Každé dítě má svůj mediální mix a prožitek. I Tlapková patrola může pomoct ve výchově

„Základ je soustředit se na konkrétní děti a položit si otázku – jaké vlastně jsou? Nekoncentrujte se na to, co se obecně říká o médiích, technologiích nebo čtení. Jde o to se je snažit pochopit. Pokud moje dítě miluje knihy a chce stále jen číst, tak nebýt jen rád, že to tak je, ale ptát se – co mu to přináší a proč to dělá,“ popisuje Markéta Supa, jak mohou rodiče vstupovat do mediálního života dětí. Aktuálně se vědkyně z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK podílí na pětiletém výzkumu zaměřeném na to, jak děti prožívají fakta, jenž získal prestižní ERC grant. Sama má přitom dvě malé děti. „Po období dinosaurů u nás nastalo velmi silné období Tlapkové patroly. Syn se chtěl na pohádku hodně dívat. Tak jsme nejdříve určili, kolik dílů týdně může vidět, ale pak jsem si řekla, že toho zájmu využiju,“ vysvětluje Makéta Supa s tím, že motivy z této konkrétní pohádky zapojila do rozvoje různých dovedností. Jak postupovala? Jaké různé druhy prožívání příběhů u děti objevila? Mohou s obdobnými emocemi a zanícením konzumovat i non-fikci? A co odhalil její výzkum o mediálním životě mladých aktivistů a aktivistek v Česku? Nejen na to se ptal Štěpán Sedláček v podcastu týdeníku Respekt. Doporučujeme také článek Františka Trojana o vztahu lidí z Generace Z k informacím: Méně novinářů, více influencerů.