Několik poznámek před útokem na Sýrii

Americký ministr zahraničí prohlásil, že nasazení chemických zbraní ze strany syrského režimu, „plošné vraždění civilistů, žen, dětí a náhodných kolemjdoucích“ je „nepopiratelné, obscénní a neodpustitelné“. Obama dodal, že Asad bude za své činy muset nést odpovědnost. Britský premiér Cameron svolává narychlo parlament a Rusko vyhrožuje Západu, že je čeká nemilé překvapení. Všechno nasvědčuje tomu, že Spojené státy a jejich spojenci chystají rychlý útok na syrský režim Bašára Asada. Než se Západ zamíchá do složitého blízkovýchodního konfliktu, několik základních informací:

Týká se nás to nějak? 

Týká, tentokrát velmi. Důvod chystaného útoku zdaleka přesahuje význam konfliktu v Sýrii. Jedna bojující strana použila zbraně hromadného ničení, které jsou mezinárodními smlouvami zakázány, konkrétně po zkušenosti 1. světové války od roku 1925. Nasazení chemických zbraní je v mezinárodní politice tabu, a to je potřeba chránit, případně vymáhat. Když chemické zbraně někdo použije a projde mu to, posouváme se do jiné éry. Jestliže nechceme, aby se chemické, biologické nebo jaderné zbraně staly standardní součástí válečných konfliktů, musí každý, kdo by na ně měl zálusk, velmi dobře chápat, že se to nevyplatí.

Kdo bude bojovat v Sýrii?

Určitě Američané, kteří mají všechnu potřebnou výzbroj. Zřejmě také Britové a Francouzi, kteří mají alespoň něco. Pokud k útoku skutečně dojde, půjde ze vzduchu. To předpokládá rakety nebo moderní stíhačky a bombardéry, případně drony. Tři výše zmíněné země se budou nicméně určitě snažit vytvořit alespoň morální koalici zemí, jež útok nějakým způsobem podporují. Podobně jako tomu bylo v Libyi. 

Je případný útok na Sýrii legální? 

V tuto chvíli není. Útok by musela schválit RB OSN, která to ze vší pravděpodobností neudělá, protože v ní sedí Rusko a Čína. Rusko stojí v syrském konfliktu na straně Asada - ale ještě více mu stejně jako Číně vadí představa, že Západ bude nastolovat pořádek. Zároveň je pro Moskvu a Peking výhodné se proti Západu stavět i z hlediska domácí politiky. V nadcházejících dnech hodně uslyšíme hodně slov o americkém imperialismu. Bude dobré se dívat, jestli kromě velkých řečí především Rusko podnikne také ještě něco jiného. Nelegální byl mimochodem i zásah NATO v Kosovu. 

Znamená to konec Asadova režimu a vítězství demokracie v Sýrii? 

Asadův konec by to teoreticky být mohl, pokud by útok šel přímo po něm a dalších členech jeho klanu. To by bylo skutečně důrazné varování každému, kdo by si s bojovými chemikáliemi chtěl hrát příště. Podobně agresivní zásah je nicméně spíše méně pravděpodobná varianta (kdo ale může cokoliv vyloučit?). Jestliže se Západ omezí na bombardování vojenských základen a skladišť chemických zbraní, bude Asad oslaben, ale jeho spojenci - Írán a případně Rusko - se nejspíš postarají, aby mu útok definitivně nepodrazil nohy. 

Pokud jde o vítězství demokracie, to je v dohledném horizontu téměř jistě vyloučené. V Sýrii je dnes bojiště širší blízkovýchodní války mezi sunnity a šíity komplikované spory uvnitř obou táborů. To je také důvod, proč se spojenci budou snažit zásah omezit výhradně na trest za nasazení zbraní hromadného ničení a dále se budou snažit do věci míchat co nejméně. Američané rozhodně odmítají možnost pozemní války typu Irák. Na světě v tuto chvíli není nikdo, kdo by chtěl mezi znesvářené strany skočit a začít hrát několik příštích let nebo spíše desetiletí roli policajta. 

Je zásah riskantní? 

Velmi, z výše uvedených důvodů. Američané, Britové a Francouzi si mohou představovat, že provedou sérii chirurgických útoků ze vzduchu, dají Asadovi za vyučenou a zase se stáhnou. Jestli to tak dopadne, je druhá věc. Co když se šíitská osa - tedy Írán a jeho lokální spojenci - rozhodnou naopak konflikt eskalovat? Co když bude odveta mířit do Turecka nebo na Izrael? Co když se Asad v pudu sebezáchovy rozhodne hrát vabank a pokusí se naplno roztočit celý velký blízkovýchodní konflikt? 

Historie naznačuje, že pokusy o “lokalizované” omezené zásahy často končí fiaskem; nejlepší příklad je asi Vietnam. Na druhé straně, před zásahem v Libyi se podobně sýčkovalo také.