Advokáty jen vyvolení?

Kdo se chce stát advokátem, musí tři roky pracovat jako advokátní koncipient. Koncipient má školitele advokáta, který jej „učí řemeslu“. Koncipient se vzdělává také v rámci České advokátní komory. Následně musí složit advokátní zkoušky a je v cíli. Zdánlivě rozumný proces, na jehož konci mají být kvalitní advokáti.  Avšak realita je jiná.

Stát se advokátem je snem mnoha absolventů právnických fakult. Zájemců o jedno volné místo je tak mnoho. Advokátní kanceláře si tak mohou diktovat. Advokátní koncipienti jsou pochopitelně rádi, že mohou svou praxi vykonávat a příležitosti si váží a  přistupují i na nevýhodné podmínky, neboť vědí, jaká je situace na trhu.

První věc, co se většina advokátních koncipientů o právu naučí, je to, že zákoník práce je cár papíru. Jinými slovy, že je normální, že advokát porušuje zákon - to je první lekce, kterou budoucí advokáti dostávají. Nelze se pak divit, že z mnoha koncipientů nakonec vyrostou advokáti morální invalidé. Pracovní doba je pochopitelně od nevidím do nevidím a placený přesčas je sprosté slovo.

Převis poptávky nad nabídkou koncipientských míst se projevuje přirozeně i ve mzdách. Ty se mimo Prahu pohybují okolo 12 tisíc hrubého, zcela běžně lze narazit i na mzdy minimální[1]. To pochopitelně vedlo k tomu, že advokáti zaměstnávají advokátní koncipienty i na pozice, které by mohl vykonávat člověk jen s maturitou. Jen koncipient však takovou práci bude dělat za minimální mzdu, aby měl splněnou praxi u advokáta. Že to ve skutečnosti žádná právnická praxe není, to nikoho nepálí.

O záludnostech koncipienství čtěte na blogu autora ZDE.