nicméně naráží na „irskou otázku“, jež je příčinou většiny povyku a nedorozumění mezi Londýnem a Bruselem.

Zmíněná Velikonoční dohoda elegantně vyřešila letitý konflikt na irském ostrově, předpokládá nicméně neexistenci pevné hranice. A to je důvod, proč EU v čele s Irskem tvá na oné „irské pojistce“: dodržování mírové dohody znamená neexistenci hranice, neexistence hranice předpokládá dva kompatibilní ekonomické režimy, což je zase v rozporu s tím, že Britové si chtějí o svých věcech rozhodovat sami a na evropské normy chtějí zapomenout. Je to klasický začarovaný kruh a teď s Johnsonem v čele britské vlády, spěje k radikálnímu řešení: Johnson nechce pojistku, Evropa nechce dohodu bez pojistky, takže výsledkem je hrozba tvrdým brexitem bez dohody.

Vztahy mezi britskou a irskou vládou jsou kvůli tomu hodně napjaté a úterní telefonický rozhovor mezi oběma šéfy vlád nedopadl podle všeho nijak slavně. Irský premiér Leo Varadkar Johnsonovi zopakoval, že Dublin má plnou podporu EU a že o pojistce se v žádném případě vyjednávat nebude. A jak je ze zmíněného prohlášení amerických kongresmanů vidět, Irové se nemusejí opírat pouze o Brusel, v americkém Kongresu disponují dostatečně velkou a dobře organizovanou skupinou spřátelených kongresmanů, kteří mohou Britům „zatopit“ z opačné strany Atlantiku.

A pak jsou tu stále sílící hlasy, že v trochu dlouhodobější perspektivě vlastně existuje ještě jedno řešení: referendum v Severním Irsku o připojení k Irské republice. Velikonoční dohoda vlastně takovou možnost předpokládá: stojí v ní, že britský ministr pro Severní Irsko plebiscit dokonce vypsat musí, pokud dojde k závěru, že by většina obyvatel Severního Irska hlasovala pro odtržení od Londýna a připojení k Dublinu.

Šéfka irské republikánské strany Sinn Fein Mary Lou McDonald už začala o tomto kroku otevřeně mluvit, prohlásila dokonce, že Boris Johnson není její premiér. Zmíněný irský premiér Varadkar pak dodal, že sjednocení Severního Irska a Irské republiky se nevyhnutelně stane tématem v případě, že Británie skutečně opustí EU 31. října bez dohody, jak Boris Johnson vyhrožuje.

Severní Irsko bude podle britské vládní agentury ekonomicky postiženo tvrdým brexitem ze všech částí Spojeného království nejvíc. Jeho obyvatelé navíc v referendu většinou hlasovali proti odchodu z EU. Boris Johnson se snaží napětí otupit nabídkou ekonomické pomoci, ale zároveň odmítl vyloučit uvalení přímé správy Londýna nad Severním Irskem, což v praxi znamená krach mírové dohody. V Irsku tak mají Britové rozhodně zaděláno na problém, který se již několik desítek let zdál být vyřešen.