Hlásání lidských práv po francouzsku

Zlaté pravidlo všech revolucí zní: přidat se ve správné chvíli na správnou stranu. V případě jeho porušení vám hrozí ztráta a) jména, b) pozice, c) peněz, d) hlavy.

Zdálo by se, že francouzští politici by si to s historií své země mohli uvědomovat víc než kdokoli jiný. Jenže ani historie, magistra vitae, není všemocná, obzvlášť když jsou ve hře peníze a světské radosti.
reklama

Francií totiž nyní otřásají skandály vlády, která na jednu stranu hlásá lidská práva a na druhou stranu je pak neuvádí do praxe, do poslední chvíle podporuje svržené diktátory a ještě se jimi nechává zvát na dovolené.

Po ministryni zahraničí Michèle Alliot-Marie, která vysvětluje svou prosincovou soukromou cestu do Tuniska, při níž se proletěla letadlem podnikatele napojeného na rodinu bývalého prezidenta Zína Abidína bin Alího, se přidává premiér François Fillon, jenž se pro změnu o vánoční rodinné dovolené v Egyptě proletěl letadlem Husního Mubaraka. Jedinou „polehčující“ okolností pro Fillona je fakt, že o vánočních svátcích ještě nikdo netušil, že Mubarak se brzy přesune z kolonky „spojenec“ do kolonky „krutý diktátor“.

To ministryně Alliot-Marie si v Tunisku užívala už v době masových protestů a z dnešního pohledu cynicky nabízela Bin Alímu slzný plyn a francouzské „savoir faire“ jak zvládnout masové demonstrace (Francouzi totiž mají po letošním reformním podzimu s demonstracemi velké zkušenosti). Ministryně dokonce aktivně navrhovala, zda Bin Alímu neposlat francouzské ozbrojené složky, aby své obyvatele „zpacifikoval“. Svou tuniskou dovolenou následně omlouvala slovy: „Byla jsem v té době velmi unavená, takže když jsem využila této čistě přátelské nabídky a uvolnila se, neviděla jsem za tím nic než přátelský vztah a neuvědomila si, co z toho může vyplývat. Hluboce toho lituji.“ Minstryně dále dodala: „Uvědomuji si, že lidé byli šokováni mým chováním a beru si z toho ponaučení do budoucna, kdy podobné nabídky samozřejmě odmítnu.“

Celý článek si můžete přečíst na blogu Vlaďky Jelínkové.