Babiš při své obraně orbánovsky přitvrdí

Dlouho se dalo spoléhat na to, že obchodní zájmy a domýšlivost Andreje Babiše zabrání odklonu Česka od Západu a vykročení země maďarskou cestou, na jejímž konci trpělivě vyčkává otevřená ruská náruč. Uplynulé týdny ale přinesly několik zlomů - a tím posledním je nynější zpráva Evropské komise, která konstatuje, že Andrej Babiš se coby konečný vlastník Agrofertu nachází v nepřípustném konfliktu zájmů, který bude muset nějak vyřešit. Nyní ho tak čeká bitva o vlastní politickou identitu - a rukojmím se stane celá země.

Babiš často a rád zdůrazňuje, že se na západě Evropy na rozdíl od ostatních českých politiků pohybuje suverénně. Domluví se několika jazyky, byznys má kromě Česka i v Německu a ve Francii, ve svém mobilu čísla na západoevropskou elitu a “chalupu” na Francouzské riviéře. Ještě při vyjednávání o nové vládě po posledních volbách se sázka, že se Babiš kvůli klidu na západní frontě - mimo jiné i pro nerušený příliv evropských dotací pro Agrofert - nespojí s SPD, ukázala  jako správná.

První zlom nastal s nejnovějším vývojem v kauze Čapího hnízda. Z pohledu západoevropských politiků to byl dominantně domácí příběh, jakkoli šlo o podvod na  eurofondech. Údajné zavlečení Babišova syna na Krym ovšem náhled na kauzu fatálně změnilo. Z pohledu západních států je přitom méně důležité, zda tam byl Babiš mladší dobrovolně, nebo nedobrovolně. Klíčové je, že syn předsedy vlády členské země NATO a EU byl na Rusy anektovaném území - a pobyt se uskutečnil přinejmenším s vědomím Kremlu, pokud ne s jeho pomocí.

Ke krymskému vykřičníku vedle jména českého premiéra teď přibyl přinejlepším otazník. Andrej Babiš se podle právního oddělení Evropské komise nachází v situaci konfliktu zájmů kvůli unijním dotacím pro Agrofert. Na českého premiéra dopadla právní norma schválená letos v létě, která zapovídá čerpání unijních fondů firmami politiků a jejich blízkých napříč státy EU.

Zda bude muset Agrofert pouze vrátit dotace, nebo bude mít Babiš na výběr mezi premiérováním na jedné straně a vlastnictvím Agrofertu na straně druhé, není v této chvíli jasné. Jisté naopak je, že se Babiš bude muset v příštích týdnech a měsících hájit jak před bruselskými právníky, tak před dotazy zahraničních novinářů, kteří na zprávu komise upozornili jako první. Babišovy kontroverze se tím přesunuly z národní roviny na celoevropskou a přestaly být domácí záležitostí.

Nový tlak nenechá českého premiéra netečným a z jeho dosavadního chování lze usuzovat, že přitvrdí. Zprávu Bruselu pravděpodobně označí za další krok v politické kampani vedené proti jeho osobě, tentokrát už z „nadnárodních pozic“. A na pomoc si dost možná vezme u našince funkční “argument”, tedy mstu Bruselu za kritický postoj české vlády k migračním kvótám.

Sebevědomí a pevnou půdu pod nohama na evropském poli už každopádně nebude moct hledat u západních lídrů. Nynější, jinak dlouho plánovaná návštěva maďarského premiéra Viktora Orbána v Česku, při níž se mu dostalo naprosto nadstandardního přijetí ze strany nejvyšších ústavních činitelů i zdejší hlavy katolické církve, ukázala, kde to napříště bude.

Andrej Babiš si místo Emmanuela Macrona a Angely Merkel vybral Viktora Orbána a Česko se definitivně usadilo na visegrádském hrnci - protože český premiér dal přednost obraně osobních zájmů před zájmy státu. A je lhostejné, jak plamenně bude tomuto závěru oponovat. Z hlediska vyjednávací síly země, jejího koaličního potenciálu, zkrátka jejího obrazu je důležité, že za nedílnou součást klubu visegrádských autoritářů ji budou považovat ostatní.

Z Babišova pohledu dává sázka na Orbána smysl. Už méně jasné je, proč je to dobré pro Česko a jeho obyvatele. Že si oba politici notují v migraci, je zde tím nejméně zajímavým. Mnohem podstatnější je, že by se Andrej Babiš mohl inspirovat také omezením svobody slova, skupováním médií spřátelenými firmami, jako to dělá strana Fidesz v Maďarsku, redukcí nezávislého soudnictví i kritického hlasu akademiků, jak ukazuje vyhnání Středoevropské univerzity z Budapešti - anebo přidělením státní zakázky na dostavbu dukovanské jaderné elektrárny Rusku, viz Pakš.

Rizik je zkrátka hodně a bariér málo. Andreje Babiše seshora chrání Miloš Zeman, zespodu komunisté a okolo něj elektorát, kterému je obsah předcházejících řádků lhostejný.