Zrada češtiny

Člověk zjistí, jak úlevné pro společnost je mít prezidenta, který nevypouští slovní jedy do atmosféry, až když ho srovná s Milošem Zemanem. Slovenský prezident Andrej Kiska od nástupu do funkce před několika měsíci neřekl nic, z čeho by se žaludek svíral studem. 

A rozdíl mezi Čechy a Slováky je i v dalším: na Slovensku bývalí prezidenti mlčí, což je pro společnost velkou úlevou, jelikož neměli moc co říci, ani když byli ve funkcích. Jenže člověk jejich dnešní mlčenlivost ocení, až když si například přečte rozhovor s Václavem Klausem v MF Dnes. O důvodech Klausovy nutkavé potřeby mluvit nemá smysl přemýšlet, je to muž nemocný narcismem. Co však nechápu, je nutkání médií jeho mluvu zveřejňovat.

Na základě dlouholetého pozorování české a slovenské scény si troufám tvrdit, že čeští a slovenští politici si v ničem nezadají ve špatných vlastnostech, nicméně jedna odchylka tady je: ti slovenští netrpí natolik nutkáním vypouštět mezi lidi bonmoty, pokleslý humor a rafinované lži, které pak u občanů vyvolávají masové halucinace a stavy úzkosti.

Slovním průjmem ústavního činitele byli Slováci naposledy otráveni v dobách Vladimíra Mečiara. I po něm se sice v politice vyskytovali – a nadále vyskytují – různí maniaci, ale jejich chabé řečnické schopnosti jsou naštěstí úměrné jejich společenskému vlivu. Jediný politik, který dokáže ohloupit davy, je dnes premiér Robert Fico, který umí opravdu rafinovaně lhát. Naštěstí mu však chybí jedna důležitá složka současného populismu: smysl pro pokleslý humor (a v jeho případě pro jakýkoli).

Ten rozdíl je v principu kulturní a souvisí s vnímáním jazyka. V Česku se až příliš oceňuje žonglérství se slovy, jež je někdy stavěno nad podstatu samotného sdělení. Trestem za tuto lidovou vášeň pro jazyk jsou politici, kteří jí vycházejí vstříc - a důsledkem je to, že jejich rafinovaně strukturovaný, nicméně jedovatý blábol rozežírá společenskou tkáň jako virus eboly.

To samozřejmě neznamená, že Slováci jsou na tom lépe a že jejich politici nešíří zlo a lež. Rozdíl je pouze estetický: zlo obsažené v jazyce lze rozeznat mnohem snadněji, neboť nežongluje se slovy a nemá ambici schovávat se za humor. Někdy to může být výhoda - soudě podle toho, že Češi mají Zemana a Slováci Kisku.