Neználek v Rumunsku

I takového neznaboha a hudebního analfabeta jako já mrazilo v zádech, když jsem poslouchal Anu Silvestru hrát na klavír Musorgského v románském kostele z 12. století. Vyšli jsme s Henrikem a Judith ven celí omámení a Henrik řekl: „Já ji poslouchám doma, ale ještě jsem ji naživo neslyšel. Tohle je budoucí světová hvězda.“

Celé další dva dny jsem se pak v souladu s tímto zážitkem už jen divil. Nevěděl jsem, že existuje město Alba Iulia v rumunském Sedmihradsku, že tady měli Římané pevnost, že zdejší citadela je druhá největší v Evropě a že Rumuni považují toto město za skutečnou metropoli Rumunska, neboť kromě jiného byla právě tady podepsána smlouva o spojení Sedmihradska a Rumunského království, čímž vzniklo dnešní Rumunsko – k lítosti Maďarů, kteří o Sedmihradsko po Trianonu v roce 1920 přišli.

Citadela je vlastně jakési opevněné městečko na vršku, které za komunismu obsadili a zničili vojáci a až před několika lety bylo zrekonstruováno do nádhery, jež vyráží dech. Náměstí bylo obsazeno židlemi pro večerní koncert, promenádu plnou lidí nasvítilo zapadající slunce, seděli jsme na terase jednoho z barů a já se najednou zastyděl, že jsem dosud o Rumunsku přemýšlel – pokud vůbec – s pocitem převahy Středoevropana. Tito lidé, tato citadela, tento kulturní festival (organizovaný časopisem Dilema veche) bohatě dotovaný městem mi dávaly noblesně najevo, že ničemu nerozumím.

Vyptával jsem se místních i umělců z Bukurešti, kteří sem přijeli diskutovat, jak se jim žije a podvědomě jsem chtěl slyšet stížnosti – na bídu, na vládu, na Evropu, na uprchlíky, na proruskou propagandu. Jenže oni mi říkali, že se jim žije stále lépe, Evropu mají rádi a vláda je prima, protože po korupční aféře rezignoval před rokem premiér a teď vládnou nepolitičtí experti, kteří už udělali hodně dobré práce (Rumunsko má letos nejvyšší růst HDP v EU). Téma uprchlíků žilo loni asi dva týdny; a proruská propaganda? Nevěděli, o čem mluvím, v jejich zemi by prý stejně neměla smysl, protože Rumuni mají o Rusku naprosto jasno.

Judith je Britka a bylo zvláštní poslouchat ji, jak se rumunskému publiku omlouvá za hloupost svých bližních, kteří hlasovali pro Brexit. Henrik je Švéd - a jak jsme se se sklenkou vína v ruce rozhlíželi po lidech, jejichž tváře byly veskrze evropské stejně jako tato stará pevnost, řekl: „Jezdím sem už léta a zapamatuj si: Tahle země má tak našlápnuto, že se budete ve střední Evropě všichni divit.“

Já už se divit začal.