Slovensko to dokázalo

Výsledky voleb na Slovensku jsou přinejmenším tak šokující jako ty v Česku. Jako kdyby nad střední Evropou vanul vítr velkých změn. Vyhrála moderní tvář země proti té tradiční, která stavěla především na nacionalismu a autoritářském přístupu ke společnosti. Tyto volby byly pro mne asi nejpříjemnější ze všech, které jsem zažil: ukázaly totiž, že lidé na Slovensku jsou schopni se semknout, když jde do tuhého, a bránit demokracii.

Volební noc byla vzrušující, protože volební odhady po uzavření volebních místností vypadaly výrazně jinak než skutečné výsledky, na které bylo potřeba čekat až do skorého rána. Zpočátku to vypadalo na drtivé vítězství opoziční pravice nad vládní koalicí Roberta Fica, nad ránem už se rozdíl mezi oběma tábory zmenšil a na chvíli se mluvilo dokonce o „patu“, pak se však pravice přece jen mohla těšit ze zisku 79 mandátů v parlamentu proti 71 mandátům opozice. Voličská účast (58 %) byla překvapivě vysoká a poprvé po dvaceti letech byla vyšší než v předchozích volbách.

Co se tedy stalo? Vyhrál sice Smer Roberta Fica s ohromujícím výsledkem téměř 35 %, ale se vší pravděpodobností se mu nepodaří sestavit vládu a půjde do opozice. Na Slovensku se tak v jistém smyslu opakuje situace z roku 1998, kdy volby vyhrál Vladimír Mečiar, ale musel zůstat osamocen v opozici. To znamená, že rozdělení Slovenska na dva nesmiřitelné tábory, které se periodicky střídají u moci, pokračuje.

Velkým vítězstvím Slovenska je však to, že do parlamentu se po dvaceti letech nedostal Vladimír Mečiar a jeho HZDS, dostal jen 4,3 % (na to jsme si u nás doma na naší zahradě, kde se konal bujarý volební mejdan, připili šampaňským). To je doslova historická událost a potvrzuje to generační proměnu Slovenska.

Dalším šokem je, že se do parlamentu nedostala SMK (4,3 %), jedna ze dvou stran, která zastupovala maďarskou menšinu, ale byla to ta více nacionalistická a výslovně ji podporoval maďarský premiér Viktor Orbán.

Jen velmi těsně se do parlamentu probojovali slovenští nacionalisté Jána Sloty (5,1 %), který už stačil svůj národ vyplísnit a zhnuseně prohlásil, že „jaký národ, taková vláda“.

Faktická prohra všech těchto tří stran (HZDS, SMK a SNS) je úžasnou zprávou o Slovensku, které navzdory velké nacionalistické bouři, kterou rozpoutali politici z Maďarska i Slovenska, odmítlo hlasovat pro ty, kdo reprezentovali nacionalistické vášně. Je to po dvaceti letech poprvé, kdy tzv. „maďarská karta“ nefungovala.

Příjemným překvapením je výsledek strany Most-Híd (průzkumy ji řadily spíše ke stranám, které budou mít problém se do parlamentu dostat) – 8,1 %. Stranu založil prakticky jen před rokem známý politik maďarské národnosti Béla Bugár, který opustil SMK právě kvůli jejímu rostoucímu nacionalismu. Bugár rozběhl unikátní projekt, který v Evropě nemá obdoby – multietnickou stranu Maďarů a Slováků. Jeho charisma a zřejmě také známá slovenská jména na kandidátce strany dokázaly něco, co nikdo nečekal. Projekt strany, která staví na toleranci mezi národy, získal mnoho hlasů jak od Maďarů tak od Slováků.

Úspěch strany Svoboda a Solidarita (12, 1 %) se očekával, byť tato strana existuje dva roky, nicméně průzkumy tento výsledek předvídaly. SaS je poměrně radikální pravicová strana - něco mezi českou VV a TOP 09, které se podařilo přesvědčit hlavně mladší voliče a ve své volební kampani mohutně fungovala na Facebooku.

Jistým překvapením je poněkud slabší výsledek křesťanských demokratů KDH (8,5 %), v jejichž čele je bývalý evropský komisař Ján Figeľ a tato strana jevila v poslední době ochotu měnit se v moderní křesťanskou stranu evropského typu.

Faktickým vítězem voleb je však SDKÚ (15,4 %), byť její výsledek není nijak oslnivý. Volební lídryně strany Iveta Radičová (stala se jí v únoru, když po skandálech okolo financování strany odstoupil z kandidátky dlouholetý šéf strany Mikuláš Dzurinda) může být premiérkou. Pokud se jí stane, rozhodně to nebude mít lehké.

Slovenské volby totiž na jedné straně ukázaly, že země má úžasnou schopnost regenerace a rychle zraje v moderní společnost, na druhé straně nacionalismus a populismus není zdaleka poražen a může se v příštích volbách vrátit s velkou silou.

Nicméně dnes je na místě slavit a tvrdit, že Slovensko je občansky vyzrálou zemí a že podobně jako Česko dokázalo změnit plány politiků, kteří si mysleli, že vše mají pod kontrolu.