Trhem proti hladu

Už nikdy více! Předsevzetí, které si Evropa po druhé světové válce vzala ze zkušenosti plynových komor, si před třiceti lety v duchu řekla i Eleni Gabre-Madhin. Studovala právě na Cornellově univerzitě ve Spojených státech, kam rodiče koncem 70. let utekli před „rudým“ terorem etiopské diktatury, když z její východoafrické vlasti začaly přicházet obrazy hladomoru. „Při jedné večeři na kolejích jsem se rozhodla, že život zasvětím tomu, aby se nic takového už nikdy neopakovalo,“ řekla agentuře Bloomberg.

Promyslela desetiletý životní plán: „Začínal tím, že si udělám doktorát ze zemědělské ekonomie. Chtěla jsem se stát africkou expertkou, která bude opravdu rozumět problémům našeho kontinentu.“ A dokázala ho plnit: za doktorskou práci o zemědělských trzích v Etiopii dostala ocenění určené pro nejlepší disertaci roku, sehnala práci v příslušném odboru Světové banky a udělala si tak dobré jméno, že ji před deseti lety etiopský vládce Meles Zenawi pozval zpátky do vlasti.  

Základní myšlenkou etiopské ekonomky - shrnutí jejích nápadů najdete v krátké, ale informačně nabité přednášce zde - je to, že k uživení planety, na kterém bude brzy žít devět miliard lidí, nepovedou jen průlomové vědecké objevy. Výrazně k tomu přispějí na první pohled málo ohromující, až nudně znějící nápady, které zvýši produktivitu desítek milionů nejchudších farmářů.

Uvažování Eleni Gabre-Madhin významně ovlivnila zkušenost z počátku tisíciletí, kdy Etiopii opět zasáhlo ničivé sucho. Zatímco před třiceti lety kvůli nezájmu a neschopnosti diktatury „afrického Stalina“ Haile Mengistu Mariama hlady zemřel milion lidí, teď nová autokracie zareagovala rychle. Ve spolupráci s humanitárními organizacemi dopravila pomoc milionům vesničanů a zemřelo „jen“ několik set lidí. Ukázalo se opět, že hladomory nejsou „přírodní katastrofou“ – sucho se v katastrofu přemění až důsledkem špatných lidských rozhodnutí.

Druhá lekce byla ovšem pro současnou Etiopii méně příjemná. Opět vyšla najevo obrovská zranitelnost venkovanů, kteří tvoří 85 procent obyvatel dnes devadesátimilionové země. Stačila jedna špatná úroda a miliony farmářů se bály o holé přežití - a to úplně bez ohledu na roky trvající programy potravinové pomoci. „Dva roky před suchem se vypěstoval velký nadbytek potravin. Jejich ceny na místních trzích klesly tak výrazně, že se farmářům často ani nevyplatilo celou úrodu sklidit. Nechali ji shnít na polích,“ říká Eleni Gabre-Madhin. „O rok později jsme žádali svět o pomoc. To je přece absurdní!“

Příčin selhání bylo víc, například chybějící sýpky, které by úrodu umožnily uchovat do dalšího roku. To je ostatně problém většiny Afriky, kde kvůli nedostatku skladovacích prostor někdy až třetina úrody prostě shnije. Výraznou roli v této krizi ale sehrál špatně fungující trh, možná největší problém afrického zemědělství. Drobní farmáři nedokážou úrodu prodat daleko od svých vesnic, protože neexistují instituce běžné v rozvinutějších trzích: přehledné informace o cenách; spolehlivé řetězce, které zaručí, že farmář za dodané zboží dostane slíbené peníze; vymahatelné standardy, které naopak kupci zaručí, že při nákupu na větší dálku opravdu dostane potraviny slíbené kvality.

V Etiopii, zemi o rozloze dvou Francií, existuje spoustu lokálních trhů, v nichž se ceny výrazně liší a kolísají o desítky procent podle aktuální úrody. Výzva je tedy podle Eleni Gabre-Madhin zřejmá: vytvořit jednotnější celoetiopský trh, kde by farmáři mohli prodávat úrodu mimo své úzké okruhy spolehlivých známých. Ceny by pak byly stabilnější, farmáři by měli mnohem více klientů, dokázali by lépe plánovat. A měli by hlavně motivaci k dlouhodobějším investicím do vyšší produkce, protože by se jim to konečně finančně vyplatilo. Etiopští – a obecně afričtí – farmáři totiž používají násobně méně hnojiv a kvalitních semen než farmáři kdekoli jinde na světě.

Gabre-Madhin proto v roce 2008 založila první africkou burzu s komoditami - Ethiopian Commodity Exchange. Její výsledky jsou zatím přesvědčivé, jakkoli je projekt teprve v začátcích. Farmáři si mohou být jistí, že za svou úrodu dostanou od kupců hned zaplaceno; přes mobilní telefon si stovky tisíc venkovanů zjišťují oficiální cenu své úrody a nenechají se už ošidit prostředníky.

„Časem se miliony lokálních farmářů, kteří mají na burzu přístup přes různé zemědělské kooperativy, propojí se světovým trhem a posunou ve výsledku zemi na vyšší úroveň,“ doufá Eleni Gabre-Madhin. Vloni se z Etiopie přestěhovala do sousední Keni a společné s dalšími zemědělskými experty založila firmu, která se snaží etiopský úspěch zopakovat v další africké zemi.

Článek o tom, jak uživit stoupající počet obyvatel Země, najdete zde