Jsme hrozně mladí na to, abychom umírali

Dnešní Playlist bude věnován dvěma výstavám s výraznými hudebními vlivy, na které bych vás samozřejmě rád pozval, kdyby ovšem v neděli neskončily. Takže je trochu smůla, že mluvím o něčem, co už vidět nemůžete, ale snad mi to odpustíte. Sám jsem je v londýnské Hayward Gallery stihl na poslední chvíli a chtěl bych se o to podělit. Obě se věnují tématu dekolonializace, obě se vzpouzejí západocentrickému pojetí dějin a obě pracují s výraznými hudebními prvky.

Dvacetiminutové video mexické umělkyně Naomi Rincón-Gallardo nazvané Sonnet of Vermin (Sonet havěti) sleduje skupinku zvířat – netopýra, štíra, hada i sbor žab, které mají svou roli ve středoamerických mýtech – na pouti dystopickou krajinou mexického jihu. Konkrétně státem Oaxaca, odkud Rincón-Gallardo pochází.

Zmíněná zvířata se mezi sebou dorozumívají vysílačkami a rozladěnými rozhlasovými přijímači (což je přímý odkaz na způsob komunikace zdejších aktivistů). Každá z těch bájných havětí se přitom vyjadřuje zpěvem. Každá má nějakou svoji píseň, a i když zní nejprve pohádkově, záhy do nich vstupují reálie současného Mexika. Na přetřes přijde jak násilí spojené s obchodem s drogami, tak devastace životního prostředí. Sbor žabiček představovaný dětmi zpívá o tom, jak si vytvořil rezistenci na všechny toxické látky ve vodě, a žádá si další dávku své jedovaté pochoutky.