Benelux zachraňuje Visegrádu evropskou kůži

Na pozadí Brexitu a přeskupování sil v Evropě čeští politici bezradně přešlapují a zprávy o zdejší neschopnosti vybrat si podobu Evropské unie, o kterou chceme usilovat, už nejsou ani zajímavé.  O to zajímavější je, že Češi před časem dostali nabídku, jak ven z bezradnosti – ale zpráva překvapivě prosvištěla zpravodajstvím bez většího zájmu.

S nabídkou přišel nizozemský premiér Mark Rutte. Pozval všechny země Visegrádské čtyřky ke společnému jednání - “o budoucnosti Evropy” - se státy Beneluxu. Moc víc zatím není známo. Jen ještě tolik, že premiér Bohuslav Sobotka na nabídku kývnul a že schůzka by se měla konat do konce června v Haagu.

Základní rámec nizozemské nabídky není těžké rozklíčovat. S odchodem Británie z EU, který už naostro odstartoval, se těžiště sedmadvacítky pevně usadí mezi Francií a Německem. K vyvážení síly obou států bude potřeba mnoho spojenců a Holanďané se celkem srozumitelně obrátili na V4, která sdružuje největší z malých a nejstarší z nových: Polsko a Českou republiku. S těmito státy navíc zejména Holanďany spojuje řada věcí: od důrazu na volný obchod přes loajalitu vůči NATO až ke shodnosti společností střední třídy se - zjednodušeně řečeno - německou pracovní morálkou. Spojnic s nováčky je zkrátka víc než s jižním křídlem Unie, i proto Nizozemí hodlá po Visegrádu oslovit také baltské státy.

Případné spojenectví tří zemí Beneluxu a jedenácti postkomunistických států v EU je síla, jíž těžko půjde ignorovat. Populačně sice nevyváží osmdesátimilionové Německo se šedesátimilionovou Francií, ale bude ve zmenšené Unii představovat nadpoloviční většinu členských států a také spolek rozkročený na obě strany bývalé železné opony mezi zakládající trojici států a nováčky. Což jsou validní vstupy do jakékoli debaty na úrovni EU.

Marka Rutteho k podané ruce Visegrádu nevedly vyšší mravní principy, ale ohled na holandské zájmy. Integračnímu apetitu v daňové politice, který by mohl přepadnout Francii s Německem po případném vítězství socialisty Martina Schulze v německých volbách, se bude Holanďanům například snáze vzdorovat ve čtrnácti než na vlastní pěst.

To je ale zcela v pořádku. A stejně by měli k věci přistoupit Češi, Poláci a další. Tedy jako k nabídce, která zejména v českém případě - kdy je už tak mělká pozornost politiků k Evropě odčerpávána volbami - přichází právě vhod.  Zkušení Holanďané a Belgičané můžou Visegrádu proklestit cestu budoucími návrhy, jak má Unie vypadat, což visegrádským politikům usnadní orientaci a otevře prostor pro případné prosazení jejich pohledu na věc.

Holanďané se v klíčovém momentě evropských dějin neobracejí k sousedům poprvé. Už sama smlouva o Evropském hospodářském společenství, jejíž šedesáté narozeniny se slavily minulou sobotu v Římě, vznikla na popud tehdejšího nizozemského ministra zahraničí.

Pavel Telička, europoslanec za ANO a bývalý vyjednavač českého vstupu do EU, pak připomíná, že obdobně Benelux nabídl zkušenosti visegrádským zemím v posledních letech před vstupem, za premiérování Miloše Zemana, a k několika debatním kolům mezi šéfy vlád a jednotlivými ministry skutečně došlo. “Motivem nynější holandské nabídky může být i společný zájem Beneluxu a Německa udržet v čase zlomu na evropském orbitu Polsko a Maďarsko,” pokračuje Telička, “ale i to je v pořádku. Lasa z Beneluxu se máme rozhodně chytit. Byla by chyba uzavřít se ve Visegrádu, který nestačí, už nám spíš škodí, a dozvíme se v něm výrazně méně než od Holanďanů,” dodává místopředseda Evropského parlamentu.