Konec Huga Cháveze

Smrt Huga Cháveze se očekávala, již od podzimu bylo v podstatě jasné, že jeho nemoc jiný vývoj neumožňuje. Podle venezuelského onkologa Rafaela Marquiny, který na Twiteru zdravotní stav venezuelského prezidenta komentoval z Floridy a měl podle všeho celou dobu velmi dobré informace z lékařského prostředí v Chávezově okolí, ztratil charismatický populista schopnost řídit zemi zhruba někdy v září. Včerejší “přípravy” chavistické vládnoucí kliky na smrt svého lídra dávaly tušit, co bude následovat. Chávez byl téměř nadpřirozený talent, muž schopný ovládat zemi již svou přítomností, neuvěřitelnou energií, charismatem a antiamerickou a antikapitalistickou demagogií. Jeho nástupce, víceprezident Nicolás Maduro, má na své straně požehnání zesnulého vůdce, jeho charisma však značně postrádá. Jestliže si až do této chvíle Venezuela udržovala alespoň jistou fasádu demokratické státu ovládaného příliš silným hráčem, který nedodržuje pravidla, následovat může skutečná vláda tvrdé ruky.

Nicolás Maduro musí do třiceti dnů uspořádat volby, které na vlně sympatií k zesnulému vůdci pravděpodobně vyhraje. V posledních hodinách před Chávezovou smrtí ukázal, že jeho rétorika bude stát na boji proti nepříteli, skutečnému či domnělému. Během včerejška venezuelská vláda vykázala ze země dva americké diplomaty pro údajnou špionáž a přípravu vojenského povstání. Maduro, který není žádný velký intelektuál, zároveň prohlásil, že za smrtí milovaného vůdce stojí “historičtí nepřátelé země”, kteří prezidenta rakovinou naočkovali. Slíbil vědeckou komisi, která zavinění prokáže a usvědčí pachatele. A tady se snadno může otevřít zcela nová kapitola venezueského “socialismu 21.století”.

Skutečným nepřítelem Madura bude pnutí uvnitř samotného chavistického hnutí. On sám reprezentuje křídlo spřátelené s Kubou, kterou Chávez držel ekonomicky nad vodou a kde jeho bratři Castrové musí jeho smrt prožívat s velkou úzkostí (Kubánci až do poslední fáze smrtelné choroby drželi péči o churavějícího venezuelského prezidenta pod kontrolou). Jiná část hnutí, ze jejíhož vůdce bývá obvykle označován předseda Národního shromáždění Diosdado Cabello, je naopak s Castrovým režimem na nože. Tato část zahrnuje část armádních špiček a je podle všeho zapletena do obchodu s drogami ve velkém. Chávezova vláda stála na pomoci nejchudším vrstvám obyvatelstva, díky příjmům z ropného bohatství země se mu skutečně podařilo snížit počet obyvatel žijících v nejhorší bídě na polovinu, v posledním období se ale peněz již nedostávalo a vůdce Venezuelu zadlužil. Boj o moc a tenčící se finanční zdroje nevěstí nic dobrého.

Demokratická opozice to bude mít hodně těžké. Jejímu vůdci Henriquemu Caprilesovi, který již v říjnu se slábnoucím Chávezem udržovaným na silných tišících prostředcích prohrál v prezidentských volbách, mnoho šancí v tuto chvíli nikdo nedává. Venezuelu čeká truchlení, emocionální pohřeb a semknuté řady. Kontroverzní Hugo Chávez byl pro významnou část společnosti opravdu milovaným vůdcem, podobně jako kdysi Evita v Argentině. Chávezovi nástupci se ale budou cítit na vrcholu moci mnohem méně jistí, než muž, kterého právě ztratili. Chávez byl populista a demagog, zároveň ale fascinující a strhující osobnost. Tento rozměr teď bude jeho hnutí chybět. Nahradit ho může skutečně tvrdá ruka podpořená armádou.