Beetlejuice, Beetlejuice: Píseň, kterou musíš zpívat i proti své vůli

Tim Burton umí učinit píseň ve filmu nezapomenutelnou. A platí to i pro jeho užití skladby MacArthur Park v novince Beetlejuice, Beetlejuice. Zatímco seriál Wednesday přinesl virální tanec hlavní hrdinky na skladbu Goo Goo Muck od The Cramps, v Beetlejuice, Beetlejuice se Burton vrací k osvědčenému schématu z prvního filmu toho jména a nechává píseň, aby posedla hlavní hrdiny a nemohli dělat nic jiného než ji zpívat proti své vůli.

V roce 1988 si celá rodina Deetzových u večeře zpívala Day-O (The Banana Boat Song) v podání Harryho Belafonta – dělnickou lidovou píseň o tvrdém životě v docích na Jamajce při nočních šichtách nakládání banánů na palubu. Tentokrát je písní, která určí náladu svatebního obřadu, rozmáchlá, více než sedmiminutová balada MacArthur Park v podání zpěváka Richarda Harrise z roku 1968.

Dnešní generaci je sice Harris známější jako představitel Albuse Brumbála z prvních dvou filmů o Harrym Potterovi, nicméně užil si i plodnou a úspěšnou hudební kariéru a MacArthur je jeho největším, byť polozapomenutým hitem, který se díky Burtonovi opět dostal do oběhu.

Aniž bych chtěl více prozrazovat – pro náladu a vyznění filmu je to dost trefná volba. Komická i sentimentální naráz. MacArthur Park je víceméně autobiografická píseň, v níž její autor Jimmy Webb popisuje zážitek ze setkání se svojí někdejší středoškolskou láskou Susie Horton ve skutečném losangeleském MacArthur Parku. Sladkobolný text o lásce, která neměla žádnou šanci, a už vůbec ne budoucnost, doplňuje její autor výjevy toho, co se děje na trávníku a mezi stromy.