Trump se chová k Evropě jako k nájemníkovi, se kterým nechce vyjednávat

V Bílém domě znovu úřaduje Donald Trump, který sám sebe v minulosti označil za stabilního génia. Ze sféry realitních obchodů se dostal na nejvyšší příčku americké i světové politiky. Koho vidíte, když sledujete jeho veřejné vystupování coby zkušený vyjednavač, který umí odhadnout lidi. Co vám říkají vaše instinkty?

Ano instinkty to je jeho doména. Je vidět, že  Donald Trump i Elon Musk milují narušování věcí. V podstatě se teď snaží pro sebe získat větší moc. Podívejte se na Úřad pro efektivitu vlády (DOGE). Pracují v něm samí počítačoví nadšenci. Mnozí pracovali pro Teslu a další Muskovy firmy. Takže milují Elona Muska a Donalda Trumpa, kteří oba bezpochyby mají své charisma. Jako kluk jsem zažil Beatlemánii, kdy se lidé chovali naprosto iracionálně, křičeli a byli zamilovaní až po uši, dvacet týdnů si nemyli ruce, protože se dotkli Johna Lennona. To není zrovna racionální chování. Ale i takové věci lidé zkrátka někdy dělají. Takže jde tady o to, jaký je Donald Trump jako člověk nebo spíš o to, co pro lidi reprezentuje? Řada lidí si dnes klade otázku – v co Trump věří kromě sebe samého? A já na tuhle otázku nemám odpověď. Udržuje lidi v nejistotě. Nevíte, co si máte myslet. V tom je velmi dobrý. Před pár dny například řekl, že Ukrajina možná jednoho dne bude ruská a možná taky ne, kdo ví. A tohle je součástí jeho snahy znejišťovat. To zapadá do jeho taktiky, která se sestává z destabilizačních a nátlakových metod a zahrnuje i vydírání nebo výhružky.

Ty teď směřují i evropským spojencům. Jak to číst?

Je jasné, že některé věci se musí změnit. Evropa musí znovu dospět. Před první světovou válkou byla na vrcholu. A následně se dokázala dvakrát sama zničit. Takže se pak svým způsobem schovávala za Američany, tedy jejich přítomnost v Evropě. Ale když přijde řeč na vojenské schopnosti, tak pokud by Británie a Francie chtěly dnes rychle přesunout deset tisíc vojáků, nezvládnou to bez amerického letectva. Proč to tak je? No, možná někdo nechtěl, aby rozvíjely své vlastní vzdušné síly. Přemýšlel jste o tom někdo? Ale teď se to asi změní. Nestane se to přes noc, ale stane. Nový americký ministr obrany Pete Hegseth tento týden řekl, že bezpečnost Evropy už nepatří mezi nejvyšší priority Spojených států. Pozornost se obrací k Asii. Ale být na druhém místě nemusí být tak špatné.  Je jasné, že Evropa se teď musí dát dohromady a zajistit si vlastní obranu. A Spojené státy pak můžou fungovat jako možnost poslední záchrany. Ale ani to teď nevíme jistě. No a jak to všechno souvisí s vyjednáváním? Právě, že si myslím, že teď se nic nevyjednává. Probíhají jednání. Vydávají se různá prohlášení a zaujímají se různé pozice. Litá tu hodně rozčílených reakcí. Ale zatím nevidím, že by se konala nějaká vyjednání, rozhodně ne na politické úrovni. Jsem si jistý, že v NATO, na velmi operativní úrovni, se věci dějí každý den, to určitě. Ale tomu se nevěnuje pozornost. To je provozní práce, která není sexy ale bez ní by to nešlo. Takže mám dny, kdy jsem v naprosté depresi, ale pak i jiné dny, kdy si říkám: Ne, ne, je tu i světlá stránka. Je tu příležitost. Ale je jasné, že v Evropě budeme muset leccos změnit a s spolu s tím i spoustu zažitých věcí. A už se to děje...

Čeho si všímá vyjednavač, když sleduje kroky nové americké administrativy na mezinárodním poli? Do jaké situace se teď dostává Evropská unie? Nejen o tom uslyšíte v rozhovoru s Robertem Weiblem, který profesionálně vyjednává už bezmála čtyři desetiletí. Vede Centrum pro evropské vyjednávání a rozhodování CENAD, které založil v 90. letech a pomáhá státům i mezinárodním organizacím. Jako školitel vyjednavačů se mimo jiné podílel i na přípravě českých předsednictví v Radě Evropské unie. Rozhovor s ním vedl Štěpán Sedláček