Jde těhotným polským ženám dál o život, nebo se už jejich stát změnil?

V životě občana se může přihodit několik znepokojivých či přímo děsivých věcí - a jednou z nich je uvědomění si, že i soudci jsou lidé. Že spravedlnost není možná chladný, a proto někdy tupý, ale dokonalý a předvídatelný stroj, nýbrž že závisí na náladách a názorech bytostí, které jsou – klidně i hloupé. To si podstatná část polské veřejnosti myslí o krakovské soudkyni Monice Prokopiuk, která zamítla stížnost ženy, známé jako Joanna z Krakova, na polskou policii.

Jen v rychlosti připomeňme případ, který před rokem a čtvrt rozohnil většinu polských žen a byl jedním z dílků skládačky, která vedla k volební prohře tehdy vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Joanna zavolala své psychiatričce, u které byla dlouhodobě v péči, že si vzala potratovou pilulku a v zoufalství, které s tím vším souviselo, pomýšlí na sebevraždu.

Psychiatrička v obavě o její život povolala policii. K Joanně domů přijeli ovšem policisté, které víc než ženin život zajímal možný trestný čin – zda někdo nepomáhal Joanně v získání potratové pilulky, za což se v Polsku chodí do vězení (za samotný potrat ne, ale právě za pomoc). A s výslechem pokračovali i v nemocnici.