Filmový hit V hlavě 2: Úzkost může být i užitečná, pokud se s ní naučíme pracovat

Po devíti letech přišlo studio Pixar s pokračováním animovaného snímku V hlavě. Zatímco úspěšný první díl zve do dětského světa, druhý dává nahlédnout do hlavy dospívajícího pubertálního člověka, v jehož světě se objevují kromě jiných emocí také třeba trapnost, stud, znuděnost či úzkost. Právě ta je podle Národního ústavu duševního zdraví společně s depresí jednou z pěti nejčastějších duševních obtíží u dětí a dospívajících. Polovina duševních problémů se navíc projevuje už před 14. rokem věku. V hlavě 2 tak může být vedle zábavné rodinné podívané i inspirací, jak pracovat s úzkostí nejen u dospívajících, ale také u dospělých, říká ve Výtahu Respektu Jindřiška Bláhová: „Je to pro všechny, kdo reflektují svoji emocionalitu. Úzkost je tam brána ne nutně jako negativní emoce, ale také jako emoce, která nám může pomoct - pokud ji nepotlačíme a nějak ji zvládneme - vést radostnější nebo méně stresující život. Můžeme ji přijmout jako nějaký typ motoru, jak se sám v sobě vyznat." I to je jeden z faktorů, který z V hlavě 2 dělá jeden z nejúspěšnějších animovaných snímků a v kinech momentálně i jeden z nejnavštěvovanějších filmů, který překonal dokonce i Barbie či Oppenheimera. Co za tím stojí? A v čem je strategie Pixaru přelomová?