Baví mě pozorovat radní, říká student, který porazil magistrát

Volební kampaň ho poprvé rozechvěla dřív, než se naučil jezdit na kole. V osmi letech ho nefunkční informační panel pro turisty rozčílil natolik, že napsal poprvé v životě článek do novin. Když mu bylo deset, vstoupil poprvé do místního občanského sdružení. Teď, na prahu střední školy, porazil v občanském sporu silnou instituci.

Patnáctiletého Jakuba Čecha z Prostějova začátkem léta zaujaly při sledování zastupitelstva dvě věci: vznik pozice mediální referentky na prostějovské radnici a jedna záhadná faktura v městském účetnictví. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím žádal magistrát o dva dokumenty, které mu měly nejasnosti vysvětlit. Úředníci neodpověděli a místo toho napsali jeho rodičům, že syn bez jejich souhlasu žádost podat nemůže.

Když mu radnice ani po zákonem dané lhůtě nevyhověla, obrátil se Jakub Čech se stížností na Olomoucký kraj. A ten mu dal koncem srpna za pravdu. „Každý nezletilý je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti jeho věku,“ citovali v rozhodnutí krajští zástupci občanský zákoník s tím, že patnáctiletí jsou trestně odpovědní a vykonávají i náročnější právní operace, než je žádost o informace. Oba požadované dokumenty Jakub Čech minulý týden konečně obdržel.

U patnáctiletého studenta by člověk nejspíš čekal, že bude řešit spolužačky, jezdit na skejtu nebo hrát v kapele. Proč vás tolik zajímá komunální politika?

Těžko se to popisuje, ale to, že město dělá něco špatně, jsem vnímal už od nějakých sedmi let. Třeba když jsme s rodiči jeli na dovolenou do jiného města a já viděl, že tam mají hezké kašny nebo parky. Pak jsme se vrátili, a já si uvědomil, že v Prostějově se veřejným prostorem nikdo pořádně nezabývá. Už odmalička mě taky strašně bavily předvolební kampaně, velmi dobře si vybavuji už kampaň z roku 2006, to mi bylo šest let. Všímal jsem si tehdy různých plakátů a také si jasně pamatuji na tehdejší meeting Strany zelených. Šli jsme s mamkou nakupovat a viděli jsme lidi, jak stojí kolem sochy Masaryka a mluví o tom, že chtějí zachovat místní koupaliště, které bylo nesmyslně uzavřeno. Přišlo mi super, že to někdo zkouší zastavit.

Nevynecháte jediné zastupitelstvo, když se nemůžete osobně sledovat celé zasedání, koukáte na videopřenosy.Co vás na tom tak baví?

Fascinuje mě sledovat jaké používají diskusní figury, ale i jak se jednotliví zastupitelé a radní kroutí pod nepříjemnými dotazy, baví mě pozorovat ty emoce. Často přemýšlím na co bych se třeba zeptal já, protože mi ale ještě nebylo osmnáct, nesmím se tam do debaty zapojit. Moje názory tedy píšu alespoň na blogu (umístěném na webu Respektu). Do budoucna by mě osobně bavila jak aktivní komunální politika, tak třeba studium politologie.

Na poli občanského aktivismu se angažujete od deseti let, kdo vás k tomu přivedl?Jsou takto aktivní třeba i vaši rodiče?

Moji rodiče aktivisty nikdy nebyli, sami pracují jako úředníci, a naopak mi někdy říkají, že se jim nelíbí, když vedu spory s některými konkrétními lidmi na radnici. Ani můj starší bratr není občansky nijak aktivní. Dlouhodobě mě ale inspiruje místní ekolog, Honza Navrátil, dnes opoziční zastupitel. Znal jsem ho nejprve jako člověka, který v Prostějově sázel stromy. Když mi bylo deset let, začal vést občanskou iniciativu za záchranu společenského sálu v centru. Město tehdy vypsalo výběrové řízení na vyřešení lokality v místě komunistického společenského sálu a tržiště.

Podmínkou toho výběrového řízení bylo, aby se investor zavázal uchovat v nové budově i kulturní funkci a místo pro trhy. Smlouva, kterou ale město nakonec s investorem podepsalo, ho ale k ani jedné z těchto věcí nezavazovala. Honza Navrátil proti tomu tedy založil občanskou iniciativu, uspořádal petici a sepsal proti městu a tomu investorovi žalobu, na kterou jsem tehdy v mých deseti letech přispěl padesátikorunou. Časem se Honzova iniciativa přeměnila na spolek a napsala svoje stanovy tak, abych se mohl stát jejím členem i já, i když mi tehdy ještě nebylo ani 15 let. Přišlo mi sympatické, že tomu nezištně věnoval spoustu času, prostě protože cítil zodpovědnost vůči své rodině, svým dětem, městu a dalším občanům.

Proč vás v deseti letech zmizení společenského sálu tak atakovalo?

Já jsem odmalička chodil rád s mamkou na ten trh. Zda jsem využíval kulturní sál, si nejsem jist, možná jsem tam chodil na vánoční jarmarky. Aby tohle zaniklo a místo toho tam vyrostl další obchoďák, když máme už teď v Prostějově v rámci srovnatelných měst nejvíc čtverečních metrů obchodní plochy na obyvatele, mi přišlo absurdní. Té žalobě nakonec soud nevyhověl, argumentoval tím, že nemá Honza jako obyčejný občan na té stavbě žádný právní zájem. Tu smlouvu ale napadl i konkurenční investor, které měl o to místo zájem, a soud ji letos v květnu uznal jako neplatnou.

Jedním z dokumentů, které jste po prostějovské radnici žádal, byla důvodová zpráva o vzniku pozice referentky mediální komunikace. Proč vás zajímala?

Prostějov je malé padesátitisícové město, ale má takový unikát, tři lidi pro mediální komunikaci: mediálního poradce, tiskovou mluvčí a potom nově i mediálního referenta. Právě ta žena, kterou město na tu pozici přijalo, přitom bývala novinářkou a sama asi před dvěma roky napsala článek o tom, že Prostějov nepotřebuje ani mediálního poradce, protože žádné jiné město olomouckého kraje ani olomoucký kraj samotný nemá nikoho jiného přes média, než tiskového mluvčího. A my k němu najednou máme kromě poradce i referenta, tak mě zajímalo, co bude tento zaměstnanec dělat.

Důvodovou zprávu k vytvoření této pozice vám už město poslalo. Co v ní stojí?

Že má pracovat na správném mediálním obrazu města a vyhledávat a napravovat nepravdy v médiích.

Co vás zaujalo na právní analýze, která byla druhým dokumentem, jejž jste  požadoval?

Žádal jsem o právní analýzu, kterou pro město dělal externí advokát Tomáš Kotrys. Zajímavé je, že jsem pořádně nevěděl, čeho se ta analýza týká. Já jsem to totiž ani nemohl vědět, protože to prostě není veřejně známé. Abych to vysvětlil – díval jsem se jen tak na seznam faktur z roku 2013 a zaujalo mě, že si Tomáš Kotrys řekl o 4 000 Kč za právní analýzu. Vzhledem k tomu, že ten samý člověk v roce 2015 dostal za blíže neupřesněné právní konzultace 200 000, mi přišlo mi to nějaké divné a ty 4 000 podezřele málo  - a zajímalo mě, o jakou právní analýzu tedy šlo. Tak jsem o ni požádal.

A poslal ji vám už magistrát?

Původně mi poslali něco trochu jiného, tak jsem je důrazně upozornil, že trvám na tom, že chci zmíněný dokument - a dnes mi ho konečně poslali. V tuto chvíli mi už jde hlavně o princip, aby viděli, že ty informace prostě poskytnout musí.

Při psaní té stížnosti vám podle informací z médií pomáhali právníci. Kde jste na ně vzal coby čerstvý absolvent základní školy peníze?

Oslovil jsem svého známého, právníka, se kterým se znám z dalších občanských aktivit. Pomohl mi tu stížnost napsat zadarmo.

O vašem sporu média hodně referují, na menším městě se to rychle rozkřikne. Změnila vám ta kauza nějak život?

Když jsem teď v uplynulých dnech sbíral v ulicích podpisy na další petici, tentokrát proti bourání budovy historických kasáren, kterou chce město strhnout, často se mě lidi ptali, jestli nejsem ten, kdo žádal o ty informace, a zpravidla mi vyjadřují podporu. Ale hlavně na diskusích na Facebooku a pod texty na webu je hodně těch, kdo moc podpůrní tedy nejsou. Korunu tomu nasadil radní Pavel Smetana, takový místní srandovní radní typu Zdeňka Škromacha, který v ČSSD zasedá v ústředním výkonném výboru a zřejmě patří k zemanovsko-haškovskému křídlu.

Už dřív jsem mu několikrát psal v internetových diskusích různé dotazy, on na ně ale „odpověděl“ jen tím, že nejsem zletilý, a že mi tedy nemusí odpovídat. No a teď, po tom rozhodnutí kraje, si vyvěsil status „Když jsem byl dítětem školou povinným a následně studentem gymnázia, tak nám kantoři i otcové říkali: Když se baví dospělí, ptáci šoupou nohama‘.“ To je ale tak absurdní, že se mě to ani dotknout nemohlo.

Když zrovna nesledujete politiku, co rád děláte? Jak jste strávil letošní prázdniny?

Byl jsem hodně po brigádách, oslovoval lidi na ulici pro jednu neziskovku a roznášel jsem letáky do schránek. Občas jsem koukal na moje oblíbené seriály, třeba První republiku nebo Neviditelné, nebo jsem si něco přečetl, kromě novin nedávno Hrdého Budžese. Čas od času jsem si vyjel na kole, ale sporty mě obecně moc neberou, spíš mě baví jen tak bloumat po městech, po Prostějově, Praze nebo Olomouci. Léto strašně rychle uteklo.