Rektor za časů krize

Pět let stará slova Konstantinose Moutzourise mi pořád zní v uších. „O hrozícím bankrotu a potřebných reformách se mluví už dvacet let a nic se nestalo. Život šel vždycky dál,“ vysvětloval rektor prestižní Aténské polytechniky náladu v zemi v prosinci roku 2009, kdy byla velká řecká krize na úplném počátku. „Přehánělo se tak dlouho, že oprávněným hrozbám teď už nikdo nevěří.“ 

Byla to lekce médiím, analytikům a opozičním politikům všude na světě, aby šetřili s katastrofickými scénáři – jinak jim nikdo nebude věřit ve chvíli, se katastrofa bude opravdu blížit. Varování ratingových agentur a zbytku eurozóny před řeckým dluhem bylo tehdy v ostrém kontrastu s klidem většiny obyvatel. Dnes už Řekové vědí, jak se na první pohled virtuálně působící krize na finančním trhu překlápí do reality. 

„Tváře mých studentů se změnily, jsou celkově mnohem vážnější. Nepochybně cítí stres, kterému doma čelí jejich rodiče,“ popisuje při setkání na přelomu roku Moutzouris. Tuto tíseň krize nejlépe dokládá pár čísel: ceny zůstaly stejné, ale mzdy klesly o třetinu a daně výrazně vzrostly. Ve výsledku mají řecké rodiny každý měsíc v kapse o čtyřicet procent méně eur než dříve.

Tak ostrý zásah do každodenních životů lidí samozřejmě vedl i k politickým otřesům, posílili pravicoví extremisté i levicoví radikálové. Moutzouris, smýšlením konzervativec, tuhle radikalizaci pocítil na vlastní kůži: „Neonacisté ze Zlatého úsvitu mě neúspěšně žalovali. Vadilo jim, že jsem nezakázal vysílání radikálně levicového serveru Indy Media z areálu polytechniky,“ říká dnes už bývalý rektor univerzity ležící na okraji alternativní čtvrti Exarcha. 

Na této škole před třiceti lety anarchisté začali povstání proti vojenské diktatuře. Budova univerzity se svými graffiti a transparenty s radikálními symboly a hesly připomíná squat, i když je nyní trochu nečekaně polepená plakáty a ověšená vlajkami méně než před pěti lety.

Moutzouris vypráví, jak se krize dotkla výuky a výzkumu: „Všichni máme o třetinu nižší plat, už nemáme třinácté platy před vánocemi, velikonoční bonus a příplatky na dovolené. Náš rozpočet je o padesát procent nižší. Šetřili jsme na plánované výstavbě nové budovy, na úpravě areálu, na platech doktorandů, na studentských exkurzích, na financování studentských organizací. Laboratoře musejí peníze na své projekty získávat více z externích zdrojů – to škodí teoretickému výzkumu a podporuje aplikovaný, praktický výzkum. Žádný profesor ale nebyl propouštěn.“

Velkým řeckým trendem je odchod lidí – zvláště mladších a vzdělanějších – do zahraničí; od počátku krize jich zemi opustilo přes 150 tisíc. Míří za prací nejen do severní a západní Evropy, ale často také do hospodářsky rostoucího sousedního Turecka, do Kataru a Sjednocených arabských emirátů. „A roste u nás počet doktorandů. Prodloužení studia je způsob, jak o pár let odsunout tlak reality,“ říká Moutzouris.

Mezi jeho žáky kdysi patřil Alexis Tsipras, šéf radikálně levicové SYRIZY, které vedla průzkumy před předčasnými volbami, které se konají tento víkend. „Hodně se změnil, mluví mnohem umírněněji než dříve. Myslím, že ho moc dovede do mainstreamu, tak jako socialisty počátkem 80. let,“ nebojí se Moutzouris vítězství koalice marxistů, anarchistů, trockistů a dalších radikálů, kteří před krizí mívali podporu kolem čtyř procent.

„Když SYRIZA vyhraje volby, tak odhadem dva ministři budou z řad profesorů naší školy. Ostatně pan Spathis, který byl mým vicerektorem, patří do vedení SYRIZY. Skvěle jsme spolupracovali, i když se neshodneme na hodnocení dnešní situace. Podle něj se během pěti krize nic k lepšímu nezměnilo a země jen trpěla; podle mě se mentalita pomalu mění a dlouhodobě se to projeví.“

Konstantinos Moutzouris je dnes běžným profesorem se specializací na inženýrství přístavů a nedávno se stal šéfem nově zřízeného regulačního úřadu, který má sledovat smlouvy mezi státem a investory v přístavech. V Řecku se totiž připravuje velká privatizace přístavů včetně dvou největších.

O přístav v Piraeu má eminentní zájem čínská státní společnost COSCO, která z něj chce udělat bránu do Evropy na své nově budované námořní „hedvábné stezce“. O přístav v Soluni mají zase mimořádný zájem ruské státní dráhy, které zde vidí ideální cestu na Balkán. Jsou to dva doklady toho, že krize v Řecku má i jasné geopolitické dopady. „Ale uvidíme, jestli k privatizaci dojde. Čeká nás politicky nepředvídatelný rok,“ uzavírá Moutzouris.