Představte si den, v němž se probudíte do jiného světa

Poláci v sobotu demonstrovali za svobodu, kterou si vybojovali před 27 lety - 4. června 1989 ve volbách vítězstvím Solidarity. I Maďaři v sobotu demonstrovali, ale ti smutnili nad ztrátou Slovenska a Sedmihradska, o které přišli rozhodnutím vítězných mocností v Trianonu 4. června 1920. A my máme také v těchto dnech jedno výročí, byť poněkud zapomenuté - 5. a 6. června 1992 byly volby, které rozhodly o rozpadu Československa.

Tyto tři události minulého století by nám mohly připomenout jednu obecnou zákonitost dějin typickou nejen pro střední Evropu: že režimy se průběžně hroutí, hranice se průběžně mění, státy se průběžně rozpadají a že jistota o věčném trvání současného stavu je nebezpečnou iluzí.

Zapomínáním na minulost slábne naše schopnost představit si budoucnost, jež má mnoho verzí - a ta, kterou právě dnes prožíváme, může být už zítra smetena vlnou nečekaných událostí. Jednou z možných verzí je rozpad Evropské unie, přesněji návrat Západu k její původní sestavě – bez nás.

Tato myšlenka se na Západě objevuje stále častěji a je reakcí nejen na vzdor střední Evropy v otázce uprchlíků, ale také na nástup neliberálních režimů v Maďarsku a Polsku. Je to nákaza z Východu, které se západní demokracie - napadány domácími populisty - právem obávají. Zapouzdřit se před ní je tedy logická úvaha.

Spoléhat se na setrvačnost EU provázané nespočetným množstvím smluv je bláhové - Československo bylo provázané ještě mnohem těsněji a rozpadlo se během několika měsíců pouhým nedostatkem vůle ho zachovat. Na Západě tento nedostatek vůle rychle sílí a je ostatně stále patrnější také v Maďarsku a Polsku. Překvapivě se objevuje i na Slovensku. Tamní premiér Robert Fico zurážel EU i NATO dětinskými výroky o svém právu na „suverénní“ názor, důkladně však tímto názorem vyjádřil svůj odpor k hodnotám, které Unie i aliance reprezentují.

Důležitější je ale méně viditelný fakt, že ve slovenském parlamentě je dnes jediná skutečně proevropská strana – Most Bély Bugára – s pouhými deseti poslanci. Nedostatek vůle usilovat o udržení se v EU je na Slovensku citelný jako nikdy dosud.

Jediná vláda z Visegrádské čtyřky, která se v předtuše možného rozpadu EU snaží dát najevo, že v takovém případě chce zůstat součástí Západu, je – poněkud překvapivě vzhledem k euroskeptickému obyvatelstvu - ta česká.

Takže si to zkuste představit: jednoho dne, který vůbec nemusí být tak vzdálen, se probudíte do světa, v němž Maďarsko, Polsko a Slovensko zůstane před branami EU, zatímco Česko bude uvnitř. Zvláště pro Slováky by měla být ta představa hodně zneklidňující. Navzdory rozpadu Československa pro ně totiž zůstalo Česko mentálním klíčem k Západu.

Volby v Československu v roce 1992 upadly do zapomnění, protože s odstupem se zdálo, že se vlastně nic tak dramatického nestalo. Na pár let se dva národy rozešly, aby se pak sešly v Evropské unii. Až rozpad EU může dát této dávné události zcela jiný význam a stát se – bohužel opožděně – lekcí o tom, jak bláhové je zapomínat na minulost a ztratit schopnost představit si budoucnost.