Kde je bilion na green deal?

Nocování poslanců kvůli úsporách v důchodovém systému vstupuje do druhého dne a nejspíš bude pokračovat pod dohledem televizních kamer až do konce týdne. Dvacet miliard, o které jde, nejsou malé peníze - a pozorní čtenáři Respektu vědí, že důležitost právě probíhající parlamentní debaty rozhodně nechceme bagatelizovat.

Stojí ovšem za připomenutí, že paralelně se na úrovni vlády dolaďuje ještě jiný, mnohem větší balík peněz, o kterém kupodivu skoro nikdo nemluví. Řeč je o částce převyšující bilion korun a určené na reformy související s takzvanou zelenou tranzicí alias green dealem, tedy unijní snahou omezit emise skleníkových plynů a jít světu příkladem v zastavení klimatických změn.

Bilion korun je překvapivě hodně – jen pro představu, zhruba stejně peněz Česko dostalo z EU za celou dobu svého členství, tedy za dlouhých 19 let. Překvapivé také je, že peníze už se začaly utrácet, ale jen největší znalci mají povědomí, co si za ně země pořizuje. Zelený bilion jako by proudil jaksi bokem, v  cizím paralelním světě, který je zamlžen plejádou nesrozumitelných unijních zkratek a procesů, v kterých se stejně nelze vyznat, natož je ovlivnit. Nikdo z politiků o těchto zdrojích moc nemluví, pozornost vytěžuje běžný politický provoz a bezprostřednější témata, jako je třeba právě aktuální přiškrcování důchodů. A tak si se zprofanovaným slovem green deal spojuje většina Čechů spíš těžkosti a nové náklady, nikoli ojedinělý přísun peněz, který se už nebude opakovat.

Rozsah pomoci není úplnou novinkou. Když se loni na červnovém jednání rady ministrů životního prostředí EU dělal součet všech možných příspěvků, které lze s green dealem nějak spojit, dospěli Češi k částce 1234 miliard korun v horizontu osmi let. V tom je 709 miliard z  uvedeného grafu, kde Úřad vlády sesumíroval největší část, a sice výdaje zahrnuté do plánu RepowerEU přijatého loni po vpádu Ruska na Ukrajinu (v logice, že green deal se v lecčems potkává s novým úkolem odbourat závislost na ruských surovinách). Další peníze z EU přijdou v rámci Národního plánu obnovy, vytvořeného už dřív jako ekonomická vzpruha po covidu (v něm jsou zelená témata největší položkou), ze strukturálních fondů EU a z emisních povolenek nad rámec těch, ze kterých se plní Modernizační fond.

Tolik rekapitulace – a teď co je na celé věci nové. Zaprvé příděl bude ve skutečnosti ještě o něco vyšší, a to ze dvou důvodů. Národní plán obnovy pro Česko se letos zvětšuje o 30,7 miliardy korun, a to hlavně kvůli tomu, že v energetice je toho kvůli odpoutávání od ruských surovin potřeba zvládnout víc, než se původně předpokládalo.

A zadruhé: nadto je ještě pro Česko k dispozici až 350 miliard formou půjčky, jejíž finální výše se právě v těchto dnech dojednává. Společnou půjčku si domluvila celá EU loni a do konce března mají jednotlivé státy nahlásit, kolik si chtějí půjčit. Půjčku na finančních trzích zaštítí celá EU, takže úrok bude výhodnější, než kdyby si Česko půjčovalo samo, ale peníze nelze použít na cokoli. Rozpočtově konzervativní státy EU nechtějí ostatním krýt jakékoli dluhy, a tak účel musí přesně zapadat do zelených záměrů a projít schvalováním Evropské komise. Proto si Česko s největší pravděpodobností nepůjčí úplně vše, co může – jednoduše proto, že neví, za co tolik miliard utratit. „Problém není nedostatek peněz. Jádro problému je, jestli je dokážeme rozumně využít,“ říká k čerpání půjčky ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek.

K vyčíslení půjčky je potřeba dotáhnout dvě věci.  Inventuru toho, na co všechno ostatní peníze jdou, protože většinu zafixovala už Babišova vláda a ta současná zjevně nemá úplně dokonalý přehled, kde všude bilionová pomoc skončí. A pak se domluvit s Evropskou komisí, co všechno uzná jako přípustný účel. Některé nápady, třeba takto financovat zvažované zestátnění ČEZ, zjevně nejsou dost přínosné na to, aby prošly, ať už optikou zelené transformace nebo energetické bezpečnosti.  Jiné, třeba již domluvené rozšíření ropovodu z Jaderského moře přes Alpy a Německo do Česka, možná ano.

Finální výši půjčky se dozvíme už brzy, ale užitečné bude projít si při té příležitosti i inventuru všech zelených výdajů včetně toho, kdo a jak je bude rozdělovat a dohlížet na to, aby se utratily smysluplně. „Popravdě nevím o žádné jiné agendě, která by měla tak zásadní dopad na to, jak se bude v České republice v příštích desetiletích žít – a přitom se o ní tak mlčí,“ uvádí Jan Krajhanzl, zakladatel a ředitel Institutu 2050, neziskové organizace vzniklé právě proto, aby na témata spojená s klimatickou změnou a energetickou transformací upozorňovala.

 Newslettery a nový informační servis si můžete objednat k odběru na adrese https://www.respekt.cz/newslettery

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter