Přepálil Donald Trump nástup do funkce?

Vážení čtenáři našeho pravidelného amerického newsletteru,

atmosféru dnešních Spojených států zajímavě vykresluje cesta Donalda Trumpa k nesmrtelnosti. Následující větu jsem si nevymyslel, pochází z textu v deníku The Wall Street Journal. „Republikánský kongresman Brandon Gill tvrdí, že voliči napříč Spojenými státy touží každý svůj stát přejmenovat na Stát Donalda Trumpa. Pokud to není možné, bylo by ‚skvělým způsobem, jak připomenout neuvěřitelnou práci, kterou prezident Trump pro tuto zemi koná‘, přejmenovat alespoň letiště.“ 

Letištěm se myslí dnešní Dullesovo mezinárodní letiště ve Washingtonu pojmenované po ministrovi zahraničí z éry studené války – které by se podle texaského zákonodárce mělo napříště zovat Mezinárodní letiště Donalda Trumpa. Teď hned, na počest živoucího prezidenta. 

Kongresman Gill přitom není jediným vysoce postaveným Trumpovým patolízalem. „Jeden z floridských zákonodárců žádá, aby byla podoba Donalda Trumpa vytesána do hory Rushmore. Jiný republikán z New Yorku navrhuje, aby se den Trumpových narozenin, 14. červen, který je zároveň dnem americké vlajky, stal novým státním svátkem,“ popisuje s úžasem deník, který se jinak nepočítá mezi bašty liberální opozice. 

Existuje již také návrh, aby mohl Donald Trump kandidovat potřetí a v případě vítězství tak kraloval Americe až do roku 2032. Autorem návrhu je kongresman z Tennessee Andy Ogles. Ústavní změna umožňující třetí kandidaturu by se měla týkat pouze prezidentů, kteří nesetrvali v Oválné pracovně dvě funkční období po sobě. Barack Obama by tak měl smůlu a za tři roky by kandidovat nemohl, ale Donald Trump jako z udělání ano.  

Dodejme, že naděje, že podobné iniciativy projdou Kongresem, je v tuto chvíli nepatrná. Jedná se o gesta slepé loajality či směšné kariérní vypočítavosti. Ogles tvrdí, že prezident jeho návrh otevřeně nepodpořil, „ale je si jeho existence vědom“. Dodejme, že není známo, že by se proti kterémukoli z nápadů ohradil.

—————————————

Vlezdopr… pardon, transakční přístup k politice se v současné Americe skutečně vyplácí. Pochopil to i demokratický starosta New Yorku Eric Adams obviněný loni v září z korupce. Starosta měl stanout před soudem kvůli obvinění, že přijal úplatky ve výši sto tisíc dolarů a nechal si proplácet letenky a hotely od tureckých byznysmenů s podnikatelskými zájmy ve městě. Svou složitou situaci vyřešil docela přímočaře. Navštívil Donalda Trumpa v jeho sídle Mar-a-Lago a zjevně mu přislíbil pomoc v jeho snaze deportovat ze země nelegální přistěhovalce.  

New York je jedním z liberálních velkoměst, která dříve odmítala spolupracovat s federální agenturou ICE, jež má deportace na starosti. Velkoměsta si za to vysloužila hněv prezidenta včetně pohrůžek zastavení federálního financování. Adams postoj New Yorku otočil a Trumpovo ministerstvo spravedlnosti poté zablokovalo jeho soudní proces. „Probíhající trestní stíhání nepřiměřeně omezilo schopnost starosty Adamse věnovat plnou pozornost a zdroje nelegálnímu přistěhovalectví a násilné trestné činnosti, které se stupňovaly za politiky předchozí administrativy,“ zdůvodnil postup úřadu jeho náměstek Emil Bove. Starosta Adams teď tedy bude mít klid na práci.  

V příběhu se však vyskytují také prvky vzdoru a osobní odvahy. Když dostala konzervativní newyorská žalobkyně Danielle Sassoon příkaz odložit žalobu proti starostovi, raději na svůj post rezignovala. Zároveň napsala dopis čerstvě jmenované ministryni spravedlnosti Pam Bondi, v níž ji upozornila, že pro zastavení žaloby neexistují žádné důvody, a uvedla, že starostovi právníci „opakovaně navrhovali výměnný obchod a naznačovali, že Adams bude schopen ministerstvu pomoci s jeho prioritami při vymáhání práva pouze v případě, že bude obžaloba stažena“. 

Adams není za vodou, z funkce ho může odvolat newyorská guvernérka Kathy Hochul. Zatím významně omezila jeho pravomoci, ale k odvolání nepřistoupila s odkazem, že nechce vstoupit do demokratického rozhodování voličů. New York čekají volby letos na podzim, ale demokratické primárky proběhnou již v červnu.

 ————————————————-

Může se situace otočit opačným směrem? Jaká je vlastně v tuto chvíli podpora Donalda Trumpa? Dostávají Američané to, co si odhlasovali? Nemůže nastat situace, kdy to zacyklená skupina v okolí mocí opilého prezidenta přežene, zajde příliš daleko a ztratí podporu? Vlastně by bylo překvapivé, kdyby k tomu nedošlo. Trumpův nástup do úřadu je tak energický, že spíše než evoluci připomíná revoluční zvrat. To tvrdá část jeho voličů jistě očekávala – nicméně odpověď je zatím nejednoznačná. Trump začal v úřadu s oblibou mírně nad 50 procent, což je na něj vlastně dobrý výsledek, ale v prvních týdnech jeho podpora mírně klesá. Nejedná se o dramatický propad, ovšem dostal se tím do záporných čísel: mírná většina Američanů v tuto chvíli jeho působení v úřadu hodnotí negativně. 

Zdá se, že nejslabším místem je ekonomika. Počet Američanů, kteří mají pocit, že země v této otázce kráčí nesprávným směrem, stoupl v posledních týdnech o deset procentních bodů – ze 43 na 53 procent. Není to úplně překvapivé, ve Spojených státech začínají opět stoupat ceny. Baterie Trumpových prezidentských výnosů navíc míří především k upevňování jeho prezidentské moci a kontroly nad státním aparátem – nestará se tedy přímočaře o každodenní problémy běžných občanů.  

Trump sám dokonce připustil, že pokud skutečně zavede cla proti Kanadě, Mexiku a nově také proti Evropské unii, situaci to pro řadové Američany spíše zhorší. Připomeňme si, že otázka inflace a vysokých cen v povolebních průzkumech dominovala motivaci voličů obou politických táborů. 

Celkově ale platí, že mnohé základní Trumpovy postoje mají podporu voličů USA. Ti jsou v obecné rovině spokojeni s přitvrzením postupu vůči nelegální migraci nebo k zeštíhlení státní správy. Situace se obvykle komplikuje v okamžiku, kdy dojde na konkrétní kroky. Mnohem menší počet Američanů podporuje příchod federálních sil do měst a zatýkání nelegálních přistěhovalců, či dokonce jejich deportace na základnu Guantánamo. 

Drtivá většina Američanů je i proti změnám v udělování amerického občanství dětem narozeným na území USA. Stejně tak vzbuzují obavy agresivní kroky Elona Muska a jeho neukotveného úřadu pro vládní efektivitu. Média zveřejnila řadu zásadních chyb při vykazování údajných úspor, objevují se obavy nejen z přílišných pravomocí umožňujících přístup k citlivým datům, ale také z amatérismu. 

Média také přinášejí reportáže z neklidných setkání amerických zákonodárců s voliči ve svých okrscích. Voliči přicházejí ve větším počtu než obvykle a kongresmani čelí tvrdým otázkám a stížnostem. Známý server FiveThirtyEight přinesl analýzu 49 průzkumů, jež kladly veřejnosti téměř 300 otázek ohledně jejich souhlasu s Trumpovým postupem při plnění programu. Ve většině bodů má Trumpův postup méně příznivců než odpůrců; největší podporu má úprava kurzu v otázkách spojených s LGBTQ, jisté podpoře se těší také změny v energetické politice nebo již zmíněné migraci. V silně negativních číslech je naopak Trumpova zahraniční politika.

Celková atmosféra podle průzkumů nejvíce připomíná zaražené vyčkávání. Příklady kariérní vychytralosti, nebo naopak vzdoru jsou spíše otázkou individuálních rozhodnutí než zmapovatelných trendů. Zatímco zbytek západního světa přehodnocuje své postoje k Americe, sami Američané situaci pozorují.

——————————

 Vážení čtenáři, chtěl bych vás ještě pozvat k poslechu našeho stejnojmenného podcastu Americká krása. S Barborou Chaloupkovou a Štěpánem Sedláčkem jsme právě natočili padesáté pokračování a do studia jsme si pozvali kolegy z Československého podcastu Erika Taberyho a Martina M. Šimečku. Pokud chcete vědět, co si o dnešní Americe myslí oni a zda se jim náhodou nehroutí jejich vlastní americký sen, máte výjimečnou příležitost.

Přeji první teplejší dny letošního předjaří a pevné nervy.

Jiří Sobota